© Christoph Menke
Tato kniha je pátým svazkem řady „Analytický německý idealismus“, vydávené Jamesem Conantem a Andreou Kern. Mohli bychom se tedy domnívat, že studie v ní obsažené reflektují Hegelovu renesanci, k níž došlo na konci minulého století v rámci analytické filozofie. Tak tomu však není: Kniha se o těchto autorech prakticky nezmiňuje (ze zmíněného kruhu se v ní objeví pouze Terry Pinkard a Robert B. Pippin). Z tematického hlediska se kniha se shovívavou důkladností pokouší o rekonstrukci hegelovského pojmu osvobození. Ve třetí části Encyklopedie Hegel v § 382 píše: „Skutečná svoboda tedy není nic, co by bylo bezprostředně v duchu, nýbrž je to cosi, co má být stvořeno jeho činností." Teorie osvobození je tedy vlastně současně teorií svobody. Základní tezí Christopha Menkeho je, že teorii svobody lze vypracovat pouze jako koncepci osvobození. „Neboť existence svobody spočívá v procesu jejího stávání se, ve stávání se skrze sebe sama, v procesu sebeuskutečnění, jenž má počátek v nesvobodě a rozvíjí se proti ní.“ Při vysvětlování tohoto konceptu Menke suverénně a často bravurně používá hegelovskou dialektickou metodu, přičemž do analýzy neustále zahrnuje nové pojmy: kupříkladu „druhá přirozenost“ nebo „stávání se“.
Teoretické pozadí knihy bezpečně tvoří tradice Frankfurtské školy (i sám Menke je od roku 2009 profesorem na Univerzitě Frankfurt). Již samotný podtitul poukazuje na Adorna, který dal své knize z první poloviny šedesátých let název Drei Studien zu Hegel (Tři studie k Hegelovi). Na jednom zásadním místě pak cituje tezi o úzkém propojení svobody a nesvobody, jež pochází z Adornovy univerzitní přednášky v roce 1965. Menke navazuje na program, který Adorno zastával v polovině šedesátých let, a zdá se, že se snaží vyzdvihnout význam filozofických termínů; primární význam přitom přisuzuje svobodě (a osvobození). Osvobození mění společnost; protože se však pohybuje ve sféře neustálého opakování, nelze „říši svobody“ zřídit. Z tohoto důvodu podle něj nesmíme přejít k programu vytvoření samostatných společensko-teoretických (sociologizujících) konceptů, jako to učinili Jürgen Habermas a Axel Honneth. Menkeho koncept zároveň latentně polemizuje s Honnethovou přednáškou („Drei, nicht zwei Begriffe der Freiheit“), již přednesl v červnu 2015 také v budapešťském Goethe-Institutu. Navrhl v ní zavedení pojmu „komunikativní svoboda“. To je ovšem podle Menkeho názoru slepá ulička.
Suhrkamp Verlag