Přečtěte si, o čem se hovoří na německém knižním trhu

Projekt Goethe-Institutů v Talinu, Rize, Vilniusu, Varšavě, Krakově, Praze, Bratislavě, Budapešti a Lublaně

Knihy, které pronikají za hranice

Jakub Ehrenberger © Jakub Ehrenberger
Jakub Ehrenberger © Jakub Ehrenberger
Jakub Ehrenberger, lterární kritik
Bývaly časy, kdy bylo třeba knihy přes hranice pašovat, neboť na domácí půdě vyjít nesměly. Tato doba temna naštěstí už dávno pominula, ačkoliv někteří politici opětovně volají po výstavbě zdí a plotů. V Pobaltí a státech středovýchodní Evropy jsou více než čtvrtstoletí po tamních politických převratech knižní trhy svobodné. Svobodné alespoň v běžném slova smyslu, neboť tak jako tak podléhají – řečeno s nadsázkou – cenzuře, a to cenzuře trhu, obratu, obchodního úspěchu. Osloví onen román místní čtenářky a čtenáře? Má vůbec tento příběh na našem trhu šanci? Neustále se na poradách v nakladatelstvích rozhoduje o tom, které knihy se dočkají překladu, a tím automaticky též, které nikoliv. A i rozhodnutí určitou knihu nevydat jistě leccos prozrazuje o politické, společenské a kulturní situaci v dané zemi.

Zůstaňme ale raději u titulů, které za hranice proniknou. Beletristické překlady z němčiny vydané v období posledních zhruba pěti let, jimiž se následující odstavce zabývají, by bylo možné rozdělit do tří kategorií. Úvodní skupinu tvoří první a nové překlady klasiků, které představují sice nikterak rozsáhlý, zato však stabilní segment nových titulů. Z poslední doby tato slova dokládají např. moderní převod Mannovy Čarovné hory do češtiny (2016) či překlady Goethova Fausta do maďarštiny (2015) a slovenštiny (2015). Objeví-li se nějaký kanonický titul v překladu úplně poprvé, hovoří se pak s oblibou o „splácení dluhů“, jako by měl každý knižní trh u nebeského účetního otevřený účet. Zda se čtenářům a zprostředkovatelům skutečně uleví, když je nějaký kanonický titul konečně dostupný i v jejich mateřštině, ponechávám otevřené.

Druhou kategorii bych – na počest dochvilnosti vlaků v Německu – rád pojmenoval „pozdní příjezdy“. Označuji tak knihy, které (ještě) nepožívají status klasického díla, ale v době svého vydání byly přehlédnuty a zájem v zahraničí o ně vzrostl až se zpožděním. Zpravidla se jedná o raná díla autorek a autorů, kteří se prosadili až později a jejichž tvorbu nyní čtenáři chtějí lépe poznat, či knihy, jež zaujaly například v souvislosti s autorským čtením. Do této kategorie by spadaly například rané romány laureátky Nobelovy ceny Herty Müllerové. Bezprostředně po vyznamenání autorky, kterou ve střední a východní Evropě do té doby skoro nikdo neznal (polská výjimka tu potvrzuje pravidlo), vyšel v překladu její oslavovaný román Atemschaukel(2009, Rozhoupaný dech, č. 2010). Teprve poté následovala další, neméně významná díla jako Der Fuchs war damals schon der Jäger (1992, Už tehdy liška byla lovcem) nebo Herztier (1994, Srdce bestie, č. 2011), romány přesvědčivě zachycující hrůzy Ceauşeskovy diktatury. Poslední jmenovaný byl přeložen mj. do češtiny, estonštiny, maďarštiny, slovinštiny a polštiny. Obdobný pozdní úspěch slaví posmrtně také W. G. Sebald, jehož romány, povídky a eseje vycházejí v současnosti napříč celým regionem.

Poslední skupinu tvoří novinky, které způsobily pozdvižení ihned po vydání a bezprostředně poté se dočkaly i překladu. Ponecháme-li stranou tituly, které za prodej zahraničních práv vděčí především svému obrovskému komerčnímu úspěchu – jmenovat by tu bylo možné tak rozdílné tituly jako milostné romány v e-mailech Daniela Glattauera Gut gegen Nordwind (2006, Dobrý proti severáku, č. 2010) a Alle sieben Wellen (2009, Každá sedmá vlna, č. 2011), román Kathariny Hageny Der Geschmack von Apfelkernen (2008, Chuť jablečných jadérek, č. 2010) či hitlerovskou satiru Timura Vermese Er ist wieder da (2012, Už je tady zas, č. 2013) – lze studiem nakladatelských rozhodnutí vypozorovat především dvě okolnosti, které k uvedení knih na zahraniční trh přispívají.

