Rychlý přístup:

Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1)Přeskočit přímo k sekundární navigaci (Alt 3)Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

Erika Mann
Umíněná víra v demokracii a svobodu

Erika Mann kolem 1950.
Foto (detail): © picture alliance/akg-image

Byla mnohem více než jen dcerou ze známé umělecké rodiny: Erika Mann pracovala jako válečná zpravodajka, založila kabaretní soubor, pronášela politické proslovy – a vždy se přitom zasazovala o demokracii a svobodu.

Od: Romy König

Kabaret z exilu

Chtěla především hrát divadlo, cestovat, psát. Pak se ale v Německu dostali k moci národní socialisté – a Erika Mann začala se svým vlastním bojem proti nacistické ideologii. Narodila se roku 1905, byla nejstarší dcerou známého německého spisovatele Thomase Manna a jeho ženy Katii. Rodilá Mnichovanka se nejprve věnovala divadlu, později začala psát také fejetony, jako např. glosy pro deník Tempo, psala i cestopisné texty a vydala knihy pro děti. Takto též financovala cestu kolem světa podniknutou v letech 1927-1928. Se vzestupem národního socialismu se probouzelo také její politické uvědomění: Na počátku roku 1933 založila společně se svým bratrem Klausem kabaretní skupinu Die Pfeffermühle, o dva měsíce později byla ovšem donucena s tímto kabaretem jít do exilu. Od této doby vystupovala s politickým programem složeným z šansonů, recitace a skečů v různých evropských zemích, nejdříve ve Švýcarsku, pak také v Belgii a Nizozemí. Třikrát byla na tour po Československu – představení byla téměř vždy vyprodaná. Klaus Mann později ocenil, jak důležitou roli jeho sestra v rámci celého souboru měla. Nejen že psala většinu textů, byla také „konferenciérkou, ředitelkou, organizátorkou“: „Erika zpívala, agitovala, inspirovala, krátce: byla duší celého souboru“, napsal její bratr ve své autobiografii.
Erika Mann se svým bratrem Klausem kolem roku 1930. Erika Mann se svým bratrem Klausem kolem roku 1930. | Foto (detail): © picture alliance/akg-image

Politická osvěta

Své politické působení Erika Mann rozšířila v americkém exilu, do nějž odešla v roce 1936. Když si uvědomila, že forma kabaretu u amerického publika nezabírá, začala přednášet politické proslovy – působila jako tzv. „lecturer“, cestovala po Spojených státech a přednášela politické texty. Vedle toho dále psala, publikovala knihy o německé kulturní práci v exilu a vydávala svazky s dokumentárními zprávami o životě v časech fašismu. Politické osvětě pro různá média se věnovala také jako válečná zpravodajka. Nestačilo jí obracet se na německé publikum svými rozhlasovými příspěvky, doprovázela dokonce americkou armádu do severní Afriky, Belgie a Francie a byla u toho, když se západní spojenci 6. června 1944, během tzv. dne D, vylodili u normandských břehů.

Víra v pravdu a toleranci

Nástup Studené války ukončil působení Eriky Mann jako šiřitelky politické osvěty, její práce má svůj význam ovšem i dnes. „Jediný princip, kterého se držím“, poznamenala si už roku 1943, „je moje tvrdohlavá víra v několik základních morálních ideálů: v pravdu, čest, slušnost, svobodu, toleranci.“ To nás může inspirovat i dnes, tvrdí při příležitosti výstavy v říjnu roku 2020 ve Frankfuru nad Mohanem, jejíž je kurátorkou, Irmela von der Lühe, biografka Eriky Mann a berlínská profesorka literatury: „V pojetí politiky a publicistické aktivity u Eriky Mann nešlo o ideologii nebo utopii, nýbrž o víru v demokratickou společnost, která se může rozpadnout, když nebude hájena.“ Tento postoj činí z Eriky Mann osobnost mnohem aktuálnější a významnější, než by se mohlo zdát, právě proto bychom se měli i dnes zabývat hodnotami, jež reprezentují její osobnost a dílo.
Erika Mann a její rodiče kolem roku 1950. O dva roky později se Erika i s rodiči přestěhovala z USA zpět do Švýcarska, kde Thomas Mann roku 1955 zemřel. Erika Mann a její rodiče kolem roku 1950. O dva roky později se Erika i s rodiči přestěhovala z USA zpět do Švýcarska, kde Thomas Mann roku 1955 zemřel. | Foto (detail): © picture-alliance/IMAGNO/Austrian Archives/Anonym