Umělá inteligence a umění
Těchto sedm umělců probouzí algoritmy k životu

VR hra 35.000 Feet, jejímž autorem Matthieu Cherubini, simuluje let nad Sýrií
VR hra 35.000 Feet, jejímž autorem Matthieu Cherubini, simuluje let nad Sýrií | Foto (výřez): © Matthieu Cherubini, 2017

Nechávají algoritmy tančit a vdechují život softwaru. Umělci, kteří experimentují s umělou inteligencí, zkoumají ji a stírají hranice mezi člověkem a strojem. Kdo má rád sci-fi seriál Černé zrcadlo (Black Mirror), bude tyto umělce milovat.

Od: Johannes Zeller

Dělají algoritmy lepší rozhodnutí než lidé? A může být umělá inteligence také hloupá? Podobnými otázkami se zabývá mnoho uměleckých tvůrců ve svých projektech zaměřených na umělou inteligenci. Aktivní scéna umělců tvořících v německém jazykovém prostoru a pocházejících z tohoto prostoru zkoumá lidskou existenci v éře učících se strojů a velkých dat.

Sebastian Schmieg

Už vám někdy Amazon nabídl v rámci doporučování produktů popruh ke kulometu? Umělá inteligence, kterou vyvinul Sebastian Schmieg ve svém projektu Other People Also Bought, dospěla velmi rychle do tohoto bodu: Počínaje prvním produktem, který byl kdy na Amazonu prodán (byla jím kniha Douglase Hofstadtera), připojoval skript k vybranému produktu průběžně doporučení ke koupi dalšího zboží ze seznamu: „Ostatní zákazníci, kteří si koupili tento produkt, koupili také...“ Schmiegovy práce nacházejí absurdnost v algoritmu a neváhají tuto absurdnost dále rozvíjet. Jeho Segmentation.Network průběžně přehrává přes 600.000 animovaných segmentů, které byly vytvořeny pro soubor dat k rozpoznávání obrazu, vyvinutý společností Microsoft. Velký počet zaměstnanců sestavil tento soubor na základě fotografií z Flickru. S pomocí takových souborů dat se algoritmy „učí“, jak odlišně vypadá kráva, osoba nebo pohovka v závislosti na úhlu pohledu a na perspektivě kamery – a jsou následně schopny poznat například krávu i z poloprofilu. To ukazuje, kolik lidské práce je zapotřebí k „nakrmení“ umělé inteligence, než tato umělá inteligence bude moci přijímat selektivní rozhodnutí místo lidí.

Florian Egermann

Florian Egermann z Kolína nad Rýnem označuje sám sebe za umělce, aktivistu a astronauta. Přinejmenším v prvním případě je tento zakladatel sítě Failed Artists International velmi úspěšný. Naposledy zavedl tento umělec svou vlastní virtuální měnu. S měnou označovanou jako F€URO lze v burzovní hřel Fear Exchange sázet na kurz nejrůznějších druhů strachu. Co způsobí příští paniku – korupce, dohled nebo klimatický kolaps? Hráči mohou zkusit štěstí na burze strachu a stát se tak se svými prognózami možná i „špičkovým makléřem strachu“. Volně podle hesla: „Don't conquer fear. Gamble on it.“ („Nepřekonávej strach. Vsaď si na něj.“)
Co způsobí příští paniku? V burzovní hře Fear Exchange od Floriana Egermanna mohou uživatelé sázet na kurz nejrůznějších druhů strachu. Co způsobí příští paniku? V burzovní hře Fear Exchange od Floriana Egermanna mohou uživatelé sázet na kurz nejrůznějších druhů strachu. | Foto: © Florian Egermann, „FearExchange“, Web Art, 2017

Matthieu Cherubini

Švýcar Matthieu Cherubini žije v Pekingu a původním povoláním je vývojář softwaru. Dnes však využívá svých kódovacích schopností hlavně k tomu, aby z jedniček a nul vytvářel umělecké projekty podporující společensko-politické aktivity. Jeho VR hra 35.000 Feet simuluje let nad Sýrií. Zatímco venku se to hemží drony a za okny je vidět válečné ruiny, má hráč jako pasažér možnost odreagovat se sledováním hollywoodského filmu nebo luxusního časopisu. Kdo si všimne těchto kontrastů a chce je komentovat, může přímo z letadla poslat tweet. Koncept navazuje na Cherubiniho projekt Afghan War Diary (Afghánský válečný deník) z roku 2010, který promítal virtuální zabíjení ze hry Counter Strike prostřednictvím Google Earth na skutečná válečná bojiště v Afghánistánu.

