Vhodné učivo pro ranou výuku cizího jazyka

Výběr tematického a jazykového obsahu učiva se řídí podle zájmů dítěte a jeho vývoje z hlediska psychologie učení. Učivo by mělo odpovídat zájmům dítěte a dále je rozšiřovat, oslovovat jeho pocity, podporovat jeho úsilí, fantazii a kreativitu a bavit ho.více ...
Doporučení:

Učivo, které je základem rané výuky cizího jazyka, by se mělo týkat například níže uvedených obecných témat a mělo by žáka vědomě uvádět do slovní zásoby, hodící se k těmto tématům. Uvedený obsah by měl být zasazen do komunikačního kontextu.

Témata a situace
  • Všední den a život dítěte:
    dítě v různých kontextech, např. já a moje rodina/přátelé, mateřská škola/škola, hry, záliby, sport, zvířata, cestování, roční období/počasí, jídlo a pití, tělo/zdraví, oblečení, svátky a zvyky, ochrana životního prostředí/odpovědný přístup k životnímu prostředí atd.
  • Věcné aspekty:
    V rámci výše uvedených témat se zprostředkovávají nové zkušenosti a poznatky o lidech a okolním světě.
  • Aspekty týkající se mezikulturních reálií:
    Zažít všední den/zvyky a obyčeje na konkrétních příkladech v zemi, ve které se hovoří cílovým jazykem, a uvést je do vztahu s vlastním prostředím.
Slovní zásoba
  • V rámci výše uvedených témat a situací by si žáci měli osvojit dětskou slovní zásobu z pokud možno všech druhů slov.
Při výběru jazykových struktur a relevantního obsahu pro nácvik výslovnosti by se měly brát v úvahu tyto aspekty:

Výslovnost
  • Na správnou výslovnost a intonaci by se mělo dbát už velmi záhy.
  • Učící se dítě by mělo být upozorněno na rozdíly mezi mateřským a cizím jazykem.
  • Při nácviku výslovnosti by se měla využívat jak poslechová, tak i mluvní cvičení.
Jazykové struktury a jazykový úzus
  • Komunikační záměry by měly být zasazeny do jednoduchých syntaktických struktur (především hlavních vět), zejména když jde o produktivní výkony v přímé ústní komunikaci. U textů určených k poslechu s porozuměním a ke čtení s porozuměním (texty k poslechu a čtení) mohou být postupně zaváděny i komplexnější struktury k receptivnímu rozšiřování jazyka.
  • Určitá míra jazykových pravidel a náhled do zákonitostí jazyka mohou v rané výuce cizího jazyka přispět k větší transparentnosti a položit základ pro budoucí jazykové reflexe. To však nesmí být zaměňováno s výukou mluvnice, ale mělo by to vyplývat z komunikačních a obsahových aspektů. Schematická cvičení, deduktivní zavádění mluvnických pravidel a používání metajazykových pojmů v žádném případě neodpovídají kognitivním schopnostem přibližně čtyřletých až desetiletých dětí a nevedou k vytčenému cíli, který spočívá v komunikativním používání jazyka.
K relevantnímu obsahu rané výuky cizího jazyka patří jako nedílná součást přímé komunikace také mimoslovní a parajazykové prostředky:

Nonverbální komunikační prostředky
  • Komunikační situace by měly být doprovázeny jak podpůrným praktickým jednáním (něco ukázat, napodobit nějaké jednání apod.), tak i odpovídajícími parajazykovými prostředky řeči těla (gestikulace, mimika, držení těla, tělesný a oční kontakt apod.). Svou vázaností na příslušnou kulturu mohou parajazykové prostředky rozhodujícím způsobem přispět ke zdaru nebo naopak nezdaru komunikace.

Frühes Fremdsprachenlernen

Materialien und Tipps für LehrerInnen