Jazyk a identita
Jak to vidí třetí generace

Hana Filipčíková | © Marc Bader Projektem Jak to vidí třetí generace se Goethe-Institut obzvlášť zaměřil na třetí generaci příslušníků německy mluvících menšin. Požádali jsme mladé Češky a Čechy ve věku mezi 18 a 35 lety, aby nám jako zástupci “generace vnuků” německé menšiny řekli, jakou roli pro ně v současnosti z hlediska jejich vlastní identity hraje němčina.

Ve virtuální „výkladní skříni“ představujeme čtyři mladé Češky a Čechy jako zástupce celé jejich generace. Hana Filipčíková (*1989), Ines Goschalová (*1987), Ondřej Hruška (*1982) a Sandra Kreisslová (*1981) vyprávějí o tom, jak se naučili německy a v jakém rozsahu používají němčinu v každodenním životě. Jak vnímají tito mladí Češi, jejichž prarodiče se hlásili k německy mluvícím menšinám, význam němčiny pro jejich životy? Je vlastní vícejazyčnost v dnešní Evropě hodnocena jako cenná a užitečná? Podporovali prarodiče a rodiče těchto čtyř „vnuků” cíleně jejich „jazykový poklad”? Byl německý jazyk v těchto rodinách předáván dalším generacím? V jakých kontextech je ještě němčina živá a kde je nejčastěji používána?

Krátké portréty byly natočeny na podzim 2012 a dokumentují celou škálu toho, jak mladí členové menšin v dnešní České republice vnímají sami sebe skrze svůj jazyk. Portrétované osoby zastupují široké spektrum individuálních přístupů - od sebevědomého přihlášení se k sudetoněmecké menšině a používání sudetské němčiny jako „rodinného jazyka” přes otevřenou a hranice přesahující bikulturní a bilingvální identitu až ke zjištění, že vlastní kulturní a jazykové kořeny jsou jen mlhavou vzpomínkou.

Krátké dokumenty přesvědčivě ukazují, jak je pro mladé Češky a Čechy těžké, zařadit svou vlastní vícejazyčnou identitu. Kulturní a jazykové kořeny sice pořád tvoří životní rámec a jsou soukromou a rodinnou jistotou, ale životní příběhy čtyř aktérů zároveň dokazují, že se třetí generace německých menšin v České republice ocitla v otevřené a mnohojazyčné Evropě bez hranic, a začíná sebevědomě vnímat své vlastní vícejazyčné dědictví.  

Ines Goschalová mit ihrer Großmutter | © Marc Bader

Vědecké zaměření projektu

Vědeckou kurátorkou projektu je česká etnoložka Mgr. Sandra Kreisslová Ph.D., která působí v Praze. Pro rozhovory se čtyřmi protagonisty vytvořila osnovu, tvořící základ všech interview. Při kladení otázek se řídila biografickou metodou (oral history). Několikahodinové rozhovory s portrétovanými osobami ukazují, jaké konkrétní způsoby německého jazykového uvědomění nám může tato generační skupina, která dnes žije převážně na českém jazykovém území, zprostředkovat.

Mgr. Sandra Kreisslová Ph.D., narozena 1981, pracovala v letech 2010/2011 jako kulturní asistentka pro německou menšinu v občanském sdružení Antikomplex. V roce 2011 získala doktorský titul v oboru etnologie na Karlově univerzitě v Praze, a to prací, jež zkoumala vztah mezi etnickou identifikací a jazykovým uvědoměním v biografických vyprávěních členů německy mluvících menšin. I ona sama odpovídala na otázky a v jednom ze čtyř internetových portrétů popisuje svou osobní, velmi mnohostrannou jazykovou a kulturní identitu. 
   

Supervize projektu z hlediska jazykovědy

Vědeckou supervizi a připomínkování projektu „Jak to vidí třetí generace“ zajistila Prof. Dr. Claudia Maria Riehl, vedoucí Institutu pro němčinu jako cizí jazyk na Univerzitě Ludvíka Maximiliána v Mnichově (Institut für Deutsch als Fremdsprache der Ludwigs-Maximilian-Universität München). Jazykovědkyně, vedoucí katedry Germanistické lingvistiky s důrazem na němčinu jako cizí jazyk, vyučuje a vede intenzivní výzkum v oblasti jazykových variet, jazyků menšin a vícejazyčnosti. Během několikatýdenních terénních pobytů v České republice zkoumala zde používané variety mluvené němčiny. Roku 2008 vyšla zásadní publikace Handbuch der deutschen Sprachminderheiten in Mittel- und Osteuropa, na kterou jako spoluvydavatelka dohlížela. Z lingvistického hlediska věnuje největší pozornost otázkám, v jakých kontextech a pomocí jakých variet němčiny dnes mluví třetí generace příslušníků německých menšin ve střední a východní Evropě.
   

Filmové zpracování

Režisér a filmař Marc Bader, narozený roku 1975 v Bruchsalu, vytvořil koncept filmového zpracování osobních portrétů. Jako bývalý student Vídeňské filmové akademie a hamburského Audio-Visual Media Colleges koncipoval Marc Bader své 3-4 minuty trvající internetové dokumenty stylově tak, aby oslovily zejména mladé publikum s pozitivním vztahem k internetu. Pozornost dnešních roztěkaných uživatelů internetu dokáže zaujmout díky vysoké míře emocionality a subjektivity při vizualizaci jednotlivých osob.

Marc Bader již několik let žije a pracuje v Praze jako filmař a fotograf na volné noze. Vyrůstal bilingválně v německo-francouzské rodině a dodnes je pro něj důležitá otázka vlastní jazykové a kulturní identity.