Joseph Beuys
„Beuys chtěl, aby demokracie fungovala“

Joseph Beuys (vlevo v plstěném klobouku) na sjezdu německé strany Zelených v roce 1980 v Dortmundu
Joseph Beuys (vlevo v plstěném klobouku) na sjezdu německé strany Zelených v roce 1980 v Dortmundu | Foto (Detail): © picture-alliance / Sven Simon

Umění Josepha Beuyse bylo často politické a politický byl i on sám. Jaký postoj však zaujímal? Beuys byl spoluzakladatelem strany Zelených (Die Grünen), ale zároveň se ukazoval se starými nacistickými bojovníky. „Byl to především pragmatik,“ říká Bettina Paust, která vede Kancelář pro kulturu města Wuppertalu a právě vydala knihu zabývající se Beuysovým působením.

Bettina Paust je vedoucí Kanceláře pro kulturu města Wuppertalu a vydala knihu zabývající se Beuysovým dílem. Bettina Paust je vedoucí Kanceláře pro kulturu města Wuppertalu a vydala knihu zabývající se Beuysovým dílem. | Foto (Detail): © privat Paní Paust, přesně ke 100. výročí narození Josepha Beuyse se politická strana Spojenectví 90/Zelení (Bündnis 90/Die Grünen) zúčastní voleb do Spolkového sněmu poprvé s perspektivní kandidátkou na kancléřský post. Dalo by se to vnímat jako jakési posmrtné uznání pro spoluzakladatele této politické strany? – Beuys se v roce 1980 podílel na založení strany Zelených (Die Grünen), která se po německo-německém znovusjednocení přeměnila sloučením na stranu Bündnis 90/Die Grünen. Byl Beuys skutečně přesvědčeným zastáncem zelené politiky?
 

V době, kdy byla strana Zelených založena, nebyl ideový obsah této strany ještě jasně definován, ale o to Beuysovi vůbec nešlo. Chtěl spíše nalézt způsob, jak prostřednictvím umění dosáhnout změn ve společnosti. Důležitou roli u něj proto hrály tematické oblasti, které byly a jsou ústředními tématy i u Zelených, například ochrana životního prostředí nebo dnes ochrana klimatu. Beuys chtěl, aby demokracie fungovala, protože vyrůstal v době, kdy demokracie byla cizí slovo. Socializoval se v národním socialismu, byl členem mládežnické organizace Hitlerjugend a během druhé světové války se dobrovolně přihlásil do služby v armádě jako voják. V 50. letech 20. století hledal způsoby, jak prostřednictvím umění přispět k porozumění a jednání pro vytvoření lepšího světa. V tomto ohledu se shodoval se Zelenými. Jak můžeme utvářet svět, abychom získali povědomí o udržitelnosti a o jednání orientovaném na obecné blaho – to byla témata, kterými se Beuys ve svém umění zabýval.
 
Jak se s touto politickou angažovaností slučuje skutečnost, že se na večírcích scházel se starými nacisty z války?
 

Opakovaně se účastnil menších setkání s bývalými kamarády z války. Možná je to dobrý symbol mnohovrstevnatosti Beuysovy osobnosti, která má v sobě jistou ambivalentnost. Podle mě je však problematické podsouvat mu hnědé smýšlení. Jeho utopie „sociálního sochařství“ jde přesně opačným směrem – každému člověku se vším respektem přiznává schopnost pozitivně přispívat k rozvoji společnosti. To je opak fašistické ideologie.
 
Další fasetou je jeho blízkost k antropozofovi Rudolfu Steinerovi. Někteří kritici mu vytýkají sklon k ezoterice. Je to tak?
 

Beuys nebyl umělec, kterého lze snadno analyzovat. Vytvořil si obrovský kosmos z nejrůznějších oblastí poznání. Ústředním prvkem je antropozofie. Steinera chápal zčásti doslovně. V jeho práci hrají velkou roli také okultní vědy jako alchymie nebo šamanismus a jiné racionálně nevysvětlitelné koncepty. Zde vstupuje do hry jeho ústřední kritika vývoje západních průmyslových společností 20. století, která je – ve zkratce – silně ovlivněna rozumem a materialismem. Beuys nebyl ezoterik, na to byl příliš pragmatický.
 
