Rychlý přístup:
Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1)Přeskočit přímo k sekundární navigaci (Alt 3)Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

Ateliérové domy a domy k dobudování
Jak Lipsko vynalézá nové způsoby bydlení

„Zespolečenštit prostory“, Merseburger Straße 38
„Zespolečenštit prostory“, Merseburger Straße 38 | © Marine Leduc & Constance Bénard

Aby se Lipsko nestalo pro své vlastní obyvatele příliš drahým, podporuje město alternativní prostory k životu a bydlení. Dnes je jakousi pokusnou laboratoří a vytváří jedinečné modely kolektivního, společného, solidárního nebo kooperativního bydlení.

Od: Constance Bénard & Marine Leduc

Říká se mu „nový Berlín“. V německých i mezinárodních novinách se objevuje pojem „Hypezig“, který lze dešifrovat jako slovní hříčku vytvořenou ze slov „hype“ a „Leipzig“. Lipsko, ležící ve vzdálenosti 200 kilometrů od svého velkého sourozence Berlína, bylo kdysi průmyslovým a kulturním centrem východního Německa. Po pádu Berlínské zdi se však lidé začali z Lipska stěhovat pryč. Dnes toto město působivou rychlostí znovu povstává z popela.

Po opětovném přivlastňování prázdných bytů, které začalo v polovině 90. let 20. století, znamenal rok 2010 obrat v historii města. Lipsko se stalo lákavou lokalitou a spolu s ním i jeho ladem ležící průmyslové areály. Dnes si město s více než atraktivními nájmy (3 až 6 eur za metr čtvereční) získává zpět své obyvatele a láká i studenty, umělce a turisty... ale i mnoho realitních investorů. Ceny v souvislosti s tím však nutně stoupají a volné prostory začínají být raritou.

Aby se zabránilo tomu, že se Lipsko stane pro své vlastní obyvatele příliš drahým, podepsalo město v roce 2015 výnos na podporu alternativních prostorů k životu a bydlení. Založilo síť s názvem Leipziger Freiheit (Lipská svoboda), která spojuje mnoho organizací a družstev za účelem spolupráce na tomto tématu. Město od té doby finančně podpořilo řadu iniciativ a investovalo do poradenských služeb pro obyvatele, kteří chtějí rozvíjet alternativní formy bydlení.

Dnes je Lipsko jakousi pokusnou laboratoří a vytváří jedinečné modely kolektivního, společného, solidárního nebo kooperativního bydlení. Stín takzvané gentrifikace je však všudypřítomný.

Vchod do ateliérového domu, Franz-Flemming-Straße© Marine Leduc & Constance Bénard

Vchod do ateliérového domu, Franz-Flemming-Straße

Žlutý banner visící na budově bývalých Dietzoldových závodů (Dietzoldwerke) upozorňuje na to, že jde o „ateliérový dům“, projekt, se kterým v roce 2014 přišel spolek HausHalten e.V. Už 15 let sdružuje tento spolek umělce a obyvatele, kteří se nacházejí v prekérních situacích, s vlastníky domů. „Než aby se prázdné budovy prodávaly za vysokou cenu investorům, ukážeme vlastníkovi, že z budov lze s nízkými náklady udělat obyvatelné prostory, ve kterých lze nalézt místo k životu, ale také realizovat různé projekty,“ vysvětluje Magdalena Bredemann ze spolku HausHalten.
 
Tento spolek inicioval model strážních domků, ve kterých mohou obyvatelé určitou dobu zůstat, aniž by platili nájem. Na oplátku však dům obývají a renovují, aby ho uchránili před chátráním. Ateliérový dům je nejmladší model; je rezervován pro umělce.
Studia pilotní kuchyně v ateliérovém domě© Marine Leduc & Constance Bénard

Studia pilotní kuchyně v ateliérovém domě

Martin Holz vysává prach ve druhém poschodí ateliérového domu. Založil zde „pilotní kuchyň“, řadu 12 uměleckých studií v budově. Smlouva byla sjednána na 11 let, což je „nejdelší doba nájmu, které se kdy spolku HausHalten podařilo dosáhnout“, prohlašuje Martin. Platí se zde nižší nájemné než za jiná studia ve městě, ale „nájem je model bydlení, který je stále ještě výhodný spíše pro vlastníky. Ideální by bylo mít vlastní dům. To znamená větší odpovědnost, ale také větší nezávislost,“ dodává. Najaté studio si však může upravit podle svého přání: „Elektroinstalaci jsem si dělal sám. U takových projektů je důležité mít možnost rozhodovat si o věcech sám.“
V jednom ze studií je umělec z Tchaj-wanu© Marine Leduc & Constance Bénard

V jednom ze studií je umělec z Tchaj-wanu

Pilotní kuchyň přijímá na tři měsíce mezinárodní a lokální umělce. Umělcům z Lipska je nabízeno stipendium, zatímco zahraniční umělci si program financují sami. Za to dostávají velký ateliér, podporu ze strany organizátorů a kurátorů a možnost realizovat ve stejné budově výstavní projekt. „Vlastník zde nechtěl žádné firmy nebo prodejny, ale pouze umělce,“ prohlašuje Martin. On sám se na mezinárodní podniky, které se v Lipsku usazují a zvedají ceny, dívá kriticky.
V kuchyni Jurka Rothy, domovníka a obyvatele ateliérového domu© Marine Leduc & Constance Bénard

