Nicolas Mahler Bizarní svět Nicolase Mahlera

„Muž bez vlastností“ Nicolase Mahlera.
„Muž bez vlastností“ Nicolase Mahlera. | Foto (výřez): © Nicolas Mahler / Suhrkamp Verlag

Komiksový kreslíř Nicolas Mahler je nadaný humorista a mistr ležérně načrtnutých siluet. V banálních a kafkovských scénářích plných svíravé komiky a nechtěné poezie dokáže rozvíjet příběhy svých protagonistů ad absurdum.

Svět, který nám Nicolas Mahler představuje ve svých komiksových příbězích, je bizarní. Vzhled protagonistů jeho příběhů je zkreslený tak, jako by byli zobrazeni vypouklým zrcadlem. Vysoké, štíhlé postavy jsou tenké a dlouhé jako telegrafní sloupy a naopak obtloustlé, podsadité postavy jsou výrazně široké a takřka se kutálejí po zemi. Také jejich končetiny jsou nakresleny patřičně groteskně, jejich nosy jsou delší než dlouhé a pahýly jejich nohou kratší než krátké. Mahler s požitkem pracuje s humornou nadsázkou, klasickým stylovým prostředkem karikatury.
 
Kromě toho je tento rakouský autor a kreslíř přítelem jednoduché skici a mistrem redukce. Zpočátku lze dokonce nabýt dojmu, že je Mahler líný. Obličeje jeho postav totiž nemají oči ani ústa, takže tím autor obchází zobrazení jakékoli mimiky. Navíc rád reprodukuje své obrazové motivy v téměř nezměněné podobě, a tak se nemusí vypořádávat ani s náročnými pohybovými sekvencemi ani s proměnlivostí scén v pozadí.

VTIP SE SKRÝVÁ V DETAIlU

Mahlera s jeho tichým a lakonicky suchým humorem, se kterým zobrazuje svérázné outsidery, by bylo možné označit také za Akiho Kaurismäkiho v oblasti komiksových příběhů. Obrázky rakouského kreslíře se podobně jako filmy finského režiséra obejdou bez barev nebo slov. V komiksu Van Helsing macht blau (Van Helsing si dává voraz; 2008) inscenuje Mahler černobíle a beze slov hororové postavy Drákulu, Frankensteina a vlkodlaky jako milé ztřeštěnce. Na základě svých tělesných zvláštností jsou tyto postavy vděčnými oběťmi schválností běžného života a v tomto ohledu nejsou nepodobní lidem. Karikaturista Mahler s oblibou boří tradiční náměty. Například ve svých Variacích na pánské vtipy (Herrenwitz-Variationen; 2008) používá trapně košilatý humor postarších pánů a propůjčuje mu novou, stravitelnou formu.

KLASICKÁ LITERATURA A BÁSNĚ VE FORMĚ KOMIKSŮ

Po kreslených vtipech a komiksech Mahler mezitím zdomácněl i ve světě literatury. V roce 2015 dostal na Frankfurtském knižním veletrhu cenu literárních domů, publikuje pravidelně v nakladatelstvích Suhrkamp a Insel a vydal už několik literárních adaptací. K jeho prvním adaptacím patří dílo Alte Meister (Staří mistři; 2011), které je mimořádně chytrou reflexí umělecké formy komiksu. Románová předloha pochází od Mahlerova krajana, rakouského autora Thomase Bernharda. Omamné tirády nadávek notorického mrzouta Bernharda zpracovává Mahler svou úspornou a jistě umístěnou kresbou.
 
Dílem Mann ohne Eigenschaften (Muž bez vlastností) z roku 2013 se Mahlerovi podařilo zpracovat předlohu rovněž rakouského autora Roberta Musila na 150 stranách beze slov a vytvořit tak svéráznou interpretaci literárního klasika. Je-li Musilův román považován za neadaptovatelný, pak Mahler dokázal opak.
 
V roce 2017 vyšla Mahlerova interpretace Proustova Hledání ztraceného času (v němčině Auf der Suche nach der verlorenen Zeit; 2017), jednoho z nejvýznamnějších francouzských románů. Mahlerovi se znovu podařilo originální ztvárnění klasika. Čtenář má možnost vidět dílo Marcela Prousta jinýma očima. Mahler vypustil jak sušenky madlenky, tak lipový čaj, ba dokonce i legendární první větu a místo toho vyvodil Proustův koncept „bezděčné vzpomínky“ z hudby.
 
