Melinda Nadj Abonji

Melinda Nadj Abonjiová napsala odvážný, dojemný román o jednom z nejstarších témat na světě: o domově. Platí-li premisa, že se autorův hlas sytí ze zkušenosti dětství, pochází základní tón nové knihy Melindy Nadj Abonjiové z rozpadlého světla bývalé Jugoslávie. Abonjiová vypráví v retrospektivních ohlédnutích příběh Nomi a ldikó, vyrůstajících u babičky ve Vojvodině, oblasti na severu Srbska osídlené maďarskou národnostní menšinou. A pak jednoho dne naloží strýc Móric obě sestry i s kufry a zásobami na cestu do svého červeného moskviče a odveze je k rodičům do Švýcarska. (...) Cizí kultura, nová řeč, citelné sociální rozdíly v malé vesnici na pravém břehu Curyšského jezera, rodiče, kteří dnem i nocí dřou v Café Mondial, aby si vydělali na živobytí: Nomi a Ildikó žijí se zatajeným dechem. Tento tlak v břiše Abonjiová obratně přenesla do své vypravěčské struktury. V její próze nic líně neplyne, vzpomínky, obrazy, sny, každodenní zprávy se řadí hustě za sebou. Autorčin jasný, ovládaný jazyk, jenž čelí životu důvtipem a smělostí, nás bezpečně vede od kapitole ke kapitole.

Alice Werner: „Zwischen Rösti und Palatschinken“
© Berner Zeitung, 05. srpna 2010