Lela Geislerová Výrazný ženský hlas

Lela Geislerová © Alberto Sommaruga

V domácím komiksu představuje tvorba Lely Geislerové výrazný ženský hlas, hrdinkami jejích komiksů jsou především ženy či dívky a jejich hlavním námětem často vztahy žen a mužů.

Lela Geislerová (*1975) je z tria umělecky činných a veřejně známých sester Geislerových tou možná nejméně nápadnou (nebo se tak alespoň snaží působit), ale rozhodně ne méně talentovanou. Absolvovala Střední odbornou školu výtvarnou Václava Hollara a poté po dva ročníky studovala obor textil a oděv na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze. Oděvům a módě se poté i věnovala, a to jako kostýmní výtvarnice divadelních inscenacích (např. Ubu se baví v Divadle Na zábradlí) či ve spolupráci s módními značkami (např. Pietro Filipi), pracovala také coby asistentka filmového architekta. Příležitostně se věnuje rovněž zpěvu, mimo jiné byla členkou hiphopových kapel WWW a Coltcha, jako zpěvačka vystupovala v rámci komponovaných kabaretních večerů.
 
Jako výtvarnice zaujala tvorbou výrazných filmových plakátů (např. ke snímkům Nevinnost či Krysař) či bookletů hudebních nosičů (CD kapel Monkey Business a J.A.R), za něž získala i oborová ocenění nebo přinejmenším nominace na ně (Anděl 2007, Český lev 2011). Svými ilustracemi doprovodila řadu knih, např. Šťáva z mrkve (2002) Kateřiny Procházkové, Cesta svatým Vít-ahem (2014) Evy Prchalové či soubor fejetonů P. S. (2015) své sestry Aňi. Je rovněž ilustrátorkou hlavního tématu týdenní přílohy Orientace Lidových novin, ilustracemi přispívala i do časopisů Redway, Elle a dalších. 

Komiks jako zrcadlo rodinných vztahů

V domácím komiksu představuje tvorba Geislerové výrazný ženský hlas, hrdinkami jejích komiksů jsou především ženy či dívky a jejich hlavním námětem často vztahy žen a mužů. Zaujala již prvním publikovaným komiksem Jednou za život (2006), který vyšel v revue Aargh! č. 6 a v roce 2007 za něj obdržela cenu Muriel v kategorii Nejlepší krátký příběh (později byl zařazen i do antologie Generace nula. Český komiks 2000–2010). Do následujícího speciálu „o ženách, mužích a takových těch věcech“ této revue (č. 6.9) přispěla  komiksem O tygrovi a dívce, v němž pracovala s textem středověké japonské milostné básně. Pro projekt Brutto – Brutálně jemné komiksy, na jehož vzniku se rovněž podílela, připravila sešit Magda (2009) o jedné příliš starostlivé pečovatelce a její svojské výchově.
Od roku 2010 pravidelně přispívá do týdeníku Respekt komiksovým stripem Zen žen (v posledních letech se scenáristickou výpomocí Martina Macha Ondřeje), v němž s ironickým odstupem rovněž nahlíží mezilidské vztahy, především mezi ženami a muži, ale i jejich dětmi a rodiči, a který se v roce 2017 dočkal reprezentativního knižního výboru s názvem Zen žen: Obrazový průvodce životem moderní ženy.
Zapojila se také do projektu Nejisté domovy, v rámci kterého dala svůj expresivní styl do služeb příběhu Lili a dvě mámy (2016), jehož scénář napsali Máša Bořkovcová a Markéta Hajská na základě rozhovorů s titulní hrdinkou-respondentkou, dívkou vyrůstající v pěstounské péči a její pěstounskou mámou.