Hanuš Karlach

Po studiu germanistiky, anglistiky a rusistiky na FF KU (mj. u prof. Goldstückera) absolvoval v 60tých letech postgraduální studium na Univerzitě J. W. Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem. Působil jako redaktor a lektor v nakladatelství Odeon a Mladá fronta. V letech 1991 až 1995 mezinárodní tajemník Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Od roku 2000 je pøekladatelem, literárním historikem a kritikem ve svobodném povolání. Do češtiny přeložil mj. německé autory E.T.A. Hoffmanna, Franze Werfela, Güntera Grasse, Volkera Brauna, Christy Wolfové, Christopha Heina, Gottfrieda Benna či Adalberta Stiftera.


Je práce překladatele Vaší vysněnou profesí? Proč jste se stal překladatelem?

Myslím, že vlohy, talent (chcete-li), podoba a limity toho, čemu se říká nadání, krystalizují postupně. Konkrétně: nechodil jsem od útlého věku sem a tam a neříkal si: budeš překladatelem, musíš jím být, budeš překladatelem, musíš jím být a tak donekonečna. Přitahovala mě literatura jako taková, s přibývajícím věkem víc a více; na gymnáziu jsme měli rozšířenou výuku cizích jazyků, a tak jsem se zajímal i o to které cizí písemnictví. Chtěl jsem ale vlastně studovat dějiny umění, leč můj buržoazní původ to nedovolil. „Nedopatřením“ jsem se dostal na germanistiku, k tomu s povinnou rusistikou a s přimhouřením očí pololegální anglistikou. Teprve hlubší studium textů mě přivedlo k překládání. A už jsem u něho zůstal.

Jaká je Vaše nejoblíbenější německá kniha, případně autor a proč?

Na tuhle otázku vlastně není odpověď, v literatuře neexistují žebříčky a pořadí. (Proto jakákoliv cena a vyznamenání je vždy nemalý problém.) Kdo se zabývá písemnictvím jaksi zevnitř (což činí překladatel), zajímá ho de facto každý (kvalitní) autor, to jest jeho poetika, to jest způsob, jak vypráví příběh, to jest vztah fabule, výrazu jejího líčení a technických prostředků tohoto výrazu. Tyto relace se v teoriích různě pojmenovávají (-ismy atd.); a překladatele zajímá, přitahuje, ano uchvacuje rozmanitá podoba těchto vztahů. Tedy tvůrci romantičtí, realističtí, magičtí, věcní, košatí, struční, ba úseční, ti, pro něž je primární, co líčí, ti, kterým záleží především na tom, jak to líčí. A tak dále. Takže „nejoblíbenějších“ autorů a jejich opusů je málem nekonečná řada, synchronně i diachronně.

Na čem právě pracujete a co Vás na tomto textu zaujalo nejvíce?

Právě nyní se nejvíce zabývám Alfredem Döblinem; věnuji se mu ne až od včerejška, ale teď dost intenzívně. Před časem jsem dohotovil překlad jeho trilogie Amazonka (vyšla koncem ledna), chystám se na jeho tetralogii Listopad 1918. To je zrovna autor, který celý svůj tvůrčí život hledal nové a nové výrazové možnosti, nový a nový technický instrumentář; literární historici s ním proto mají nemalé potíže; jeho poetika takto téměř nemá hranic. - V těchto dnech jsem dokončil – jako jakési intermezzo – překlad textu mnichovského kardinála Reinharda Marxe Kapitál; tady mě silně oslovil obsah, totiž intenzívní obhajoba sociálního učení katolické církve, v jakési rozpravě, odmítavé i uznalé, právě s jeho jmenovcem Karlem Marxem.


říjen 2012

Máte otázky k tomuto článku? Napište nám!
infobibl@prag.goethe.org

odkazy k tématu