Manu Luksch

Jak názorně dokládá její film Dreams Rewired (2015), který je kompilací utopií o moderních komunikačních technologiích, jsou pozoruhodné účinky nových technologií na společnost a na každodenní život pro Manu Luksch nepřekonatelně fascinující. Jakkoli se dílo této Rakušanky jeví jako celek „technofóbní“, je ve své realizaci až láskyplně „technofilní“. Její poslední práce související s umělou inteligencí – série ALGO-RHYTHM – se zabývá tím, že umělé inteligenci jsou svěřována rozhodnutí, která by možná raději měli dělat lidé. Rap Musical against Automated Propaganda je první instalace v této řadě prací, které vyzývají pozorovatele k tomu, aby zvážili, zda své potřebě pohodlí a efektivity obětují svobodu rozhodování.

Egor Kraft

Egor Kraft, umělec tvořící ve Vídni, Moskvě a Berlíně, si ve svých interdisciplinárních pracích rád pohrává s vnímáním lidí. Pro svůj projekt The New Color vytvořil falešný web, na kterém neexistující podnik oznámil, že vyvinul zcela novou barvu. Návštěvníci webu nepoznali, že jde o nepravdivou zprávu, a tak projekt brzy vyvinul svou vlastní dynamiku. Denně přicházely žádosti od lidí, kteří chtěli novou barvu konečně vidět. Jejich e-maily byly nakonec publikovány knižně společně s dokumentací k projektu. V kinetické struktuře I Print, Therefore I Am (Tisknu, tedy jsem) se Kraftovi podařilo vytvořit vysoce filozofickou strojovou instalaci. S pomocí pěti litrů inkoustu přiměl upravenou tiskárnu, aby dva měsíce nepřetržitě pracovala a tiskla na papírovou smyčku strojovou verzi citátu Reného Descarta „Cogito ergo sum“ (Myslím, tedy jsem).

 

!Mediengruppe Bitnik

Skupina !Mediengruppe Bitnik, která je aktivní v Curychu a Londýně, vzbudila v roce 2013 rozruch, když zakladateli WikiLeaks, Julianu Assangeovi, poslala kameru, která živě přenášela na internet své putování poštovním systémem. Později skupina vytvořila automatizovaný bot Random Darknet Shopper, který celé měsíce objednával náhodně vybrané produkty na ilegálních tržištích darknetu a tyto produkty nechal zasílat přímo do ateliéru skupiny. V roce 2015 zdeformovala jejich instalace H3333333K fasádu Domu elektronických umění v Basileji (House of Electronic Arts Basel) digitální obrazovou chybou. 

Sascha Pohflepp

Syntetická biologie, geoinženýrství, vytváření nových světů – tak složitými záležitostmi se zabývá ve svém díle Sascha Pohflepps. Tento designér a umělec zaměřující se na umělou inteligenci sleduje roli technologie při zkoumání světa, který nás obklopuje, včetně vesmíru. Většina jeho děl se přitom odehrává někde mezi mozkovými vlnami a vesmírnými vlnami. Například jeho Spacewalk ukazuje, co nastane, když dvě umělé inteligence začnou proti sobě navzájem hrát hru, při které musejí nahromadit a rekonstruovat přes 3.000 obrazů dravých zvířat. Výsledkem je generativní neurální síť, kterou lze vytisknout na plochu 120 x 120 centimetrů. Kromě toho Sascha Pohflepp píše utopické eseje – například o živých strojích (lebende Maschinen) –, kterými se řadí k autorům jako Emerson a Asimov.