V dozvuku světového úspěchu Die Vermessung der Welt (2005, Vyměřování světa, č. 2007) Daniela Kehlmanna se opakovaně daří poutat pozornost životopisným, historizujícím prózám. Knihy, v nichž historické postavy přebírají role protagonistů, během četby produkují – tak to alespoň vnímá nakladatelská branže – nejen pocit pobavení, ale též poučení. Čtenář poznává dějinnou epochu či osobnost skrze literaturu. Román Michaela Kumpfmüllera Die Herrlichkeit des Lebens (2011, Nádhera života, č. 2012) o Kafkově pozdním milostném vzplanutí k Doře Diamantové je ukázkovým příkladem této tendence z posledních let. Není tedy divu, že už vyšel mj. v češtině, maďarštině a polštině. Podobně koncipované texty, třebaže vycházející z částečně odlišných narativních tradic, představují panoramatický obraz Floriana Illiese 1913. Der Sommer des Jahrhunderts (2012, 1913. Léto jednoho století, č. 2013), koloniální román Christiana Krachta Imperium (2012, Impérium, č. 2014) či Ostende. 1936, Sommer der Freundschaft (2014, Ostende. 1936 – Léto jednoho přátelství, č. 2014) Volkera Weidermanna.

Druhá tendence výrazně přihlíží k jednotlivým zemím. Často totiž dochází k překladům autorek a autorů, kteří z daného státu pocházejí, případně jejichž texty se cílové země bezprostředně týkají. Pro překlad románu Josefa Haslingera Jáchymov (2011, č. 2012), v němž autor na příkladu hokejového brankáře Bohumila Modrého líčí hrůzy politického útlaku v Československu, se v tuzemsku rychle našel nakladatel. Stejně tak jazykově svébytný vzpomínkový román berlínského rezidenta Jana Faktora Georgs Sorgen um die Vergangenheit (2010, Jiříkovy starosti o minulost, č. 2015), který tematizuje autorovo dospívání v Praze 50. a 60. let, už je k dispozici i v překladu. V Maďarsku se zase pravidelně na knižní pulty dostávají romány Terézie Mory, třebaže se autorka ve svých prózách k zemi svého původu a podmínkám, které v ní panují, vyjadřuje pouze sekundárně. A zatímco Radek Knapp slaví úspěchy v rodném Polsku, pronikl román Maji Haderlapové Engel des Vergessens (2011, Anděl zapomnění, č. 2016), zachycující odboj korutanských Slovinců a otevřené rány, které v lidech zanechal, z knihkupectví dokonce až na prkna Národního divadla v Ljubljaně.

Trh s překlady z němčiny je nicméně mnohem pestřejší a vrstevnatější, než aby bylo možné všechny novinky zařadit do výše načrtnutých skupin. Povzbuzena nebývalým úspěchem románu Tschick (2010, Čik, č. 2012) Wolfganga Herrndorfa roste v posledních letech opět poptávka po německy psané literatuře pro děti a mládež. Obzvláště povzbuzující je pak skutečnost, že se v překladu stále objevují i knihy zabývající se složitými společenskými otázkami dneška (Der Russe ist einer, der Birken liebt [Rus je ten, kdo miluje břízy] Olgy Grjasnovy, Ohrfeige [Facka] Abbase Khidera a další) nebo tituly upomínající na příkladu historických příkoří na zhoubnost určitých myšlenkových pochodů a varovně pozvedající prst směrem k budoucnosti (Vielleicht Esther [Možná Ester] Káti Petrovské, Im Frühling sterben [Zemřít na jaře] Ralfa Rothmanna).

Tak tomu doufejme zůstane i do budoucna, aby se čtenářky a čtenáři ve střední a východní Evropě i nadále mohli těšit na tak rozdílné tituly, jakými jsou romány Roberta Seethalera Ein ganzes Leben (2014, Celý život, č. vychází 2017) a Rafika Schamiho Sophia oder Der Anfang aller Geschichten (2015, Sophia aneb Počátek všech příběhů, česká práva prodána) či jímavý příběh trojice sourozenců Vom Ende der Einsamkeit (2015, Na konci samoty, č. vychází 2017) Benedicta Wellse. Není to jistě jen shoda náhod, že Wellsův román, který loni získal Cenu Evropské unie za literaturu a brzy vyjde mj. česky, litevsky, maďarsky, slovensky a polsky, byl stejně jako většina výše zmíněných knih v minulosti představen v brožurce „Knihy, o nichž se mluví“. I proto nepochybuji o tom, že se také některým titulům z letošní, obzvláště inspirativní jarní sklizně podaří proniknout za hranice na středoevropský, východoevropský a pobaltský knižní trh. Otázkou zůstává pouze: Kterým?

Mnoho zábavy při listování a objevování Vám přeje
Jakub Ehrenberger

nar. 1990,
1990, studoval anglistiku/amerikanistiku a germanistiku v Praze, Vídni a Bamberku, působí jako literární kritik na volné noze, pravidelně publikuje mj. na českém literárním serveru iLiteratura.cz.

Jaro 2017