Marxismus ve filmu MARXOVY MYŠLENKY ŽIJÍ VE FILMU

Natáčení filmu Raoula Pecka „Mladý Karl Marx“
Natáčení filmu Raoula Pecka „Mladý Karl Marx“ | Foto (detail): © picture alliance / Jens Trenkler / dpa

Na filmovém plátně zažívají pravidelně revival: Již 120 let plynou znovu a znovu marxistické myšlenky do nových filmů.

Od začátků filmové produkce využívají režiséři a tvůrci filmů toto médium k tomu, aby šířili Marxovy teorie a Marxovo přesvědčení. To platilo obzvláště pro sovětské filmy z 20. let 20. století, které pojednávají o událostech Říjnové revoluce a Ruské občanské války, což není překvapení. Tyto filmy měly přesvědčit diváky o cílech revoluce a o filozofii tehdy ještě mladé sovětské vlády. Tato filozofie se zakládala právě na marxismu: Dokonce i ten, kdo si nemohl přečíst Komunistický manifest, měl být schopen pochopit revoluci na filmovém plátně.

Avšak vliv marxistických myšlenek na filmové umění sahá až do přítomnosti. Nejenže existuje celá řada filmů o Karlu Marxovi jako o historické postavě, naposledy například Mladý Karl Marx (Der junge Karl Marx) od Raoula Pecka. Navíc je cinefilní portfolio plné příběhů o třídních a osvobozeneckých bojích, antikolonialismu, odcizení, válkách a revolucích. Tedy filmy, které se ne vždy vztahují k Marxovi jako k osobě, ale zaznamenávají jeho myšlenky a přenášejí je do příslušné epochy. Následuje 12 filmů ze 120 let kinematografie, které by se bez Marxe a jeho myšlenek neobešly.
 

 

  • <b>„Intolerance“ Davida Warka Griffitha (1916)(1916)</b><br>Americký režisér David Wark Griffith vypráví o intolerantní a násilnické povaze člověka během čtyř epoch: pádu Babylonu, Ježíšova sporu s farizeji, Bartolomějské noci a nakonec jedné epizody ze současnosti. Při tom neustále střídá různé dějové roviny, aby je spolu porovnával. Vykresluje obraz věčného (třídního) boje, například mezi stávkujícími pracovníky mlýnů a státní mocí. Foto (výřez): © picture alliance / United Archives/WHA
    „Intolerance“ Davida Warka Griffitha (1916)Americký režisér David Wark Griffith vypráví o intolerantní a násilnické povaze člověka během čtyř epoch: pádu Babylonu, Ježíšova sporu s farizeji, Bartolomějské noci a nakonec jedné epizody ze současnosti. Při tom neustále střídá různé dějové roviny, aby je spolu porovnával. Vykresluje obraz věčného (třídního) boje, například mezi stávkujícími pracovníky mlýnů a státní mocí.