Osvojování jazyka z hlediska vývojové psychologie

Už před narozením se člověk orientuje podle jazyka. Kojenci se intuitivně reagují na melodii jazyka, kterou slyší ve svém okolí. Už jejich první imitace hláskových spojení jsou komunikační akty.

Přibližně od druhého roku života se osvojování jazyka stává vědomou záležitostí. Jazyk a myšlení přicházejí společně. Dítě si – hravou formou, zaujato samo sebou, ale ve stálé sociální interakci – osvojuje obraz světa a získává přitom uspořádaný vzor jazyka.

Další jazykový, kognitivní a emoční vývoj dítěte závisí na jeho sociální a kulturní situaci a na tom, zda je vnímáno jako individuum, se kterým je zacházeno v souladu s jeho potřebami, sklony a schopnostmi.
Doporučení:

Podle vývojového stupně, na kterém se dítě právě nachází, se lze v procesu osvojování cizího jazyka řídit níže uvedenými doporučeními:
  • Děti se díky své nepředpojatosti a spontánnosti dokáží pro věc velice nadchnout a jsou velmi vstřícné vůči hravým aktivitám. Dětské zvídavosti, jejíž míra bývá obvykle vysoká, dětské touhy zkoumat, ochoty učit se a schopnosti absorbovat vjemy by se mělo využít k praktickému učení a experimentování, orientovanému na mluvní jednání.
  • Děti jsou časově a prostorově zaměřené na bezprostřední realitu. V prostředí, ve kterém se nepoužívá cílový jazyk, potřebuje dítě srozumitelné impulzy.
  • Děti potřebují k porozumění konkrétní znázornění. Abstraktní obsah dokáží pochopit až od určitého věku. Pro úspěch v učení a pro radost z učení je proto rozhodující situačně a akčně orientovaná výuka.
  • Děti se dokáží soustředit jen krátkou dobu. Obvykle dobrý výkon dětské paměti je nutné podpořit hravou formou a dále ho rozvíjet.
  • V zásadě otevřené jednání dětí vybízí k tomu, aby byly děti zaměstnány mezikulturními tématy.

Frühes Fremdsprachenlernen

Materialien und Tipps für LehrerInnen