Vinnetou se vrací Proč knihy Karla Maye u Němců tak bodují

Winnetou
Foto (detail): David Schäfer © dpa

Bledý kovboj s lehce vyklenutým bříškem cválá na koni směrem k mýtině. Odmyslíme-li si jeho kožené kalhoty, klobouk, stříbrnou kulovnici na rameni a samozřejmě koně, mohl by to klidně být i vedoucí bankovní pobočky na malém městě. Nikoliv ten, co žongluje s cennými papíry, ale ten, co s vámi napůl přísně, napůl přátelský rozpráví o hypotéčních splátkách.  
 

Tento údajný dobyvatel Divokého západu tak diváky, kteří před všedními starostmi prchli do Bad Segebergu, nechává spíše chladnými. Najednou se však na scéně objevuje muž, který má být zcela nepochybně apačským bojovníkem: elegantně usazený v sedle, černé vlasy svázané, v harmonii sám se sebou a připraven k boji. A právě v tomto okamžiku je možné zaslechnout, jak Němci přihlížející tomuto zvláštnímu představení v deštivém severoněmeckém městečku s úlevou kolektivně vydechnou. Vinnetou je tady.

vzdát hold dílu Karla Maye

Každý rok od června do září proudí Němci do Bad Segebergu ve Šlesvicko-Holštýnsku a do saského Radebeulu, aby vzdali hold dílu Karla Maye. Nejde přitom jen o to propůjčit Divokému západu novou podobu. Lidé v Německu se na řadě míst během léta převlékají do kostýmů očividně rádi: Rujána a městečko Grevesmühlen nabízejí pirátskou show, město Xanten římskou slavnost a k vidění jsou i četné rytířské slavnosti. Nic však není německé duši tolik blízké jako inscenování příběhů Karla Maye, jejichž hrdiny jsou zálesák Old Shatterhand a jeho věrný bratr Apač Vinnetou. Zeptáte-li se žen středního věku, kdo byl v dětství jejich oblíbeným hrdinou, zazní unisono odpověď „Vinnetou“, a každý muž od čtyřicítky výše je v souvislosti s hrdinou mayovek schopen dát k lepšímu vlastní historku. Mayových románů z Divokého západu se prodalo více než 200 milionů výtisků: to není špatný výsledek, uvážíme-li, že si autor (který své čtenáře nechal ve víře, že Old Shatterhandova dobrodružství vycházejí z jeho vlastních zkušeností) příběhy vymýšlel ve své drážďanské knihovně. Díky těmto knihám tři či čtyři nebo dokonce více generací německých chlapců sahaly dobrovolně po knize a jejich vliv je tak srovnatelný s tím, jaký měla na americkou mládež Dobrodružství Huckleberryho Finna. Poté přišly filmy o Vinnetouovi. Série začala roku 1962 Pokladem na Stříbrném jezeře, po kterém následovala více než desítka dalších filmů, které do kin přilákaly miliony diváků. 

nevysvětlitelný vliv

Proč se však z knih o Americe, jejichž autorem byl muž, který tuto zemi navštívil až ve vysokém věku, hochštapler a fantasta, stalo něco „typicky německého“? Příběhy Karla Maye miloval Albert Einstein stejně jako císař Vilém II., Franz Kafka, režisér Fritz Lang i Hermann Hesse. Dramatik Carl Zuckmayer svou dcerku dokonce pokřtil jménem Vinnetou. Vliv filmů je ještě nepochopitelnější. Postavu Vinnetoua ztvárnil francouzský herec Pierre Brice a filmy se točily v Jugoslávii – takřka nic na nich nebylo autentické. Jak to, že dokázaly Němce tak uchvátit?

