současný český komiks Na cestě do všedního života

© Jiří Grus, AARGH! Viktor Svoboda, Marek Rubec

V jakém stavu se český komiks v současné době nachází? Jaký vývojem prošel a jací autoři jsou jeho hlavními reprezentanty? Analýza teoretika komiksu Martina Foreta.

Jak se daří českému komiksu? Inu, daří se mu docela dobře, děkujeme za optání. Tedy, určitě lépe než řekněme před dvaceti lety, i když samozřejmě mohlo by být ještě lépe (ono asi vždycky může být lépe), a taky samozřejmě záleží na tom, s čím, s jakou komiksovou scénou budeme domácí stav a úspěchy porovnávat – sousední německojazyčný trh je desetkrát větší, polský čtyřikrát.
 
Český komiks si po živelném boomu spjatém s érou svobody na počátku 90. let, před rozpadem Československa, prošel v jejich polovině velmi hubeným obdobím, během kterého do značné míry vymizel z periodik, která byla po celou dobu jeho existence jeho domovským prostředím. Odmlčela se i většina tvůrců, kteří se po Sametové revoluci na tvorbu komiksů nadšeně vrhli.
 
Nový dech začala domácí scéna nabírat s rokem 2000, především však ve formě menšinové alternativy, jejíž kontinuitu v jistém smyslu zajišťuje a dodnes představuje revue/ročenka Aargh!. Po „generaci nula“, jak byla tato nová vlna tvůrců označena, pak přišli další, mladší autoři, vznikl první na komiksovou tvorbu přímo zaměřený vysoškolský obor a v dříve převážně mužském prostředí začalo sympaticky přibývat talentovaných tvůrkyň, které také s přehledem vítězí ve většině komiksu věnovaných soutěží. Zároveň začal komiks i v českém prostředí – pozvolna a nesměle, ale stále výrazněji – pronikat do nového prostředí, z novin a časopisů, kde ho již spíše nechtějí, se přestěhoval do knih, z trafik do knihkupectví, od seriálů k jednorázovým dějovým strukturám.

 
V periodikách: trocha stálic, jinak prostor ubývá

Pokud jde o periodika, pozice českého komiksu pro děti dosud hájí především časopis Čtyřlístek – a to již od roku 1969! Krom otce zakladatele Jaroslava Němečka do něho autorskými seriály přispívají i mladší tvůrci jako Tomáš Chlud (seriál Cyril a Mikuláš), Dan Černý (Tryskošnek) nebo Nikkarin (Hubert a Hugo). K tomu se v roce 2015 přidal i projekt Bublifuk spjatý především s osobou scenáristky Kláry Smolíkové, kterému však zatím chybí častější periodicita a širší distribuce, aby mohl s legendou srovnat krok.
 
Ještě výrazně dlouhodobější tribunou domácího komiksu pro mládež je časopis ABC, pro který kromě již šest desítek let přispívajícího matadora (a bývalého dlouholetého šéfredaktora) Vlastislava Tomana, který znovu a znovu navazuje na své legendární seriály, tvoří nové komiksy i svěží Lukáš Fibrich s jeho kocourem Mourrisonem, ale aktuálně i třeba Martin Šinkovský s výtvarníkem Ticho 762 (aktuálně seriál Detektivní kancelář Prokop & Buben) či Eduard Stěpař a Matyáš Namai (Mistr Šao-linu). Některé z těchto komiksů pak vycházejí i souborně knižně – naposledy např. předchozí projekt prvního zmíněného dua Mlžný ostrov zbarvený do ruda o římské invazi na Britské ostrovy.
 
  •  © AARGH! Viktor Svoboda
  •  © Václav Kabát
  •  © Tomáš Kučerovský
  •  © AARGH! Mawil
  •  © Zuzana Kupová
  •  © Lukáš Fibrich, Lenka Procházková
  •  © Jiří Grus
  •  © Vladimír Tučapský
  •  © Jaromír 99, Jan Novák
  •  © Lenka Šimečková
  •  © Tomáš Chlud
  •  © Renáta Fučiková
  •  © Marek Rubec
Na novinové stánky vyrazil na dvouletou misi i teenagerům určený ryze mainstreamový sešitový projekt Dechberoucí Zázrak (2016–2017) scenáristy Petra Macka a kreslíře Petra Kopla, který chtěl českým čtenářům každý měsíc nabídnout pravý domácí superhrdinský komiks, a utkával se tak v trafikách se svými vzory z amerického vydavatelství Marvel. Zatím se po pětadvaceti číslech odmlčel …
 
