Beletrie – romány, povídky, poezie, detektivky

Na první pohled vypráví román Die Toten jednoduchý příběh. Režisér Emil Nägeli, Švýcar stejně jako Kracht, získá počátkem třicátých let zakázku, která ho přivede do Japonska. Kulturní funkcionář Masahiko Amakasu tu má v úmyslu „pracovat proti všemocně vyhlížejícímu americkému kulturnímu imperialismu“, mezi Tokiem a Berlínem má vzniknout „celuloidová osa“. Amakasuovým spojencem v říšském hlavním městě je Alfred Hugenberg, reakcionářský mediální magnát Výmarské republiky a v roce 1933 krátce ministr hospodářství v prvním kabinetu Adolfa Hitlera. Pro Hugenberga jsou hrané filmy, jak píše Kracht, „střelný prach pro oči“.
V podobě Hugenberga a Amakasua přivádí Kracht na scénu dvě skutečné postavy. Objevuje se zde i Charlie Chaplin, Heinz Rühmann a kulturolog Siegfried Kracauer. (…) Kulisy knihy tvoří filmová branže, počínající evropský fašismus a nacionální socialismus a jejich pakt s autoritářsky ovládaným Japonskem. Jako kdyby měl v hlavě větu Milana Kundery, podle níž román není automobilovým závodem se startem a cílem, nevypráví Kracht svůj příběh ve stylu klasického románu, nýbrž ho staví jako obrazový oblouk. Jednotlivé úseky jsou uzavřené samy do sebe, sekvence dlouhé pouze několik stran, jako by šlo o krátké filmy, které tu rachotí v projektoru.

Sebastian Hammelehle: „Liebe, so absurd wie der Tod“
© Literatur Spiegel, říjen 2016