Wilhelm Schmid

Již několik let píše filozof Wilhelm Schmid malé životní rádce, které vypadají v porovnání se svými (pseudo-)psychologickými sourozenci příjemně skromně nejen díky kapesnímu formátu. Nový Schmidt má název „Unglücklich sein - Eine Ermutigung“ („Být nešťastný – Povzbuzení“) a de facto varuje před „hysterií štěstí“ , kterou ty druhé knihy šíří. Člověk, připomíná Wilhelm Schmid, nemůže být neustále šťastný, už proto, že libé pocity dokáže vnímat výhradně v kontrastu k bolesti a také proto, že trvalé štěstí skončí podobně jako drogové opojení nejpozději vlastní únavou. Pouze pokud uznáme neštěstí a nezdary za součásti vlastního i cizího bytí, může se dostavit něco, co je realističtější než štěstí: naplnění smyslu. Zdá se, že ve svém posledním díle zdůrazňuje Wilhelm Schmid silněji než dříve společensko-kritický moment. „Naléhavost usilování o štěstí“ je totiž podle něho „pouze příznakem zoufalství, které vyvolává nedostatek smyslu.“ (…) Pozitivní myšlení je prolhané. Diskriminuje nešťastné. A delegitimuje jakoukoli kritiku poměrů, jež neštěstí vyvolávají, třebaže je vskutku oprávněná.

Michael Stallknecht: „Fülle des Sinns in leeren Gläsern“
© Süddeutsche Zeitung, 28. ledna 2013