Marlene Streeruwitz

Na tuhle kulometnou palbu si člověk musí nejdřív zvyknout. Věty rachotí v minimálních odstupech, občas se zaseknou, rytmus se zlomí, je třeba dobít munici, ale vzápětí se zase pokračuje, stručně a bez dechu. Marlene Streeruwitz svůj bezpodmínečný moderní styl ještě vyostřila. Každá věta přímo vibruje daty, absorbuje v sobě coby zbraně globalizaci, vykořisťovatelské pracovní poměry, sexualitu. Všechno to velice připomíná atentát.
Amy Schreiber prochází paramilitaristickým výcvikem u soukromé bezpečnostní služby a připravuje se na nasazení v krizových oblastech jako je Irák nebo Afghánistán. Nejpozději v okamžiku, kdy je „allsecura“, jak se firma na začátku knihy jmenuje, prodána, změní jméno a jde na burzu, vyjde najevo, o jak tvrdou, komerční práci tady jde. Amy se vlastně jmenuje Amalie, je jí 24 let, pochází z Rakouska a je moc hezká. Přerušila studium ekonomie a teď chce konečně dělat něco pořádného, mohla by být stejně tak dobře třeba modelkou.

Helmut Böttiger: „Raubvogelfutter“
© Süddeutsche Zeitung, 27. září 2011