Literatura pro děti a mládež

Interview se Sylvií Heinlein

Sylvia Heinlein; © Andreas Bock

Kniha je okouzlujícím a vtipným příběhem o láskyplném vztahu k lidem se zdravotním postižením. Jak vás napadlo právě toto téma, navíc pro dětskou knihu?

Není to dávno, kdy jsem osobně neznala nikoho postiženého. Ale jednou mě na ulici oslovil muž, bylo znát, že má jistý mentální handicap, a požádal mě o cigaretu. Tak jsme společně kouřili a vedli úžasný rozhovor trochu jiného druhu. Pak jsem chtěla vědět víc a pracovala roky jako dobrovolník s mentálně postiženými. V literární dílně. Tam jsem také potkala všechny, kteří s v knize „Bláznivá teta a já“ objevují. Byli úžasní a já si je zamilovala – prostě jsem o nich musela napsat.

Vystudovala jste dějiny umění, politologii a literaturu. Zůstala jste u literatury. Proč 'zvítězila' právě ona?

Protože je život plný příběhů, které chtějí být vyprávěny. Inspiruje mě myšlenka mexického autora Octavia Paze: „Zítra bude třeba stvořit znova skutečnost tohoto světa.“

LiStOVáNí se snaží u dětí probudit zájem o čtení. Jak jsou na tom se čtením německé děti?

Německé děti čtou rády, ale ještě raději se dívají na televizi a sedí u počítače. Proto u nás existuje spousta knižních festivalů, pořadů a školních čtení pro děti. Něco tak výjimečného jako pořad Listování ale nemáme. Myslím, že něco takového neexistuje nikde na světě.

Na čem právě teď pracujete?

Právě pracuji na třech projektech současně: scénáři k „Bláznivé tetě a já“ (podle knihy vznikne film), na knize o superhrdinech, to je pro nejmladší čtenáře, a pak také píšu reportáž o cestě po Jižní Africe, pro jeden ženský časopis.

Píšete také o gastronomii. Jaký je váš vztah k jídlu a gastronomii? Těžká česká kuchyně není zas tak nepodobná té německé, tušíte, co vás čeká?

Tuším samé dobroty! Miluji těžkou kuchyni a strašně se těším na guláš a všechny ty různé druhy knedlíků. A skvělé pivo! Můj muž má úžasný recept od své babičky, která se v Čechách narodila: na meruňkové knedlíky, polité máslem a sypané strouhankou, a cukrem se skořicí. Božské!

Jak se těšíte do České republiky?

Těším se velice! V České republice jsem dosud ještě nebyla a jsem velmi, velmi zvědavá, na zemi i obyvatele. Znám přece krtečka a miluju ho. Snažím se teď taky trošku naučit česky: „Ahoj, a je to tady! Jak to jde? Promiňte, nemluvím česky.“

Sylvia Heinlein; ©  foto: Richard Cortés, Česká pozice
Interview vzniklo pro turné Listování s knihou Sylvie Heinlein Bláznivá tetat a já.

Copyright: Goethe-Institut Česká republika
Leden 2015

Máte otázky k tomuto článku? Napište nám!
Mail Symbolinfobibl@prag.goethe.de

odkazy k tématu