V tomto ohledu se téměř nabízí srovnání s dnešními časy pandemie, kdy mezi lidmi kolují konspirační teorie a kdy jsou státem nařízená omezení vydávána za diktátorská. Myslíte si, že by se Beuys dnes družil s těmi, co nosí alobalové čepice?
 

Podle mého názoru by se s nimi nedružil. Že by se tak výrazně odtrhl od reality jako popírači koronaviru nebo konspirační teoretikové, je nepravděpodobné. To by mu bylo zcela vzdálené. Beuys byl jasně a vizionářsky myslící člověk. S větou „Nyní překonáváme stranickou diktaturu“ se Beuys obracel proti politice, která nepřipouští nebo dokonce potlačuje jiné názory. Beuys chtěl, aby každý člověk mohl své názory svobodně vyjadřovat. Přestože se Beuys se svým uměním od 70. let 20. století stále více pohyboval v politické oblasti, nepovažoval se za politika v tradičním smyslu, a proto ani nebyl slučitelný s nějakou stranickou strukturou. Chtěl uměleckými prostředky rozbít zkostnatělé stranické struktury. A na tom nakonec ztroskotal, vezmeme-li v úvahu jeho pouze krátké hostování ve straně Zelených.
 
Narážíte zřejmě na to, že už nemnoho let po vzniku této celoněmecké strany v roce 1980, o jejíž založení dlouho usiloval, přestal s touto stranou aktivně spolupracovat. To bylo v roce 1982, když chtěl kandidovat do Spolkového sněmu, ale na kandidátní listině nebyl uveden na žádném z předních míst. Přesto zůstal členem strany. Jak byste popsala Beuysův odkaz?
 

V umělecké oblasti poskytl Beuys svým uměním mnoho impulzů, například prostřednictvím nového chápání sochařství a s tím souvisejícího používání specifických materiálů. Největší odkaz Josepha Beuyse jako zdroje inspirace se ubírá dvěma směry. Svými akcemi se živými a mrtvými zvířaty je Beuys důležitou referenční postavou pro současné umění s živými zvířaty. Jeho akce s živým kojotem, která se uskutečnila v roce 1974 v New Yorku, se stala milníkem pro uměleckou práci se zvířaty, i když je dnes na tuto akci pohlíženo i kriticky.
Během 8. výstavy documenta v Kasselu v roce 1987 byl vysazen poslední ze 7000 stromů, které jsou součástí Beuysova díla Stadtverwaldung (Zalesňování města). Touto akcí umělec ovlivnil vzhled města a především přispěl k jeho ozelenění. Během 8. výstavy documenta v Kasselu v roce 1987 byl vysazen poslední ze 7000 stromů, které jsou součástí Beuysova díla Stadtverwaldung (Zalesňování města). Touto akcí umělec ovlivnil vzhled města a především přispěl k jeho ozelenění. | Foto (Detail): © picture-alliance/dpa/Schilling Beuys tehdy strávil s kojotem několik dní v nově otevřené newyorské galerii. Během této doby se oba sblížili.
 

Přesně tak. Druhým směrem je sociálně angažované umění – jeho myšlenka „sociálního sochařství“ resp. „sociální plastiky“, podle které nakonec každý člověk může a měl by v zájmu veřejného blaha ovlivňovat společenské procesy. Dnes se mnoho umělců a umělkyň a také uměleckých kolektivů zabývá sociálními tématy, včetně rozvoje měst. Zde jsou Beuysovy myšlenky a nápady stále ještě velmi aktuální – v uměleckém kontextu i mimo jeho rámec. Čerpání z Beuysova odkazu nesmí spočívat v otrockých adaptacích Beuysova díla a Beuysovy osoby, jde spíše o to, jak chceme v současné době i v budoucnu utvářet svět. A k tomu Beuys přispěl cennými myšlenkami.