Komiksy pro dospělé v novinách už nenajdeme, v časopisech ještě několik posledních bašt zůstalo. V magazínu Reflex již od roku 1995 týden co týden bedlivě monitoruje domácí politiku i šoubyznys mimozemský satirický reportér Zelený Raoul kreslený Štěpánem Marešem, v týdeníku Respekt od roku 2010 zachycuje momenty ze vztahové dynamiky mezi muži a ženami Lela Geislerová ve stripové sérii Zen žen. Jinak se ale všeobecné časopisy komiksům spíše vyhýbají.
 

Mezi knihami: vážný komiks pro dospělé a historie jako téma

Přibývá naopak knižních komiksů určených dospělým, chcete-li komiksových románů (graphic novels), kterým na českém knižním trhu prošlapal cestičku i v Polsku či Německu (a také z filmové adaptace) známý Alois Nebel Jaroslava Rudiše a Jaromíra „99“ Švejdíka, jehož první svazek vyšel v roce 2003 a komplet poté roku 2006. Švejdík nedávno zpracoval scénář Jana Nováka do knihy Zátopek. …když nemůžeš, tak přidej (2016) o legendárním českém olympijském běžci a nyní pracuje na adaptaci románu stejného scenáristy o osudech kontroverzních bratrů Mašínů.
 
V posledních letech se český komiks vůbec hodně věnuje české historii – vyšlo již několik pozoruhodných projektů. Nejvýraznější dosud byla asi série Češi scenáristy Pavla Kosatíka, která jednak obsáhla klíčové okamžiky velkých dějin Československa skrze zachycení motivace konkrétních rozhodnutí konkrétních lidí, zároveň poskytla vzácnou příležitost devíti komiksovým výtvarníkům k tvorbě celé knihy, a to včetně výrazných talentů z řad těch nejmladších jako Štěpánka Jislová či Karel Osoha.
 
Ovšem nejen historií živ je český komiksový román. V Praze usazený Slovák Branko Jelinek po deseti letech od zakončení své trilogie Oskar Ed (2003–2006) přišel s dalším velkým příběhem Oskar Ed: Můj největší sen (2016) o cestě jedné dysfunkční rodinky zcela ovládnuté fantazií titulního hrdiny. Scenáristé další velké trilogie z první dekády 21. století, Monstrkabaret Freda Brunolda uvádí… (2004–2009), Džian Baban a Vojtěch Mašek, se spojili s výtvarníkem Jiřím Grusem, se kterým připravili nejprve rozvernou hříčku o konci chlapectví v hlavní roli s Old Shatterhandem Ve stínu šumavských hvozdů (2012), a poté i rozmáchlou adaptaci pověsti o vzniku Grusova rodného Trutnova Drak nikdy nespí (2015).

Mašek je aktivní i ve sdružení Ašta Šmé, v rámci kterého společně s antropoložkami Mášou Bořkovcovou a Markétou Hajskou formou komiksu zpracovávají životní příběhy lidí s komplikovanými osudy – po cyklu O přiběhy (2010), v němž nabídli vzpomínky československých Romů, navázali souborem Nejisté domovy (2016) o zkušenostech dětí z dětských domovů a pěstounské péče. Naposledy Maškovi vyšel první čistě autorský komiks Sestry Dietlovy (2018) a spolu se scenáristou Markem Šindelkou a výtvarníkem Markem Pokorným vytvořili pozoruhodný komiks Svatá Barbora (2018) zpracovávající skutečnou (či spíše neskutečnou) kriminální kauzu, která před deseti lety otřásala českou veřejností.
 

Pořád je co  zlepšovat

Současný český komiks se tedy rozhodně nevyhýbá vážným tématům – a to je dobře. Pokud jde o vážné komiksy pro dospělé, nabízí už slušnou řádku kvalitních knižních titulů. V oblasti komiksu určeného dětem sice najdeme hned několik velmi šikovných tvůrců, častěji však může český čtenář nad soubornými svazky reprintů vzpomínat na „zlaté časy“ komiksu pro  děti v 60. až 80. letech minulého století. A co českému komiksu stále chybí, to je silný mainstream a žánrové příběhy – tak třeba se i toho čtenáři v následujících letech dočkají.