Cord Riechelmann

© Pavlina Jachimova
© Pavlina Jachimova

Mohli bychom portrétovat zvíře bez mytologického nebo shakespearovského podtextu?

Poznámky ke třem krátkým filmovým portrétům zvířat od Romualda Karmakara, Kena Wardropa a Chena Sheinberga Cord Riechelmann

Zvířata ve filmu obecně trpí nadměrným sémantickým zatížením. Když dokonce i velcí filmoví dokumentaristé jako Sir David Attenborough inscenují například boje krabů houslistů na pláži po vzoru starořeckých tragédií, je zřejmé, že jde o přehnanou determinaci obvyklých živočichů prostřednictvím mýtů, literatury a filozofie ve filmovém obrazu. Ve filmu však vždycky existuje možnost zhroucení symbolických asociačních mechanismů – tím, že je zvíře jednoduše přítomno. Na příkladu tří krátkých filmových portrétů má být ukázán tento moment redukce asociací na zvířata samotná.

Cord Riechelmann studoval biologii a filozofii na Freie Universität v Berlíně. Jako lektor se zabýval sociálním chováním primátů a dějinami biologického výzkumu. V současné době vyučuje v rámci studia generale na Universität der Künste v Berlíně. Píše pro různé noviny, mj. pro Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung, Süddeutsche Zeitung, Merkur, taz a jungle world. Vydal knihy Bestiarium (Bestiář, 2003), Wilde Tiere in der Großstadt (Divoká zvířata ve velkoměstě, 2004) a Krähen (Vrány, 2013). Zanedlouho vyjde v nakladatelství Merve jeho esej o lese. Společně s Marcelem Schwierinem byl kurátorem speciálního programu o zvířatech ve filmu na Festivalu krátkého filmu v Oberhausenu v roce 2011.