V kuchyni Jurka Rothy, domovníka a obyvatele ateliérového domu

Nad pilotní kuchyní si Jurek Rotha zařídil svou malou soukromou oázu a svůj umělecký ateliér, které zabírají celé poschodí domu. Žije zde už dva a půl roku, předtím bydlel ve strážním domku. Ten byl však – podobně jako mnoho jiných budov v Lipsku – renovován jedním podnikem a následně za vysokou cenu prodán. Nájem v ateliérovém domě zůstává skromný a Jurek si může prostor zrenovovat podle svého přání.
 
Jurek si přivydělává jako domovník a je odpovědný za správu a údržbu místa. „Umělec často potřebuje nějaký malý vedlejšák a tenhle byl pro mě jako dělaný,“ vysvětluje.
Roman na ulici plné družstevních domů© Marine Leduc & Constance Bénard

Roman na ulici plné družstevních domů

41letý Roman Grabolle je „lipský originál“. Od svého mládí se rád toulá ulicemi města. V roce 2008 se tu konečně usadil. Jako archeolog a historik se specializoval na poradenství při vývoji kooperativních projektů, zejména pro obec nebo pro Syndikát nájemních domů (Mietshäuser Syndikat).
 
Jako dobrovolník prováděl Roman 5. května zájemce dvěma městskými částmi Lipska, jednou na východě (Neustadt-Neuschönefeld) a druhou na západě (Leutzsch), aby jim ukázal různé formy alternativního bydlení.
Ostseite – dům k dobudování v Eisenbahnstraße© Marine Leduc & Constance Bénard

Východní strana – dům k dobudování v Eisenbahnstraße

Model „domů k dobudování“ (tzv. „Ausbauhäuser“) je jednoduchý. Nájemci platí velmi nízké nájemné a na oplátku se podílejí na renovaci domu. Toto schéma vyvinul spolek HausHalten. „Vlastníci domů zůstávají i nadále vlastníky, ale na renovaci se podílejí jen zčásti. Zajišťují například výměnu oken nebo modernizaci rozvodů elektřiny,“ vysvětluje Roman.
 
Podle něj zůstává tento druh bydlení dost prekérní záležitostí a je oblíbený spíše u mladých lidí, mnohdy i u migrantů. Přesto si tito lidé dokáží představit, že by takto mohli žít dlouhodobě, protože smlouvy jsou zde oproti nájemním smlouvám na starou formu strážných domků sjednávány na delší dobu. „Budova je v každém případě plně obydlená!“ shrnuje své povídání Roman.
Pöge-Haus v Hedwigstraße: nový život pro starou tiskárnu© Marine Leduc & Constance Bénard

Pöge-Haus v Hedwigstraße: nový život pro starou tiskárnu

Ještě před pár lety bylo mnoho budov v Hedwigstraße prázdných. Stěny zešedly. Pöge-Haus, bývalá tiskárna, je budova, která byla postavena před více než 100 lety. Od roku 1994 však byla neobývaná. Od roku 2009 je celý areál, který je ve vlastnictví města, využíván umělci k realizaci kulturních projektů. Někteří z nich zde v roce 2011 založili společnost Kultur- und Wohnprojektgesellschaft GmbH Leipzig-Neustad a představili městu projekt směřující ke koupi budovy. Usilují o rozvoj sociálních aktivit v přízemí budovy.

Dnes má Pöge-Haus přibližně 20 obyvatel a je místem, kde se mimo jiné konají výstavy, hodiny tance nebo kurzy jógy.
Znovuzrození ulice Georg-Schwarz-Straße na západě Lipska© Marine Leduc & Constance Bénard

Znovuzrození ulice Georg-Schwarz-Straße na západě Lipska

Ulice je uzavřená pro dopravu. Stálí návštěvníci se tu mísí se zvědavci, kteří se přišli podívat, jak dnes ulice Georg-Schwarz-Straße vypadá. Už devět let tu místní obyvatelé organizují festival, aby pomohli tuto ulici a své projekty zviditelnit a aby přispěli k pospolitosti lidí. Tato sto let stará ulice byla kdysi rušnou nákupní třídou, ale v letech 2008/2009 se stala jakousi „no-go-zónou“ – místem s vysokou kriminalitou, které bylo známé zejména svými nálevnami alkoholu. Mnoho budov bylo prázdných, poptávka po nemovitostech tu nebyla v podstatě žádná.
 
