Martin Luther Jak vynalezl Apple a reformoval islám

Mediální instalace Světové znalosti
Mediální instalace Světové znalosti | Vyobrazení (výřez): © Nadace Luthergedenkstätten in Sachsen-Anhalt, Foto: Thomas Bruns

Reformace začala 95 tezemi ve Wittenbergu: Velká výstava zde představuje 95 pokladů ze světa Martina Luthera a 95 lidí, kteří si Luthera vážili. Některá jména jsou velmi překvapivá.

Steva Jobse si nárokovali mnozí. Před dvěma lety, když vrcholila uprchlická krize, poukazovali apologeti otevřených hranic rádi na to, že zakladatel firmy Apple je synem syrského imigranta. Odpůrci upozorňovali, že Jobsův biologický otec se v jeho životě vůbec nevyskytuje. Steve vyrostl jako adoptované dítě v luteránské rodině ze střední vrstvy.

Tetzel JE VŠUDE

I když se velmi brzy rozloučil s křesťanstvím a nejprve pošilhával po hinduismu až se nakonec stal budhistou, přinesl si vynálezce Macintoshe ze svého luteránského mládí zdánlivě duchovní pojem „práce“, dozvídáme se nyní ve Wittenbergu. Píše to Jobsův životopisec Brent Schlender v katalogu ke třetí národní Lutherově výstavě v roce reformace. A s úsměvem bere člověk na vědomí, že spoluautor Schlenderovy knihy má mnohoznačné příjmení Tetzel(!)i.
 
Zatímco výstava v Berlíně ukazuje světové působení luteránské reformace (která dalece zaostává za působením kalvinismu, ačkoliv nyní již převážná část luteránů nežije v Evropě) a v Eisenachu se osvětluje vztah Němců k duchovnímu zakladateli říše, posouvají se v Lutherově domě ve Wittenbergu do popředí osobní záležitosti. Lépe řečeno: uvidíte zde člověka Luthera a jeho okolí na začátku 16. století stejně jako osobnosti, které Luther inspiroval - i když se to stalo tak nepřímo jako v případě Steva Jobse.

Kabát Gustava II. Adolfa z losí kůže (1. polovina 17. století) Kabát Gustava II. Adolfa z losí kůže (1. polovina 17. století) | © The Royal Armoury, Stockholm Mnohem přímější byl vliv na krále Gustava II. Adolfa, jehož kabát z losí kůže nyní visí ve vitríně ve Wittenbergu. Vpravo v úrovni hrudi je vidět díra po střele, která ukončila život „Lva severu“ v bitvě u Lützenu. Tato brzká smrt nic nemění na tom, že bez zásahu krále a jeho Švédů by luteránství možná zůstalo sto let trvající přechodnou epochou v německých dějinách a že o přibití tezí by se uvažovalo v takové šíři, jako se to děje dnes.

PŘIBITÍ TEZÍ PROBĚHLO - ALE BEZ KLADIVA

À propos přibití tezí: Ve Wittenbergu se vychází z toho, že Lutherových 95 tezí bylo 31. října 1517 skutečně připevněno na dveře kostela. Pochyby o historicitě tohoto činu, jak byly vyjadřovány od 60. let, sice nejsou považovány za vyvrácené, ale za podlomené. Oprávněně: V knize Luthers Thesenanschlag - Faktum oder Fiktion (Přibití Lutherových tezí - skutečnost nebo fikce?), kterou vydala v roce 2008 nadace Lutherových památníků v Sasku-Anhaltsku, jsou shrnuty indicie. Tisk a zveřejnění takovýchto disputačních tezí odpovídají praxi na univerzitě ve Wittenbergu. Vývěsky se upevňovaly obvykle na dveře kostela. Existuje minimálně jeden současník, který přibití dosvědčuje (pozdější vzpomínky mj. Melanchthona, který v roce 1517 ještě vůbec nebyl na místě, se nepočítají). A obzvláště důležité pozvánky na disputace se obvykle zveřejňovaly v předvečer svátků. Den před Svátkem všech svatých byl tedy zvolen zcela záměrně.

