Angelika Klüssendorf

V této knize svitna naděje jen na několik okamžiků. Na co hůř: Dívka, jejíž jméno se nedozvíme a jíž je na počátku knihy dvanáct let, se naučí mít se před nadějí na pozoru jako před zákeřnou nemocí. Neboť po naději nezbytně následují zklamání a nová zranění. Rozhodne se tedy, „že už nikdy nikam nevydá plná naděje“. Když utíká, ať už od zcela nevypočitatelné, brutální matky nebo později z dětského domova, protože se jí, byť to zní sebešíleněji, stýská po domově, pak pouze proto, aby se dostala do bezpečí, ne proto, že by se někde jinde dalo očekávat něco lepšího. (…) Auktoriální vypravěčská perspektiva nenabízí spásný odstup, což činí nesmírně silný román Angeliky Klüssendorf velice hermetickým. Událost střídá událost, katastrofa katastrofu, a tak to pokračuje stále dál. Snad proto skončí kniha tak náhle, neboť konec takového osudového řetězce nemůže vůbec existovat. V té chvíli je dívce 17 let, učí se v zemědělském družstvu ošetřovatelkou skotu, ale je zřejmé, že ani z toho nic nebude. Člověk by rád věděl, jak se jí povede v budoucnu.

Jörg Magenau: „Hoffnung wäre nur eine weitere Falle gewesen“
© die tageszeitung, 24. září 2011