Wilhelm Genazino

Je skutečně pozoruhodné, s jakou důsledností se postavy Wilhelma Genazina stávají stále osamělejšími. Brání se sice vůči nepřiměřeným podmínkám každodenního života a rozpakům, ale s tím, jak neúprosně pokračuje společenský vývoj, narůstá u Genazinových hrdinů i pocit studu. I když v Genazinových románech nehraje politika žádnou roli, mohou sloužit jako bolestně přesné zrcadlo změn. O pěších zónách, rodinných domcích a pracovních poměrech se nikde nedozvíme nic důraznějšího než právě u Genazina. (…) Hrdinou této knihy je architekt na volné noze – a volná činnost je tím nejvýmluvnějším výrazem volné existence, kolem níž Genazino neustále krouží. Hrdina se musí celé hodiny ujišťovat o sobě samém prostřednictvím bezcílných procházek a výhledů z okna, až posléze takřka somnambulně vytvoří skicu čerpací stanice nebo projekt mostu. (…) Je pouhým míčkem ve hře okolností, groteskní situace se stupňují, přičemž červenou nit tvoří nejrůznější formy drobných podvodů. Tak jako často v Genazinových textech však v popředí nestojí ani tolik děj a jeho propletence, jako spíš ostré věty a pronikavé postřehy.

Helmut Böttiger: „Die Sehnsucht nach Rollmöpsen“
© Süddeutsche Zeitung, 26. července 2011