HERKULES S KYJEM

Zpochybňována je stále ještě i skutečnost, že Luther teze vyvěsil sám. To by byl spíše úkol pro zaměstnance univerzity, pedela. Za nepravděpodobné je považováno, že teze přibil kladivem. Obvykle se takovéto dokumenty upevňovaly pomocí vosku. Kladivo přichází do ikonografie teprve v 19. století, kdy se na Luthera pohlíželo jako na křesťanského Thora, který drtil nepřátele Německa. Že tato obraznost byla přítomna od začátku, ukazuje na výstavě list z Lutherovy doby, na kterém je reformátor zobrazen jako Herkules, který máchá kyjem a mlátí své nepřátele po hlavě.
 
Tento list patří k vzácnostem, kterým je věnována první část výstavy Luther! 95 Schätze - 95 Menschen (Luther! 95 pokladů - 95 lidí). K exponátům, které dokládají Lutherův náboženský svět ale také popisují jeho každodenní svět, patří tak rozdílné věci jako výtisk prosincového zákona (druhé vydání Lutherova překladu Nového zákona, které vyšlo v prosinci 1522), několik figurek svatých (mezi nimi vyobrazení svaté Anny, patronky horníků, která byla v oblasti Mansfelder Land obzvláště oblíbená), nádherné kapesní hodinky spolureformátora Melanchthona, ale také prasátko z dané epochy a příslušného regionu, sedátko z latríny, kde reformátor čerpal božskou inspiraci, a zvířecí kosti z odpadové jámy z Lutherova rodného domu v Mansfeldu, které ukazují, že se tam žilo v nadbytku..

Sparschwein, 16. Jahrhundert Prasátko, 16. století | © Landesamt für Archäologie Sachsen, Ursula Wohmann Mezi lidmi, které Luther inspiroval nebo odpuzoval, jsou očekávané osoby jako odbojový teolog Dietrich Bonhoeffer nebo Ricarda Huch, autorka nejlepšího literárního líčení reformace. Ale také překvapivá jména jako umělec Bruce Nauman (také syn věřících luteránů), který umístil pojem "práce" do středu svého díla. Nebo Pier Paolo Pasolini, který sám sebe označoval za „luterána“ ve smyslu „rebela“ a napsal „Lettere luterane“..

NEZATAJUJE SE ANI LUTHERŮV FANOUŠEK Julius Streicher

Relativně malému počtu lidí je známo, že se v 19. století íránský teolog Džamáluddín Afghání snažil o modernizaci islámu, která měla zarážející podobnost s Lutherovou reformací. Podobizna Afgháního visí nyní na výstavě vedle dalších překvapivých hostů jako jsou americký autor knih pro děti Dr. Seuss (syn luteránů německého původu) nebo Fjodor Dostojevskij, jehož Ivan Karamazov hází čajovým hrníčkem po ďáblovi - načež se mu tento posmívá, že je imitátor Luthera.
 
O suverenitě autorů výstavy a wittenberského památníku svědčí, že mezi 95 lidmi jsou i tací, kteří Lutherovi velmi kriticky oponovali nebo se odvolávali na nejtemnější stránky jeho života. První skupinu zastupují švédská královna Kristýna, dcera Gustava II. Adolfa, která se vzdala svého trůnu a stala se katoličkou, dále Michael Haneke, jehož film Das weiße Band (Bílá stuha) líčí luteránstvím ovlivněné myšlení vrchnosti za časů německého císařství, a Martin Buber, který považoval Lutherův překlad bible při vší kráse za krádež židovské tradice. Přímo naproti Buberovi se skví jako zástupce druhé skupiny jeden z nejhorších demagogů z období národního socialismu: Julius Streicher, který rád citoval Lutherovy spisy zaměřené proti Židům.

CO JE EVANGELICKÉ

Neobratná hagiografie se také zde - v jistém slova smyslu v Mekce luteránství - neprovozuje. A to je skutečně protestantské. Být evangelíkem znamená hledat vinu vždy nejprve u sebe samého. A pak ji naleznete. Reformace lidem otevřela, stejně jako všechna velká osvobozenecká hnutí, jak to dobré tak to zlé.
 

VÝSTAVA

Plakat zur Ausstellung „Luther! 95 Schätze – 95 Menschen“ Plakat zur Ausstellung | © Stiftung Luthergedenkstätten in Sachsen-Anhalt Luther! 95 pokladů – 95 lidí
Augusteum Wittenberg,
13. květen až 5. listopad 2017

Katalog k výstavě:
Luther! 95 pokladů - 95 lidí
Nadace Lutherovy pomníky v Sasku-Anhaltsku (vyd.); 624 stran, 39,90 EUR