Rychlý přístup:

Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1) Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

Literatura
O malých čarodějnicích a velkých duších

Knihy Otfrieda Preußlera vycházely z pohádek jeho dětství. Vyprávění o malých čarodějnicích a vodníčcích, o loupežníku Zuřivousovi, vdově Schlotterbeckové a čarodějovu učni Krabatovi slavily úspěch po celém světě.
 

Otfried Preußler byl učitel základní školy a toto povolání vykonával téměř dvě desetiletí do roku 1970. Autor pocházející ze Sudet začal psát pro dětský rozhlas už během studijní praxe v roce 1951. Než mu v roce 1956 vyšla první kniha Vodníček, napsal už 13 rozhlasových her.

Vodníček brzy vzbudil nadšený ohlas. Kniha vypráví o chlapci se zelenými vlasy a plovacími blánami na nohou. Vodníček se vydává na průzkumné cesty pod vodou se svým tatínkem a kaprem Cypriánem, setkává se s lidmi a zažívá dobrodružství. Když přijde zima a mlýnský rybník zamrzne, ukládá se vodnická rodina ke spánku.

Jako u většiny knih se i u tohoto příběhu Preußler inspiroval pohádkami svého dětství. Podnětem pro vznik jeho druhé knihy Malá čarodějnice z roku 1957 byly ale podle Preußlerova prohlášení příběhy na dobrou noc, které předčítal svým dcerám, aby je zbavil strachu z čarodějnic.

Malá čarodějnice se stala obrovským bestsellerem a byla přeložena do 47 jazyků. Vypráví o malé čarodějnici, která rozhněvá čarodějnickou radu, protože místo aby byla zlá, koná dobré skutky. Za trest musí o filipojakubské noci nasbírat dřevo na oheň. Pomstí se tím, že velkým čarodějnicím „odčaruje čarování” a zaklínadly přivolá jejich košťata a kouzelné knihy, které použije na zapálení filipojakubské hranice.

V roce 1962 se Otfried Preußler rozhodl napsat příběh o Kašpárkovi, protože se mu nedařila práce na rozepsané knize Čarodějův učeň. Rozhodnutí se mu vyplatilo, protože Loupežníka Zuřivouse mu čtenáři doslova rvali z rukou. I když chtěl Preußler původně o Zuřivousovi napsat jen jednu knihu, doplnil ji pak o Nové příběhy loupežníka Zuřivouse a Zuřivouse 3. Příběhy o babiččině mlýnku na kávu, Kašpárkovi, Jozífkovi, černokněžníkovi Petrželiusovi Škrtkovi, strážmistrovi Funidlovi, vdově Schlotterbeckové a Zuřivousovi dosáhly celosvětového nákladu přes šest milionů exemplářů.

Na Malé strašidýlko, které vyšlo 1966, Otfried Preußler přišel díky příběhům své babičky, která mu v dětství vyprávěla o Bílé paní, ochraňující zámek svého rodu. Preußler přetvořil Bílou paní na noční „malé strašidýlko”, které velmi touží vidět svět za denního světla a způsobí kvůli tomu mnoho rozruchu. I tento Preußlerův příběh končí pozitivně: když se strašidýlka dotkne paprsek měsíce, vše se v dobré obrátí.

Ještě než Otfried Preußler vydal třetí pokračování Zuřivouse, dokončil v roce 1971 knihu Čarodějův učeň, na které pracoval s přestávkami deset let. Příběh vychází z lužickosrbské pověsti ze 17. století a vypráví o chlapci Krabatovi, který se stane učněm tajemného čarodějnického mistra a musí se bránit jeho intrikám. Nakonec zvítězí láska nad temnými silami. Čarodějův učeň byl vyznamenán mnoha cenami a několikrát zfilmován, naposledy Marcem Kreuzpaintnerem v roce 2008.

Už v roce 1972 napsal Otfried Preußler knihu, která měla dětem ukázat, že jsou ženy stejně schopné jako muži a dokáží víc než se jen starat o domácnost. V příběhu Hloupá Augustina pozná klaun August, že jeho žena dokáže rozesmát lidi v cirkusu stejně dobře jako on.

© Süddeutsche.de/pak/rus