Filosofický příběh vypráví Mahler v komiksu Partyspaß mit Kant (Párty s Kantem; 2015). Mahler nám umožňuje zúčastnit se všedního života 22 nejslavnějších filosofů. A tak zažijeme nejen párty s Kantem, ale také navštívíme výstavu s Hegelem, ocitneme se v supermarketu s Marxem a na skautském táboře s Nietzschem, půjdeme do kina s Deleuzem a oslavíme snovou svatbu se Simone de Beauvoir. Je nepravděpodobné, že by se tyto epizody odehrály tak, jak je Mahler předkládá, ale přesto nám autor svým subtilním humorem přibližuje život, myšlení a cítění každého z těchto filosofů a zároveň nám umožňuje zasmát se nad pošetilostí naší lidské existence.
 
Mahler však umí i psát básně – vydané mimo jiné v knize Dachbodenfunde (Nálezy z půdy; 2015). Mahler jako mistr kreslířské zkratky používá zdatně i jazyk a dokáže výborně pointovat. Ze střízlivých katalogových popisků z aukcí starých hraček vytváří s minimálními prostředky zvláštní atmosféru komiky a melancholie. V básnické sbírce In der Isolierzelle (Na samotce; 2016) se Mahler zaměřil na texty z hobby magazínů a technických časopisů z 20. až 60. let 20. století a destiloval jejich absurdní texty na slovo a ilustrace. V publikaci Gedichte (Básně; 2013) jde Mahler dokonce ještě o krok dál a publikuje grafické básně, ve kterých obrazy nahrazují písmena – je to v pravém slova smyslu vizuální poesie.

KOMIKSOVÝ KRESLÍŘ NA FINANČNÍM ÚŘADĚ

Navzdory tomu, že dialogy v komiksu Kunsttheorie versus Frau Goldgruber (Teorie umění versus paní Zlatokopová; 2007) vynikají svou absurdností, je tato komiksová knížka založena na skutečném příběhu, přesněji na Mahlerově obšírné diskusi s úřednicí finančního úřadu, k níž byl přidělen [její německé příjmení Goldgruber by se dalo přeložit jako „Zlatokopová“]. Konverzace za účelem objasnění otázky, zda komiksový autor je nebo není umělec (protože na tom v Rakousku závisí daňová sazba 10 % nebo 20 %), se postupně rozvíjí v zásadní diskusi o komiksu jako umělecké formě a o umění obecně. Ve sbírce Die Zumutungen der Moderne (Nehoráznosti moderny; 2007) referuje Mahler o svých groteskních zážitcích z každodenního života. Ať už při výuce kresby komiksu na lidové vysoké škole nebo jako host na různých mezinárodních festivalech komiksů a animovaných filmů přitahuje Mahler svérázné lidi a o bizarních setkáních s nimi dokáže také se znamenitým suchým humorem vyprávět.
 
V roce 2006 byl Nicolas Mahler za své skvělé humoristické kresby ve sbírce Das Unbehagen (Nevolnost) poctěn cenou Max und Moritz Mezinárodního komiksového salonu v Erlangenu. Další ocenění následovala – mezi nimi v roce 2010 znovu cena Max und Moritz, ale tentokrát v kategorii „Nejlepší německojazyčný komiksový umělec“.

  • Nicolas Mahler: „Lone Racer“ Foto (výřez): © Nicolas Mahler
    Nicolas Mahler: „Lone Racer“
  • Nicolas Mahler: „Lone Racer“ Foto (výřez): © Nicolas Mahler
    Nicolas Mahler: „Lone Racer“
  • Nicolas Mahler: „Lone Racer“ Foto (výřez): © Nicolas Mahler
    Nicolas Mahler: „Lone Racer“
  • Nicolas Mahler: „Lone Racer“ Foto (výřez): © Nicolas Mahler
    Nicolas Mahler: „Lone Racer“
  • Nicolas Mahler: „Peklo smalltalku“ Foto (výřez): © Nicolas Mahler
    Nicolas Mahler: „Peklo smalltalku“
  • Nicolas Mahler: „Peklo smalltalku“ Foto (výřez): © Nicolas Mahler
    Nicolas Mahler: „Peklo smalltalku“
  • Nicolas Mahler: „Die Goldgruber-Chroniken“ Foto (výřez): © Nicolas Mahler
    Nicolas Mahler: „Die Goldgruber-Chroniken“
  • Nicolas Mahler: „Die Goldgruber-Chroniken“ Foto (výřez): © Nicolas Mahler
    Nicolas Mahler: „Die Goldgruber-Chroniken“
  • Nicolas Mahler: „Die Goldgruber-Chroniken“ Foto (výřez): © Nicolas Mahler
    Nicolas Mahler: „Die Goldgruber-Chroniken“
  • Nicolas Mahler: „Die Goldgruber-Chroniken“ Foto (výřez): © Nicolas Mahler
    Nicolas Mahler: „Die Goldgruber-Chroniken“
  • Nicolas Mahler: “Flaschko, muž v ohřívací dečce” Foto (výřez): © Nicolas Mahler
    Nicolas Mahler: “Flaschko, muž v ohřívací dečce”