Rozhovor Marek Rubec o KomiXu

© Veronika Bröcknerová

Co očekává návštěvníky tematického prostoru KomiX v Goethe-Institutu? Jaké je pozadí jeho vzniku? Přečtěte si rozhovor s jeho kurátorem Markem Rubcem, ve kterém se dozvíte i o jeho vlastní cestě ke komiksu.

Jsi kurátorem Tematického prostoru KomiX. Podle čeho jsi vybíral vystavované umělce?

Zadáním bylo najít autory, kteří se ve své tvorbě zabývají autobiografií, osobními zážitky nebo zpracovávají různé situace ze svého života nebo ze života svých blízkých. Zároveň jsem se chtěl zaměřit na nejznámější umělce. Na rozdíl od Německa není autobiografie v českém komiksu příliš akcentovaná, ale přeci jen se podařilo najít mezi českými komiksovými autory opravdu kvalitní tvůrce, kteří zapadají do tohoto konceptu. Zajímavé je, že většina vystavených prací nebyla dosud nikde publikována nebo byla publikovaná jen na internetu. Příkladem jsou třeba kresby Lucie Lomové nebo Jiřího Gruse, které se zatím objevily jen na blozích autorů.

Tematický prostor je složený i z jiných prvků než „jen“ výstavy. Můžeš k nim něco říct?
 

  •  © Marek Rubec
  •  © Marek Rubec
  •  © Marek Rubec
  •  © Marek Rubec
  •  © Marek Rubec
  •  © Marek Rubec
  •  © Marek Rubec
  •  © Marek Rubec


Cílem nebyla klasická výstava originálních kreseb, ale použití komiksů a kreseb jako objektů, které by měly ozvláštnit nejen výstavní prostor. Podařilo se nám zapůjčit trojrozměrný objekt Venduly Chalánkové, součástí výstavy jsou i velkoformátové tisky a figuríny, na které narazíte i mimo prostor vyhrazený výstavě.

Bude pro návštěvníky připravena i nějaká interaktivní složka?

Návštěvníci se budou moci zapojit do „nekonečného komiksu“, který bude pro ně připraven v prostoru knihovny, dále si budou moci prolistovat nebo přečíst výběr aktuálních českých i německých komiksů. Komiksy si bude možné prohlédnout rovněž elektronicky. Součástí výstavy budou také workshopy s jednotlivými autory.

Sám jsi komiksovým autorem. Jaká byla Tvoje cesta ke komiksu?

Moje první vzpomínka je na časopis Čtyřlístek, který se mi dostal do ruky asi ve čtyřech letech a hned jsem se na jeho obálku pokoušel neuměle nakreslit hlavní postavy tohoto kultovního díla. Od té doby jsem komiksu propadnul. První komiksy jsem kreslil v první třídě základní školy, samozřejmě to byly velmi naivní příběhy, ale o to větší velkorysost a odvaha. S kratší přestávkou, kdy jsem se snažil proniknout do tajů tzv. vysokého umění. Později jsem kreslil velké množství komiksů, které jsem začal a nikdy nedokončil a které končily všechny v šuplíku. Vážněji jsem se ale komiksem začal zabývat, až když jsem studoval animovanou tvorbu ve Zlíně a komiksový kreslíř a ilustrátor Dan Černý uveřejnil jeden můj kratší komiks ve svém undergroundovém zinu Sorel. Poté se mi podařilo publikovat řadu komiksů v magazínu AARGH! Tomáše Prokůpka a Tomáše Kučerovského, ve slovinském Stripburgeru a jinde. Taky jsem zpracoval jeden díl série ČEŠI podle scénáře Pavla Kosatíka "1942, Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha", který je rovněž k nahlédnutí v tematickém prostoru KomiX.

Jaké jsou Tvé zahraniční vzory?

Těch je docela dost. Dlouhodobě mám rád francouzské komiksy a jsem fanouškem například Nicolase de Crécy, Joana Sfara a Davida B. Z amerických autorů mě nejvíc ovlivnil Charles Burns nebo Daniel Clowes. Dá se říct, že sleduju hlavně alternativní komiksovou scénu, kde je řada velmi zajímavých autorů, jako je třeba finský umělec Tommi Musturi nebo Argentinec  Berliac. Velmi zajímavá je právě i německá scéna, takže kromě vystavujících autorů bych ještě doplnil jména jako Anke Feuchtenberger, Aisha Franz nebo Markus Färber.

Máš pocit, že je v českém prostředí nějaký německý autor zvlášť uznávaný?

Myslím si, že třeba Mawil, díky svému výraznému stylu a originálním scénářům, se stal i pro české čtenáře pojmem. V češtině vyšla jeho Safari pláž a kratší komiksy v magazínu AARGH! V roce 2007 byl jednou z hlavních hvězd na festivalu KomiksFEST!, který se konal v Praze.
Myslím si, že mladší čtenáři a autoři budou znát Annu Haifisch, jejíž hvězda (nejen v Německu) strmě stoupá. Z výstavy ve druhém patře není třeba českému čtenáři představovat Reinharda Kleista a rakouského kreslíře Mahlera, kterým vyšlo v České republice několik knih.

A vzory z českého komiksového prostředí?

Jak jsem již zmínil, byl pro mě určujícím dílem časopis Čtyřlístek, jehož ústřední komiks kreslil a doposud kreslí Jaroslav Němeček. Největším vzorem byl pro mě později ale Kája Saudek, který mě ovlivnil spolu s Adolfem Bornem asi nejvíc. Mám dodnes rád celou řadu legendárních postav české ilustrátorské školy, jako jsou například Josef Lada, Ondřej Sekora, Jaroslav Malák, Neprakta, Oldřich Jelínek, Jiří Šalamoun a další, v jejich tvorbě nalezneme také řadu komiksů. Kromě autorů vystavujících na výstavě v Goethe-Institutu se dá říct, že sleduju celou českou komiksovou scénu.
 
Na čem právě teď pracuješ?

Kromě komerčních zakázek mám teď plno práce s autorským komiksem Jarmil, který bude mít snad premiéru na festivalu komiksů Frame, který se bude konat tento rok  3. a 4. listopadu v Karolinu v Praze. Pro tento festival  jsem nakreslil plakát a celou vizuální prezentaci. Koncept tohoto komiksu jsem vystavil na festivalu ilustrace LUSTR minulý rok a je pro mě výzva celý projekt včas dokončit a prezentovat. Mimo jiné na Světu knihy proběhl křest sborníku věnovanému osmdesátému výročí Rychlých šípů, kde kromě mého skromného příspěvku nalezne čtenář komiksy skoro celé české komiksové scény. Mám ještě pár projektů ve fázi scénáře a skic, ale to si radši zatím nechám pro sebe.
 
Marek Rubec studoval animovanou tvorbu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Věnuje se hlavně tvorbě komiksů, ilustrací, ale i animovaných filmům. Své práce publikoval například v Labyrint revue, Art + Antiques, AARGH!u nebo ve slovinském sborníku Stripburger. Spolu s Pavlem Kosatíkem je autorem grafické novely "1942, Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha" z cyklu ČEŠI. Rozhovor s ním vedl Jan Wittenberg, vedoucí knihovny Goethe Institutu Česká republika.