© Luchterhand Literaturverlag, München, 2019
Je považován za jednoho z nejzajímavějších prozaiků mladé generace: Saša Stanišić, imigrant z bývalé Jugoslávie, budí u německých čtenářů nadšení svými romány plnými poezie. Jeho nová kniha je ovšem ještě něčím víc – jedná se o veskrze osobní příběh. Když Stanišić přišel v roce 1992 do Německa, bylo mu teprve čtrnáct. Německo si nevybral, byla to nutnost, místo, kde našel útočiště před hrůzami války na Balkáně. První měsíce v nové vlasti nebyly zrovna nejsnadnější. Rodiče měli nekvalifikovanou práci, on sám balancoval mezi zvědavostí a naivitou nováčka. Navíc musel vyřešit mnohoznačnost svého původu. Proniknout do nové kultury a společnosti se mu podařilo teprve s postupem času. Poznal německé romantiky, především Eichendorffa a Hölderlina, a zamiloval si je. O přibližování se k této literatuře a jejím pochopení se dočteme v knize Herkunft (Původ). Začal zkoušet psát v novém jazyce. Povedlo se. Němčina se mu stala novým domovem.
Herkunft přirozeně není jednoduchý, lineární a vždycky jasný autobiografický text, třebaže na každé stránce cítíme enormní úsilí propůjčit vlastnímu vyprávění řád. Z toho, co snad zprvu vypadá jako porážka, se posléze vyklube literární triumf. Je zde mnoho stínů, mnoho bolestivých konfrontací. Přesto jde z valné části o vyprávění o paměti. Osobní vzpomínky a reflexe tu narážejí na postřehy jiných pozorovatelů, především příbuzných hlavního hrdiny. Minulost se propojuje s budoucností a emoce s pokusem o obecné intelektuální pochopení situace emigranta. Jak název správně prozrazuje, jde však především o znovunalezení vlastní identity, vnímané jako původ, kořeny. Stanišić si položil velmi těžkou otázku, kniha tedy představuje výzvu i pro čtenáře. Především je však Herkunft literárně bravurním autobiografickým experimentem.
Luchterhand Literaturverlag