Karl May České inspirace Karla Maye

© Martin Krsek

V Chorvatsku, kde se natáčelo nejznámější filmové zpracování mayovek, patří kulisy příběhů náčelníka Apačů k největším turistickým atrakcím země. Je to trošku nespravedlivé, neb skutečné románové prostředí nejslavnějších příběhů Divokého západu leží zcela mimo zájem veřejnosti a cíleně ho vyhledávají jen nejdetailnější znalci Mayova díla.
 

Vinnetou cválá na svém černém koni hlubokým labským údolím. Nad hlavou se mu vypíná zřícenina středověkého hradu Střekov a na horizontu před ním vydávají kouřové signály komíny chemických továren blízkého Ústí nad Labem. Tak by mohla vypadat scenérie filmového cyklu o legendárním indiánském náčelníkovi, kdyby se drželi filmaři striktně knižní předlohy.

Duchovní otec Vinnetoua, saský spisovatel Karel May, do svých dobrodružných románů vtělil mnohé motivy z pobytů v Čechách. Nahrazoval si tak neznalost skutečných reálií Divokého západu. Vždyť Severní Ameriku poprvé navštívil až v roce 1908, sotva čtyři roky před smrtí.   

Vězeň na útěku

V červenci 1869 uprchl v Sasku z vězeňského transportu usvědčený pachatel řady drobných krádeží jménem Karl May. Prvně zamířil do Bavorska, ale pak stočil směr přes hranice. Za těchto ne zrovna standardních okolností začal poznávat zemi, jež pro něj v budoucnu sehrála důležitou, ne-li přímo osudovou roli. Pěšky prošel přes Cheb, Sokolov a Ústí n. L. až do Valkeřic na Děčínsku. Byl už na cestě bezmála půl roku, panovala drsná zima, když ho prokřehlého, bez pětníku v kapse legitimoval 4. ledna 1870 v jedné opuštěné stodole místní četník. Budoucí stvořitel dobrodružných snů pro milióny čtenářů se mu představil pod jménem Albín Wadenbach. Předložil krásnou historku, že je plantážníkem z ostrova Martinik a přidal několik podrobností o pěstování tabáku i vanilky. Následovalo vydání do Saska a čtyřletý žalář.

 Dům v centru Ústí nad Labem, kde sídlilo nakladatelství Mayova přítele Krügera. Dům v centru Ústí nad Labem, kde sídlilo nakladatelství Mayova přítele Krügera. | © Martin Krsek

Cesta ke spáse

Poté, co si odpykal trest, sehrál sever Čech opět důležitou roli v Mayově životě. Roku 1875 dostal druhou šanci, která ho konečně nasměrovala na poctivou profesní dráhu a umožnila mu plně využít svého talentu bezbřehé fantazie. V drážďanském nakladatelství H. G. Münchmeyer získal své první místo redaktora. Stvořil pro svého zaměstnavatele odborný časopis Schacht und Hütte (Důl a Huť). A aby uhájil svou novou kariéru, potřeboval zajistit pro čerstvý titul odbyt. Pomohl kolega a přítel z nakladatelství Ústečan Franz Eduard Krüger. Jeho otec Christoph Friedrich byl totiž známým ústeckým nakladatelem a knihkupcem a stal se zástupcem pro šíření časopisu na území Rakousko-Uherska. May kvůli tomu v srpnu nebo září 1875 nejspíše navštívil Ústí nad Labem a tehdy měl podruhé šanci seznámit se se scenériemi labského údolí a později je vtělit do svých románů.

