Rychlý přístup:
Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1)Přeskočit přímo k sekundární navigaci (Alt 3)Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

100 let Bauhausu
Architekt, který nikdy nic nepostavil

Wenzel Hablik: návrh slavnostního sálu, 1924 (výřez).
Wenzel Hablik: návrh slavnostního sálu, 1924. | Foto Nadace Wenzela Hablika, Itzehoe

Mostecký rodák Wenzel Hablik nerealizoval jedinou stavbu, přesto však platí za nejvlivnějšího rodáka z Čech, který formoval legendární školu architektury a designu Bauhaus.

Od: Martin Krsek

Nejprogresivnější stavby v pohraničních oblastech navrhovali v meziválečném období architekti z vnitrozemí, ať českého či německého jazyka. Místní tvůrci až na výjimky inklinovali ke konzervativnímu pojetí a vrchol progrese představoval expresionismus. Podívejme se však na jednoho, kterého můžeme směle označit za nositele pokroku v architektuře.

Krystalicky čistá utopie

Wenzel August Hablik (1881-1934) byl vizionářským architektem, malířem, grafikem i designérem. Na jeho rýsovacím prkně rostly krystalické hrady a věže i létající obytné stroje. Fantastické návrhy v sobě mísily utopii a revoluční konstrukční ideje. Inspirovala jej krystalická struktura; křištály začal pod vlivem expresionistického básníka a filozofa Paula Scheerbarta sbírat v Krušných horách již za studií. A krystal se stal i leitmotivem berlínské skupiny avantgardních umělců „Skleněný řetěz“ (Die Gläserne Kette), v níž Hablik od roku 1919 aktivně působil. Svými poutavými utopickými návrhy přímo zasáhl další členy skupiny, včetně budoucích světoznámých architektů Bruno Tauta, Waltera Gropia či Hanse Scharouna. Walter Gropius si Hablika vážil natolik, že jej v roce 1919 přizval k "Výstavě neznámých architektů" (Ausstellung für unbekannte Architekten), konané ve Výmaru, Berlíně a Magdeburgu.

Neprávem opomenutý „podivín“

Původně byl ovšem Wenzel Hablik malířem porcelánu v mostecké keramičce. K architektuře poprvé přičichl coby kreslíř mostecké architektonické kanceláře. Už jako student prokázal nezměrný talent, a tak se z keramické školy v Teplicích (Fachschule für keramische Industrie) díky tříletému stipendiu záhy dostal na Umělecko-průmyslovou školu ve Vídni. Tam se prosadil jako návrhář nábytku pro slavnou vídeňskou dílnu Hugo Schmidta. Po návratu do Čech pokračoval studiem na pražské Akademii výtvarných umění, a sice pod vedením Franze Thieleho, pedagoga, který učil řadu význačných umělců české avantgardy. V roce 1908 přijal pozvání továrníka Richarda Biela do Itzehoe ve Šlesvicko-Holštýnsku – a zůstal zde již natrvalo; dodnes zde má např. vlastní muzeum.
 
Pro své utopistické krystalické vize ho mělo okolí za podivína, dnes však Wenzel Hablik platí ve světě za jednoho z nejznámějších výtvarných umělců narozených v Čechách. Ve své vlasti je bohužel takřka zapomenut.
 
  • Wenzel Hablik a jeho žena Elisabeth. Kolem roku 1930. © Nadace Wenzela Hablika, Itzehoe
    Wenzel Hablik a jeho žena Elisabeth. Kolem roku 1930.
  • Wenzel Hablik: Architektonická utopie © Nadace Wenzela Hablika, Itzehoe
    Wenzel Hablik: Architektonická utopie
  • Wenzel Hablik: Krystaly v moři, 1914. Národní galerie v Praze. © damian entwistle (CC BY-NC 2.0)
    Wenzel Hablik: Krystaly v moři, 1914. Národní galerie v Praze.
  • Wenzel Hablik: Velké pestré utopické stavby Foto: Nadace Wenzela Hablika, Itzehoe
    Wenzel Hablik: Velké pestré utopické stavby
  • Jeden z obrazů Wenzela Hablika. Foto: volné dílo
    Jeden z obrazů Wenzela Hablika.