ARRIVAL CITY: JIHOZÁPADNÍ MĚSTO

Jak migrace proměňuje města? Jak se migrace projevuje v architektuře, uspořádání bydlení, služeb a veřejného prostoru? Co se stane s městským prostorem, když jej začnou využívat nově příchozí obyvatelé z různých koutů světa? Výstava „Arrival City: Jihozápadní město“ zkoumá, jak se proměňuje prostor pražských postsocialistických sídlišť, konkrétně Nových Butovic, Lužin a Hůrky (tedy Jihozápadního města) pod vlivem migrace především ze zemí východní Evropy. Výstava, vycházející z výsledků antropologického výzkumu, zachycuje viditelnou i neviditelnou diverzitu v prostoru mezi paneláky a ukazuje, že (a jak) pražská panelová sídliště poskytují tisícům příchozích nový domov.
 

Pražská výstava mapující Jihozápadní město volně navazuje na německý projekt „Making Heimat: Germany Arrival Country“ prezentovaný v roce 2016 na 15. Bienále architektury v Benátkách. Ten reagoval na události z roku 2015, kdy do Německa dorazil téměř milion lidí z válkou sužovaného Blízkého východu, což vyvolalo napříč společností vlnu reakcí. Na téma tzv. uprchlické krize a jejích politických a společenských důsledků pro Německo se zaměřili i odborníci z německého Muzea architektury – a připravili výstavu „Arrival City“, která mapuje architektonické odezvy na přítomnost imigrantů v německých městech a obcích.
Následně se autoři výstavy rozhodli ve spolupráci s Goethe-Institutem koncept „arrival city“ rozšířit a oslovit devět poboček Goethe-Institutu ve světě s prosbou o spolupráci na devíti lokálních verzích výstavy. Tyto výstavy mají poskytnou odpověď na to, jak různě může „arrival city“ vypadat v odlišných podmínkách a kontextech. Výstava „Arrival City: Jihozápadní město“, kterou zde můžete vidět, slyšet a zažít, je českou odpovědi na tuto otázku. Zkoumá, jak vypadá pražská verze „arrival city“ a jak fenomén migrace proměňuje vybraná pražská sídliště.

Pražské „Arrival city: Jihozápadní město“:

• Je síť provázaných sousedství, hybridní prostor, který spojuje původní ideje socialistického modernismu, kolektivismu a snahy o vytvoření rovnostářského obytného i přírodního prostředí s individualistickými, privatizovanými a na všeobecnou svobodu a spotřebu orientovanými post-transformačními režimy každodenního života v globalizovaném městě.
• Je neustálý pohyb lidí, věcí, myšlenek. Určitým druhem pohybu je i migrace, jejíž projevy mohou být spatřeny prakticky ve všem: v místní přírodě, zvířatech, vybavení veřejného prostoru, místech spotřeby a konzumace, i v každodenních činnostech, jenž vychází z působení konkrétních lidí, zájmových skupin, subkultur či etnického složení sídlišť.
• Je specifická asambláž, trojrozměrný a neustále se přeskupující obraz, který reprezentuje prostor, jehož přetrvávajícím dědictvím je být otevřený pro všechny a nabízet pohodlné žití na pomezí anonymity a kolektivity městského života.
• Je charakteristické neviditelnou rozmanitostí. Různorodost sídliště může na první pohled unikat naší pozornosti. Jednou z hlavních charakteristik sídliště je určitá míra společně utvářené anonymity. Proto mají v prostředí Nových Butovic, Hůrky a Lužin kategorie jako etnicita specifický, nenápadný a nevyřčený charakter. Z toho důvodu nemá smysl vyzdvihovat jinakost, nýbrž způsoby koexistence různých variací „jiného“ v prostředí modernistického města. Ukazuje se, že je těžké rozhodnout, které z lokálních subjektů a reálií jsou zdomácnělé nebo naopak specificky „cizí“. Ostatně, je takové rozlišování vůbec na místě?
• Není sídelním útvarem, který by bylo možno definovat pouhým vlivem nově příchozích.  Je to město v (ne)viditelném pohybu, jehož hlavní kvality spočívají v jeho různorodosti, hybridnosti, dostupnosti, pohodlnosti, pochopitelnosti, a je tedy v první řadě přetvářené jeho obýváním. Proto jej definuje především termíny, jako jsou bydlení, usazování se, přivlasťování či stěhování se do/napříč/pryč ze socialistického modernistického města. 

 
Organizátoři výstavy: Goethe-Institut Česká republika, Anthropictures
Německou část výstavy koncipovalo Deutsches ArchitekturMuseum (DAM)
Kurátoři výstavy: Marie Heřmanová, Michal Lehečka
Výtvarné řešení: Matyáš Trnka
Fotografie: Anna Venezia, Barbora Bírová, Michal Lehečka
Koordinátoři výzkumu: Markéta Zandlová, Marie Heřmanová, Michal Lehečka
Výzkumný tým studentů FHS UK: Zdena Hofmannová, Gabriela Vičanová, Tereza Pecháčková, Jitka Bůžková, Kristýna Tvrdá, Vojtěch Zemánek, Jan Kravka, David Pfann, Michal Divíšek
Tlumočnice: Maria Reznichenko
 
Ve spolupráci s: Kasárna Karlín, Fakulta humanitních studií UK, Integrační centrum Praha, Shared Cities: Creative Momentum - spolufinancováno z programu Evropské unie Kreativní Evropa
 
Podpořili: Deutsches ArchitekturMuseum, BMI – Bundesministerium des Innern, für Bau und Heimat