Důvodem může být struktura vyprávění Mayových příběhů. Pravé jméno Old Shatterhanda je Karl. Svou přezdívku si vysloužil, když holou rukou zabil medvěda. Jediným úderem pěstí. Karl je zeměměřič mapující trasu železnice napříč Arizonou. Jeho zaměstnavatelé jsou lační zisku a neznají ohledy, a tak se Apačů ani nezeptají, zda si jejich zemi mohou přivlastnit. Vinnetou Karla a několik dalších zeměměřičů zajme. Řekne jim, že všichni zemřou, ledaže by se Karlovi podařilo v zápase muž proti muži zabít apačského bojovníka (Vinnetou samozřejmě netuší, že má co dočinění s Němcem, který jediným úderem pěstí dokáže zabít grizzlyho či na vzdálenost půldruhého kilometru zastřelit ptáka). Old Shatterhand podstoupí boj s Vinnetouovým otcem, nad kterým zvítězí, ušetří však jeho život. Počínaje tímto okamžikem se z Vinnetoua stane Old Shatterhandův věrný průvodce. Společně bojují proti zlu, vykořisťování a nespravedlnosti. Padouchy jsou bledolící šéfové železnice – ti byli propagandou Třetí říše znázorňováni jako Židé (ano, i Hitler patřil k fanouškům) – či indiáni jiných kmenů. 

inspirace německým romantismem

Tato povrchní slátanina se u Němců dočkala odezvy pravděpodobně z historických důvodů. Po neúspěšné revoluci roku 1848 odešla řada Němců hledat svobodnou a otevřenou společnost do Texasu. Old Shatterhandova svázanost s přírodou naplňovala zčásti ideál německého romantismu: byl ztělesněním doby lovců kladoucích pasti a zálesáků nepoznamenaných moderní dobou. A jsou to ničemní investoři a protokapitalisté, jejichž chamtivost a touha po zlatě ničí v knihách Karla Maye tuto zahradu Eden.

Nacisté zase viděli v Old Shatterhandových přibarvených historkách podobenství podporující nadřazenost rasy (přičemž zároveň přehlíželi, že Vinnetou svého bledolícího německého pána v mnoha ohledech převyšuje). První regulérní Slavnosti Karla Maye se konaly v letech 1938 až 1941 v Sasku. Po válce se však Sasko stalo součástí NDR a komunistický režim pohlížel na Old Shatterhanda s nedůvěrou. Nebyl snad obdivovatelem imperialistických Spojených států? A co prosím pěkně měla znamenat Vinnetouova konverze ke křesťanství na smrtelném loži? Když umírá jeho nejlepší přítel, dává mu Old Shatterhand zahrát zvláštní verzi písně Ave Maria. Ještě dnes vhání tato scéna slzy do očí zhruba 350 000 návštěvníků, kteří každé léto doputují do městečka Bad Segeberg. Díla Karla Maye nebyla za komunistického režimu dlouho vydávána a představení pod širým nebem se znovu konala až od roku 1984. Fašisté ani komunisté tak nedokázali tyto románové hrdiny správně ocenit.

Po čem ženy touží

Fakt, že jsou příběhy Karla Maye zasazeny do multikulturního prostředí, by nás dnes měl přimět k zamyšlení. Německo-americkým zálesákům a vděčnému Apačovi se ve snaze uspět společně v boji proti zlu, jež je obklopuje, daří překonávat kulturní bariéry. Spisovatel Klaus Mann mohl Maye roku 1940 potupně titulovat jako „velkého proroka falešného mesiáše“, ale třeba byly Mayovy postavy prostě předchůdci Spojených národů. Nic z toho však nevysvětluje, proč Vinnetou tak boduje u německých žen. Pierre Brice zemřel v červnu 2015, jeho roli v rámci festivalu převzal až do roku 2012 herec německo-tureckého původu Erol Sander. Od té doby ztělesňuje postavu westernového hrdiny Jan Sosniok. Nad postavou Vinnetoua se však nikdo nezamýšlel tolik jako Brice. „Je to hrdina, a to ve všech životních situacích“, vyjádřil se herec. „Je statečný a slušný, velkorysý a ochotný pomoci. Je to věrný přítel … připravený nasadit dokonce vlastní život.” To je zřejmě to, co řada německých žen touží zažívat v partnerském vztahu. Old Shatterhand jim naproti tomu zřejmě spíše připomíná jejich manžely ve skutečném životě, tedy muže, kteří se raději dívají na fotbal, než by posekali trávník či si s partnerkou popovídali.