Pak zde lidé odjinud, umělci a také vědci začali pozvolna vytvářet různé projekty a usazovat se tu nastálo. Za velmi nízké ceny se s pomocí obce ujali zdlouhavé renovace budov. Někteří zde zavedli modely usilující o společnou koupi budov.
Na adrese Georg-Schwarz-Straße 9/11 žije Roman© Marine Leduc & Constance Bénard

Na adrese Georg-Schwarz-Straße 9/11 žije Roman

Roman se do Georg-Schwarz-Straße nastěhoval v roce 2015. Budovy s číslem 9/11 zde koupil se skupinou dobrovolníků v roce 2012. Každý z nich si na to půjčil peníze od rodiny nebo přátel, ale ochotu poskytnout jim úvěr projevily také banky. Budovy koupili společně, jménem společnosti, kterou založili právě k tomuto účelu. „V německém právu je pro malou skupinu dobrovolníků snazší založit podnik než družstvo,“ píše se na blogu stavební bytové společnosti Blog der Wohnungsgesellschaft mbH Central LS W33. „Ale cílem je jedině dlouhodobé udržení cenově dostupného bydlení.“
 
Každý měsíc splácejí půjčky svým přátelům a bankám. „Dává nám to hodně svobody: Nejsme sice individuální vlastníci, ale zároveň nejsme ani na nějakém vlastníkovi závislí,“ prohlašuje Roman. Obyvatelé budov sdílejí společně některé plochy jako například kuchyni, ale mají také soukromé místnosti.
Okno do dvora: syndikát nájemních domů proti spekulantům s nemovitostmi © Marine Leduc & Constance Bénard

Okno do dvora: syndikát nájemních domů proti spekulantům s nemovitostmi

Syndikát nájemních domů, z jehož kanceláří v Lipsku je vidět na tento vnitřní dvůr, byl založen v roce 1999. Je odpovědný za mnoho projektů, jejichž cílem bylo zabránit spekulacím s byty. V místě, kde syndikát sídlí, se vyskytuje pestrá směs rostlin, hudebníků a jedné dekorativní automobilové karoserie. Mezi tím vším si hrají děti.

U tohoto modelu bydlení se syndikát spojil se spolkem místních obyvatel za účelem vytvoření společnosti. Obě strany poskytují podíly ve společnosti ke koupi budovy. Budova pak tímto způsobem přechází do vlastnictví společnosti. Úkolem konsorcia je vyjmout budovy z trhu s nemovitostmi. V rámci celé Spolkové republiky takto vzniklo 129 stavebních bytových družstev, jedenáct z nich v Lipsku.

Obyvatelé se pak společně starají o bezproblémový provoz svého životního prostoru. „Máme ovocnářské a zelinářské družstvo a knihovnu,“ říká jeden z obyvatel ve vnitřním dvoře budovy.
Bytová družstva: bohatství, které je nutné zachovat© Marine Leduc & Constance Bénard

Bytová družstva: bohatství, které je nutné zachovat

„Nikdo nemůže vědět, kde budeme za pár let,“ varuje Roman. V Lipsku je totiž Georg-Schwarz-Straße poslední ulicí, která ještě odolává vnějším tlakům. Během deseti let se ceny v centru města zvýšily o téměř 40 %. A prázdných bytů je stále méně. Obyvatelé Georg-Schwarz-Straße se rozhodli bojovat proti gentrifikaci. Na některých balkonech jsou připevněny bannery s jasnými požadavky – velké realitní projekty, které sledují ryze finanční cíl, jsou zde nežádoucí.
V Café Kaputt © Marine Leduc & Constance Bénard

V Café Kaputt

Šicí stroj, volně ležící nářadí – tato kavárna zařízená na způsob opravny se nachází ve dvoře domu s číslem 9/11. Vedle prostor k bydlení tu obyvatelé vytvořili i společné, komunitní prostory. Přišli také dobrovolníci, aby přiložili ruku k dílu například při opravě topinkovače nebo aby ušili oblečení. Cíl tohoto volného a otevřeného prostoru je jasný – recyklovat místo vyhazovat a také vytvořit spojení mezi obyvateli této ulice a ostatními obyvateli Lipska.
„Zespolečenštit prostory“, Merseburger Straße 38© Marine Leduc & Constance Bénard

„Zespolečenštit prostory“, Merseburger Straße 38

Navzdory rostoucímu spekulování s nemovitostmi vznikají i nadále projekty, které usilují o zespolečenštění prostor. V rámci projektu Merse 38c byl nedávno otevřen dům v bezprostřední blízkosti ulice Georg-Schwarz-Straße. 21 dospělých a dvě děti se nastěhovali do budovy, ve které se nachází asi deset bytů a jedna společná kuchyň v přízemí. Obyvateli domu jsou umělci, řemeslníci, aktivisté. Je důležité, že mohou společně získávat zpět nevyužívané prostory a rozhodovat o jejich využití.
 
Zastřešujícím družstvem tohoto sdružení obyvatel je družstvo SoWo Leipzig eG, které bylo založeno v březnu 2017 po vzoru Syndikátu nájemních domů. Merse 38c je prvním projektem této organizace. Druhá budova bude oficiálně otevřena v červnu 2018 v Georg-Schwarz-Straße číslo 1. Tuto budovu předtím už málem koupil jeden investor, který ji chtěl přeměnit na hotel. Zdá se, že díky impulzům těchto občanských iniciativ se celé město začíná pohybovat jiným směrem – pryč od svého velkého sourozence v Berlíně.