© Rowohlt
Nejnovější román Matthiase Nawrata, německého prozaika s polskými kořeny, není pouze vyprávěním o životě v dnešním Berlíně, ale i literárně zdařilým pokusem vyrovnat se s obtížným tématem: filozofickým rozjímáním o lidech v krizi.
Bezejmenný vypravěč románu Der traurige Gast (Smutný host) se pohybuje po metropoli jako v zahradě cizích zkušeností. Na své pouti, na místech, kde se člověk obvykle zdrží jenom krátce, třeba v restauraci nebo u kadeřníka, potkává lidi, kteří s ním začínají sdílet život. Bývalý chirurg a alkoholik nebo architekt s traumatickým příběhem – souvisejícím s Polskem – vtahují vypravěče do svých světů, vyprávějí mu zdánlivě obvyklé historky, přičemž zároveň provokují k zásadním otázkám: Co je to paměť? Odkud přicházíme a kam jdeme? Jaký smysl má náš život? Město se tak stává jakýmsi přístavem pro zbloudilé lidské duše, dovoluje jim bez zábran truchlit, oddávat se melancholii. Zároveň se tento Berlín pohupuje ve svém vlastním rytmu. Tady se odehrávají dějiny, například když teroristický útok rázně ukončí poklid vánočního trhu. Autor si to nevymyslel, v roce 2016 se to skutečně stalo.
Třebaže čtenáři, kteří milují Berlín – tak jako autor těchto řádek –, naleznou potěšení v poznávání známých míst, na nichž se kniha odehrává, třebaže lze spekulovat o tom, zda vypravěč není autorovým alter egem (některé detaily znepokojivě sedí), lze knihu Der traurige Gast jen stěží redukovat na autobiografické imprese. Tento zdrženlivý román s často jednoduchou větnou stavbou obsahuje řadu velkolepých okamžiků. Kupříkladu tehdy, když se pod povrchem fiktivního universa odehrává filozofická úvaha o lidech v krizi. Z emocionálního nebo psychologického hlediska rozhodně nejde o důvod k radosti. V tomto smyslu je název knihy veskrze výstižný. Ovšem na druhou stranu, coby intelektuální náčrt, je Der traurige Gast skutečně důvodem k oslavám.
Rowohlt