Rychlý přístup:
Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1)Přeskočit přímo k sekundární navigaci (Alt 3)Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

100 let Bauhausu
Zajímavosti stručně: Bauhaus v šesti větách

S Bauhausem se v běžném životě setkáváme častěji, než si myslíme – a to nejen v prodejnách nábytku. Některé principy této školy designu vešly do obecného povědomí.
 

Od: Nadine Berghausen

  • „Konečným cílem veškeré tvořivé činnosti je stavba!“ Foto: © Tobias Schrank
    „Konečným cílem veškeré tvořivé činnosti je stavba!“

    Stavět, stavět a ještě jednou stavět. Walter Gropius, zakladatel a zároveň první ředitel Bauhausu, měl o zaměření své instituce zcela jasnou představu. V manifestu Bauhausu v roce 1919 napsal: „Vytvořme společně novou stavbu budoucnosti, která bude vším v jedné podobě. Architekturou i plastikou i malbou.“ Tento interdisciplinární koncept měl spojovat výtvarné umění s uměním stavebním a jeho hlavním cílem byla stavba („Bau“).
  • „Předměty hromadné spotřeby místo předmětů luxusních“ Foto: © Tobias Schrank
    „Předměty hromadné spotřeby místo předmětů luxusních“

    Volnou cestu pro proletářskou architekturu! Toto heslo razil švýcarský architekt Hannes Meyer, který byl nástupcem Waltera Gropia v pozici ředitele Bauhausu. Vůči práci svého předchůdce se stavěl kriticky – první fázi Bauhausu pod Gropiovým vedením vnímal jako „sektářskou a estetickou“. Nové zaměření školy zformuloval do nové hlavní idey: „Základní tendence mé výuky bude zcela určitě funkčně-kolektivisticko-konstruktivní.“ To v praxi znamenalo, že všechny předměty měly být navrhovány tak, aby se daly levně masově vyrábět a byly tak dostupné pro každého.
  • „Forma následuje funkci.“ Foto: © Tobias Schrank
    „Forma následuje funkci.“

    Žádné ornamenty, žádné okázalosti, žádné zbytečnosti. Věta „forma následuje funkci“ (anglicky „form follows function“) sice nepochází od myslitelů Bauhausu, přestože je jim opakovaně připisována, ale v Německu ji právě Bauhaus poprvé důsledně používal v praxi. Na základě celkového jazyka Bauhausu lze sice usuzovat, že právě tato zásada je kvintesencí této školy, ale Vasilij Kandinskij ji formuloval diferencovaněji: „Nutnost vytváří formu.“
  • „Kde je vlna, je i žena, která tká, byť je to třeba jen k ukrácení času.“ Foto: © Tobias Schrank
    „Kde je vlna, je i žena, která tká, byť je to třeba jen k ukrácení času.“

    Ve své době působil Bauhaus velice moderně a zpočátku hlásal i rovnost pohlaví. Gropius dal však záhy jasně najevo, že mu na úplném zrovnoprávnění pohlaví nijak nezáleží a že na ženy nechce brát ohled. Jak daleko to na Bauhausu došlo s emancipací, bylo jasné nejpozději tehdy, když Gropius radě mistrů doporučil, aby se nedělaly „žádné zbytečné experimenty“. Ženy měly být pokud možno hned poslány do tkalcovny a v podstatě měly být vyloučeny z kurzů architektury.
  • „Věc je určena svou podstatou.“ Foto: © Tobias Schrank
    „Věc je určena svou podstatou.“

    ...konstatoval Gropius v roce 1925. To je vcelku jasné vyjádření. „Máme-li nějakou věc utvořit tak, aby správně fungovala, musíme nejprve prozkoumat její podstatu; věc má totiž zcela sloužit svému účelu, to znamená, že má prakticky plnit svou funkci, být trvanlivá, levná a ‚krásná‘.“ Snahou „zkoumat podstatu věcí“ by se daly patrně vysvětlit také bláznivě působící vyučovací hodiny, ve kterých byli studenti nabádáni, aby se vciťovali do objektů.
  • „Ošklivě neútulné“ Foto: © Tobias Schrank
    „Ošklivě neútulné“

    To má být architektura? Když byla na výstavě Bauhausu v roce 1923 představena chladná, funkční architektura Bauhausu, snesla se na její tvůrce vlna kritiky. Prezentované bíle natřené železobetonové stavby obsahovaly inovativní interiérové prvky, stěny v dětském pokoji směly být pomalované a nábytek měl být kvůli úspoře místa zasouvací. Někteří současníci hodnotili tuto architekturu velmi příkře: Je to jako „polární stanice na severním pólu“, jako „operační sály“, půdorys je „architektonická fraška“, celkově je to „ošklivě neútulné, ortodoxně-puritánské“.