Matthias Gnehm Spřízněnost architektury a komiksu

Leo Lander, protagonista komiksu Matthiase Gnehma Die kopierte Stadt (Okopírované město).
Leo Lander, protagonista komiksu Matthiase Gnehma Die kopierte Stadt (Okopírované město). | Foto (výřeu): © Matthias Gnehm / Edition Hochparterre

Německý Švýcar Matthias Gnehm je mezi komiksovými autory výjimečným zjevem. Tento kreslíř a scenárista pracuje jako architekt na volné noze a ze svých zkušeností z této profese čerpá i při tvorbě svých komiksů.

Komiks a architektura mají společného víc, než by se na první pohled mohlo zdát, koneckonců jde o vytváření životních prostorů, které jsou čitelné a dají se zažít jak v realitě, tak i ve vyprávění. Tím podivnější je, že v německém jazykovém prostoru existuje tak málo komiksů na téma architektura. Pro porovnání s tím stačí zmínit například architektonické komiksy Françoise Schuitena a Benoîta Peeterse z Belgie, amerického komiksového kreslíře Davida Mazzucchelliho nebo architektonicky komplexní prostory Francouze Marca-Antoina Mathieua.
 
Matthias Gnehm je v tomto smyslu průkopník v německojazyčném komiksovém prostoru. Oproti Schuitenovi a Peetersovi se však tento v Curychu žijící autor nezabývá urbánními paralelními světy ani ničením historických budov. Mnohem spíše se Gnehm zaměřuje na architekturu jako sociální prostor a symbol identity.

o reálných a fitkivních prostorech

Tématem, které Gnehmovi osobně obzvlášť leží na srdci, je rozrůstání měst a obcí do okolní krajiny (takzvaná „sídelní kaše“) v jeho švýcarské vlasti. Tomuto tématu se věnuje v komiksu Die Bekehrung (Obrácení) z roku 2011. V něm se novinář, který píše o architektuře, přijíždí po čtvrtstoletí podívat do vesnice svého dětství a vzpomíná na dosud vytěsňovanou, temnou kapitolu svého mládí. Jízda vlakem mu umožňuje znovu prožít to, jak se kdysi se svými kamarády a svou tajnou láskou stal obětí evangelického kazatele. Když přijede na místo, zjistí, že se kdysi tak poklidná a přehledná vesnice proměnila v neorganicky rozrostlé satelitní město v rámci aglomerace. Rozrůstání obce do okolní krajiny vedlo u obyvatel k lokálnímu a sociálnímu odcizení, podobně jako jeho zkušenost z mládí ho tehdy odcizila od jeho rodičů a od místa jeho původu.
 
Příběh je situován do Gnehmovy domoviny v oblasti Švýcarské plošiny, kde se v roce 1970 narodil a kde vyrůstal. Tam byl na konci 60. let realizován respektovaný urbanistický projekt, který byl vyvinut na technické vysoké škole ETH v Curychu, kde Gnehm později sám studoval. Projekt však žalostně ztroskotal a nedokázal zabránit neorganickému rozrůstání obce do okolní krajiny. Rozpadající se sociální prostor vesnice se v Gnehmově komiksu stává symbolem ztracenosti jeho obyvatel, zejména dětí a mládeže.
 
Jiným architektonickým fenoménem se Gnehm zabývá v komiksu Die kopierte Stadt (Okopírované město) z roku 2014. Příběh se točí kolem neobvyklé formy přivlastňování architektury – detailního kopírování budov a dokonce i celých městských částí. Neúspěšný a naivní architekt Leo Lander navštíví svého bývalého kolegu ze studií, Hanse Romera, ve městě Kchun-ming na jihu Číny, kde se stane obětí intriky. Romer provozuje úspěšnou architektonickou kancelář, která pro jednoho realitního magnáta vytváří v Číně kopii švýcarského města Curychu. Klasická evropská architektura je dnes v Číně skutečně módním trendem a na předměstích vznikají kopie celých evropských městských čtvrtí a slavných pamětihodností. Okopírované město se zabývá otázkou originálu a kopie. Rozlišování těchto pojmů nemá v asijské kultuře už dávno takový význam jako v Evropě, což protagonistu Landera vrhá do hlubokého zoufalství. Lander nakonec pendluje sem a tam mezi Švýcarskem a Čínou. Žije současně v originálu i kopii města Curychu, ve stejném bytě, vybaveném stejným nábytkem, a ztrácí přitom jakékoli povědomí o realitě.

tvůrce nových forem vyprávění a stylů kreslení

Matthias Gnehm je však mimořádný komiksový kreslíř nejen kvůli reflektování architektonicko-společenských otázek. Vytváří kromě toho pro každé dílo nové formy vyprávění a styly kreslení. Například komiks s názvem Der Maler der ewigen Portraitgalerie (Malíř věčné galerie portrétů) z roku 2013 vznikal velmi pozoruhodně.
 
V jedné curyšské galerii  nejprve Gnehm vystavil šest maloformátových, čtyřcentimetrových černobílých portrétů křídou a zahájil tím komiksový projekt na příslušné webové stránce. Za poplatek nabídl návštěvníkům, že je bude také portrétovat. Museli mu poslat fotografii, Gnehm podle ní nakreslil portrét a ten pak umístil na web. Portrétované osoby dostaly originální obrázek a spolu s ním příslib, že tento obrázek bude otištěn v Gnehmově budoucí grafické novele.

Bylo to nekonvenční financování nekonvenčního komiksu – leckdo by ho však ani za komiks nepovažoval, protože v tomto díle čítajícím 250 stran nejsou žádné panely ani textové bubliny. Namísto toho se na každé straně nachází jeden až čtyři obrázky ve formátu na výšku; texty jsou umístěny pod nimi nebo vedle nich. Ve vyprávěném příběhu objeví neúspěšný umělecký malíř v babiččině sbírce fotografií přesně takový maloformátový portrét své babičky. Na základě toho začne pátrat po kořenech své rodiny a narazí přitom na dosud střežené tajemství vlastní rodiny.
 
Razantní thriller vypráví Gnehm ve svém starším komiksu Das Selbstexperiment (Sebeexperiment; 2008), ve kterém jde – podobně jako v Okopírovaném městě – o realitu a vědomí. Badatel Frank Karrer chce vlastně najít prostředek proti žárlivosti, ale náhodně přitom zjistí, jak u člověka vzniká a funguje vědomí. Když však tyto poznatky zkoumá při pokusu sám na sobě, ztratí nad experimentem kontrolu a zabloudí do cizího vědomí. Vysoce komplexní vědecké otázky na téma zkoumání vědomí a emocí zhutňuje Gnehm ve vědeckých exkurzech a fantastických spekulacích do dechberoucí detektivky, která se letmo dotýká i filosofických otázek.