Carmen-Francesca Banciu

Ideologové odjakživa snili o tom, že lidi roztaví jako nějaký kov a odlijí z nich nové tvary. I rumunský socialismus se pokoušel vytvořit dokonalé výlisky s jednotným jádrem. Děti z rodin oddaných komunistické ideologii se přitom ocitaly pod dvojnásobným tlakem, protože škola a rodiče se z nich snažili udělat „nového člověka“ za každou cenu. Jednou z obětí kruté operace zaživa byla i Carmen-Francesca Banciu, jež přišla na svět v roce 1955 ve městě Lipova jako jediné dítě funkcionáře, studovala v Bukurešti a od roku 1991 žije v Berlíně. Francesca Banciu, autorka románů, povídek a esejí, se svým mládím zabývala už v autobiografickém románu „Vaterflucht” (1998), prvním, který napsala německy. (...) Po této knize věnované otcům-funkcionářům a rodné zemi se Banciu v nové knize „Píseň smutné matky” zaměřila na neméně komplikovaný vztah matky a dcery. I do tohoto díla zakomponovala podstatné části svého životního příběhu.