Návrat slavného spisovatele

Rozeklaná skaliska domoviny Apačů připomínají Průčelskou rokli mezi Brnou a Němčí na okraji průmyslového města Ústí nad Labem. Romantické vodopády v okolí Stříbrného jezera pak zase mohly čerpat inspiraci z 12 metrů vysokého Vaňovského vodopádu hned na protější straně Labe. Tyto reálie jako vystřižené z představ Středoevropana o Divokém západě spisovatel detailně poznal nejpozději roku 1897, kdy strávil pět týdnů v dodnes existujícím penzionu Srdíčko, tehdy německy „Herzig“, ústeckého restauratéra Ernsta Herziga z Brné. Jeho pokoj skýtal nádherný výhled do labského údolí. May psal dnem i nocí při mihotajícím světle petrolejové lampy. Napsal knihu o 620 tiskových stranách. Nazval ji Vánoce!

 Penzion Srdíčko v Brné u Ústí nad Labem nyní Penzion Srdíčko v Brné u Ústí nad Labem nyní | © Martin Krsek České Vánoce

České inspirace Karla Maye se koncentrovaly právě do románu Vánoce, který se z velké části zcela přiznaně odehrává na českém území. Pojednává o výpravě dvou chudých saských studentů do Čech, která je předehrou dramatického příběhu na americkém kontinentě, kde nechybí hrdinové Vinnetou ani Old Shatterhand. Vánoce patří k méně známým Mayovým dílům, ale z pohledu badatelů o spisovatelově životě jde o mimořádný román. Jedna z hlavních postav totiž nese naprosto zřetelné autobiografické znaky a autor sám se s ní nezakrytě ztotožňuje. Vlastně popisuje mládí hrdiny Divokého západu Old Shatterhanda, za kterého se May po určité období programově vydával.

Epizoda z Čech se odehrává v zimě a přináší popis svízelného života nemajetných poutníků. Kulisu tvoří Krušné hory a mayologové jsou přesvědčení, že autor popisuje své drsné prožitky z přelomu roku 1869 a 1870, kdy prchal před zákonem zasněženou českou krajinou.

Ve Vánocích vystupuje i několik „českých“ postav. Třeba hostinský Franz. Ten bývá ztotožňován s Franzem Scholzem, kterého navštívil Karel May v Sokolově v létě 1897 při své krátké poznávací cestě z Chebu do Chomutova. Pak stojí za pozornost postava ctižádostivého a nepoctivého studenta hudby jménem Krüger, jenž svému talentovanějšímu spolužáku Karlu Mayovi ukradl skladbu a vydával ji za svou. Inspirací postavy byl jistě Ústečan Franz Eduard Krüger. Veskrze špatný charakter Krügera ve Vánocích může naznačovat, že si touto cestou May se svým dávným přítelem vyřizoval nějaké účty z minulosti.

A nejen ve Vánocích vystupují Čechy jako jedno z míst děje. V případě románu Cesta za štěstím z dob vlády Ludvíka II. Bavorského to byla fiktivní vesnice Slowitz poblíž Plzně, ve stejném díle se ještě objevuje české město Chrudim. Chrudim a pak také Pardubice a Studenec rezonují v povídce Pandur a granátník z dob Válek o dědictví rakouské.

Jáchymovské záření

Poslední návštěvu Karla Maye v Čechách sice nelze nazvat jako inspirační, ale dopad na dílo tohoto světového autora měla zřejmě fatální. Mnoha chorobami sužovaný spisovatel hledal spásu v zázračných účincích radioaktivity v čerstvě otevřených lázních Jáchymov. Vlakem z Drážďan s přestupem v Ústí nad Labem dorazil do krušnohorského lázeňského střediska 22. května 1911. „Reakce koupelí je tak silná, že nemohu udržet pero a psát,“ nadiktoval své manželce Kláře. Tu nová metoda léčení nadchla a koupila před cestou domů jáchymovský smolinec. 17. června se vrátili Mayovi do vily Shatterhand v Radebeulu a Klára položila radioaktivní horninu manželovi pod postel. Negativní účinky ozáření tehdy ještě nebyly skoro známy. Proto se někteří mayologové domnívají, že když 30. března následného roku May umíral, bylo to právě důsledkem jáchymovské kúry.