Rychlý přístup:

Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1)Přeskočit přímo k sekundární navigaci (Alt 3)Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

Smart Cities
Propojené ekoměsto

Návrh hlavního náměstí Masdar City v Abú Dhabí, které by mělo být první uhlíkově neutrálním městem bez odpadu a aut.
Návrh hlavního náměstí Masdar City v Abú Dhabí, které by mělo být první uhlíkově neutrálním městem bez odpadu a aut. | Foto (detail): © LAVA_Atelier_Illume

Město, které je luxusní, ekologické, ale i energeticky šetrné – něco takového je díky inteligentním technologiím už dávno možné. Znamená to však, že čidla jsou umístěna po celém veřejném prostoru a sledují nás na každém kroku.
 

Od: Eva-Maria Verfürth

„Masdar City“ – to je obrovský projekt v Arabských emirátech, sen klimaticky neutrálního high-tech města uprostřed pouště. Vize, která se brzy má stát realitou: žádné emise, ani odpad, ale energeticky soběstačný život při zachování vší pohodlnosti pro asi 50 000 lidí. Podle smělých plánů by v Masdar City měly jezdit pouze tramvaje a autonomní elektroauta, tedy auta bez řidiče, která jezdí dálkově ovládaná na podzemních indukčních polích. Nad zemí je v plánu spousta zeleně, školy a školky mají být pro obyvatele dostupné pěšky a energie se má získávat ze solárních panelů. Vypadá takto budoucnost našich měst?
 
Díky high-tech technologiím a inteligentnímu softwaru takové město už není utopií. Nazývá se „smart city“: zcela propojené město může šetřit čas, náklady a energie, a je tak významně šetrnější, co se spotřeby týká. Čidla proto sbírají velké množství dat a posílají je speciálním řídícím systémům. Ty se využívají v nejrůznějších odvětvích, od ovládání domů přes dopravu až po zásobování vodou a získávání energie, a jsou nastavené tak, aby se nabídka co nejpřesněji přizpůsobovala poptávce: autobusy tedy například jezdí jenom tam, kde čekají cestující. V kancelářích se zapíná topení teprve ve chvíli, kdy se místnosti skutečně využívají. V parcích se zavlažování řídí podle předpovědi počasí a odvoz odpadu odváží jen plné popelnice.
„Jde o kompletní propojení člověka a strojů,“ vysvětluje Tobias Wallisser z Laboratory for Visionary Architecture Berlin (L-A-V-A). „Může to jít i mnohem dál, než jsme si doteď dokázali představit – až se třeba zajede takzvaný internet of things, až komunikátory spolu začnou komunikovat.“ Takže možná nás v budoucnu vyzvednou autonomní auta, která jsme si neobjednali, ale objednal je náš chytrý telefon, ve kterém máme zaznamenanou schůzku mimo kancelář.

Smart neznamená nový

Nápadité projekty jako Masdar City nebo také supermoderní korejská čtvrť Songdo, která je po celé ploše vybavena čidly a smart systémy, v současné době přitahují pozornost celého světa. To ale neznamená, že se v budoucnu musí stavět nová města. Právě naopak – podle Wallissera je technologie smart city zajímavá i pro již postavená města: „Infrastruktura ve městech – říkejme jí třeba hardware – vznikala celá staletí. Kanalizace nebo sítě metra jsou v Evropě často až 150 let staré a nelze je tak lehce měnit. Technologie smart city nabízí software – tedy řízení této infrastruktury – kterou lze přizpůsobovat mnohem rychleji. V tom tkví velký potenciál: šikovné propojení jednotlivých komponent může optimalizovat spotřebu zdrojů, aniž by se musela stavět úplně nová infrastruktura.“
 
Pro evropská města jsou tedy chytré technologie možností, jak zvýšit životní kvalitu i dlouhodobou udržitelnost zároveň. V Německu v současné době 75 % obyvatel žije ve městech. Garantovat blahobyt a životní kvalitu čím dál více lidem, aniž by se zatěžovalo životní prostředí, se pro komunální politiku stává obrovským úkolem. Německá města v evropském srovnání zatím pokulhávají, nebo jak tvrdí Gerd Landsberg, předseda Německého svazu měst a obcí, „mají jednoznačně co dohánět, když člověk poslouchá veřejné diskuse o čekacích dobách na úřadech, o chybějícím systému řízení dopravy, o chybějícím širokopásmovém připojení.“ Hodně z nich ale pracuje na strategii smart city nebo již odstartovalo první pilotní projekty: v Braunschweigu řídí dopravu semafory řízené na dálku, v Kolíně nabízejí sdílení parkovacích míst – něco jako parkovací AirBnB –, v Mnichově na vybraných testovacích trasách jezdí autonomní auta a v Berlíně mají pouliční osvětlení vybavené wifi, bluetooth a barometrem, který měří počasí, čímž se ročně ušetří až 80 % nákladů na energie.
 
Pionýrem co se řízení dopravy týká jsou Drážďany: systém řídící dopravu VAMOS zde řídí automobilovou dopravu, naviguje řidiče aut do parkovacích domů, kde jsou volná místa a řídí systém semaforů. Na křižovatkách mají přednost zpožděné tramvaje, ty, co naopak jedou příliš brzo, pak na přechodu stojí o trochu déle. A od příštího roku by se cyklisté díky aplikaci „Bike Now“ měli dozvědět, jak rychle musí jet, aby stihli zelenou vlnu. Inteligentní řízení dopravy má lidi přivést k tomu, aby více používali tramvaje, autobusy a kola, říká Sven Fröhlich z tamní Technické univerzity. Ve městě tak bylo nainstalováno kolem 1000 detektorů, které sbírají detailní informace o dopravě.

„1984“ je proti tomu old school

„U konceptu smart city jde konec konců pokaždé o optimalizaci zdrojů a zlepšování individuálního komfortu,“ vysvětluje Tobias Wallisser. Cenou za to je to, že jsme neustále sledováni. „Propojení skýtá spoustu výhod. Ale co představuje to, že člověk dává všanc všechna svoje data – o tom se zatím moc nediskutuje. Orwellova dystopie totalitního policejního státu 1984 je proti tomu něco velmi staromódního.“
Hlavní otázkou pro Wallissera je, zda má řízení být organizováno decentralizovaně, nebo zda je vhodnější zřídit instituci, která všechna data bude sbírat a vyhodnocovat – a tím pádem mít přístup k obrovskému množství dat. „Výhrady ohledně ochrany dat můžou znít jako velmi německá námitka. Ale musíme diskutovat o tom, jak chceme žít.“

V Masdar City mají být koncem roku 2017 první byty připravené k nastěhování. 2030 pak má být dokončeno celé město. Už nyní je třeba několik plánů přizpůsobit realitě: protože obyvatelé nechtějí rezignovat na vlastní auto, musí se přece jen stavět silnice a soukromé garáže, zmínil britský architekt Chris Wan na tiskové konferenci koncem roku 2017. I v Drážďanech mají tyto problémy: podle Jürgena Krimmlinga z Technické univerzity se doposud jen asi 10 % řidičů řídí inteligentní systémy řízení dopravy, přestože by se díky nim rychleji dostali do cíle. Teorie a praxe – technologie a člověk – jsou přece jenom pořád ještě dvě diametrálně odlišné věci.