Norimberská doporučení
Diagnóza, zjišťování úrovně znalostí, hodnocení

Pozorovat, dokumentovat a průběžně reflektovat učební procesy raného osvojování cizího jazyka je pro vychovatelky a učitele důležité, pokud chtějí dětské učení odpovědně doprovázet. U každého jednotlivého dítěte tak mohou poznat jeho zvláštní sklony a zájmy a cíleně je podporovat. Ale také rodiče, a především samy děti, by měli práci s cizím jazykem co nejvědoměji zažívat, aby učení mohli postupně sami řídit a využít ho k osobním účelům. 

V zásadě lze procesy dětského učení buď průběžně doprovázet a dokumentovat prostřednictvím vychovatelky nebo učitele, anebo se dítě učí stále samostatněji hodnotit své výkony vlastním pozorováním sebe sama. 

U první formy získávají děti zpětná hlášení o úrovni svých jazykových znalostí a také pokyny k jejich dalšímu rozvíjení. Mluvení s učitelem, pocit, že i malé úspěchy se cení a uznávají, je motivací k dalšímu učení. Z dokumentace lze poznat, které učební strategie jsou pro proces osvojování jazyka obzvlášť příznivé. 

Výchova k vlastnímu pozorování je na druhé straně prvním krokem k reflexi a pozvolným přechodem k vlastnímu řízení učebního procesu. Takto chápané zjišťování stavu znalostí posiluje uvědomování vlastního já a podporuje rozvoj osobnosti. 

Učitelé získávají na základě výsledků evaluace zpětné hlášení o úspěchu nebo také neúspěchu jejich vlastního metodicko-didaktického konání. Jednotlivé, dítětem koncipované dokumenty nebo splněné úkoly vypovídají o jazykovém a sociálním vývoji dítěte. Plánování, realizace a reflexe výuky se může směrodatným způsobem orientovat podle výsledků evaluace. 

Zjišťování úrovně získaných znalostí prostřednictvím vlastní evaluace poskytuje i rodičům zpětné hlášení o pokrocích jejich dítěte v učení, a to z perspektivy samotného dítěte. Pro rodiče je tak snazší akceptovat a podporovat i učitelův úhel pohledu. Učební deníky, které děti doma vyplňují a ilustrují například fotografiemi nebo kresbami své rodiny a svého domova, dávají dítěti a rodičům možnost diskrétně komunikovat o osobních zájmech. Na druhé straně se tím učiteli zpřístupňují detailní zákulisní informace, které usnadňují otevřenou partnerskou komunikaci. 

Je-li učební proces od samého začátku dokumentován z co nejširšího úhlu pohledu, lze i při přechodu na vyšší stupeň školy mnohem spíše zaručit, že dítě nebude nadměrně nebo naopak nedostatečně zatěžováno. 

Při plánování výuky lze individuální rozdíly v učebním pokroku žáků řešit cíleným sestavováním jednotlivých skupin žáků. Evaluace tedy slouží ke sledování učební cesty ve sledu jednotlivých kroků. Podněty k dalšímu postupu však dávají nejen výsledky na konci určitých časových úseků, ale především individuální podmínky dítěte a jeho úsilí. 

Metody zjišťování učebních pokroků by se neměly lišit od běžných aktivit a učebních úkolů, které děti důvěrně znají ze školy. Zjišťování úrovně znalostí učitelem stejně jako vlastní pozorování a sebereflexe dětí neslouží kontrole a nesmí vyvolávat obavy nebo tlak na výkon dítěte. V předškolním zařízení a v prvních ročnících základní školy je smysluplné vůbec děti neznámkovat, ale omezit se pouze na slovní hodnocení a popis učebního chování a na základě toho zjišťovat rozvoj kompetencí. Ale naopak i příliš zdrženlivé měření a hodnocení výkonu může zkazit dětskou radost z učení a narušit motivaci pro další práci. 

V mateřské škole, předškolním zařízení a na začátku základní školy lze například přezkoušet schopnost dítěte porozumět cizímu jazyku tím, že ho učitel vyzve, aby reagovalo (mimikou, gestikulací, pohybem, namalováním obrázku apod.) na vyprávění nebo na předčítaný text. Později lze do zjišťování úrovně znalostí zahrnout další dovednosti. Vždy by se však mělo dbát na to, aby nešlo o pouhé vyptávání a aby se nalezl co nejkreativnější způsob pro zjišťování znalostí a případně i pro posuzování výkonu, aby se proces učení neredukoval pouze na zkoušení znalostí. 

Nástrojem ke zjišťování úrovně znalostí je jazykové portfolio, které dokumentuje jak proces osvojování jazyka, tak i míru zkušeností dítěte. Podmínkou k používání portfolia je způsobilost dítěte k pozorování a hodnocení sama sebe, přičemž nabytí této způsobilosti musí pozvolna iniciovat učitel. 

Rada Evropy iniciovala rozvoj oficiálních „evropských jazykových portfolií“, specifických pro jednotlivé země. Takové portfolio je tvořeno třemi částmi – jazykovým životopisem, souborem dokumentů a prací a jazykovým pasem –, které by mohly být koncipovány už pro žáky v raném dětském věku.

  • Jazykový životopis obsahuje osobní údaje o vlastním osvojování cizích jazyků, o zkušenostech s učením a mezikulturních kontaktech, připravené rastry k vlastnímu hodnocení jako pomůcku pro posouzení stavu vlastních znalostí, zadané učební cíle jako pomůcku pro plánování vlastního učení a pro rozvoj vlastních vhodných způsobů učení atd.
  • Soubor dokumentů a prací je sbírka osobně vybraných učebních výsledků (obrázky, slohové úkoly, básně, CD, plakáty atd.).[1]
  • Jazykový pas poskytuje přehled o jazykových znalostech vlastníka portfolia podle kompetenčních stupňů a vyplňuje ho učitel.
  • V závislosti na věkové kategorii by tyto tři součásti měly být do portfolia zahrnuty v různém rozsahu. V mateřské škole se používá zejména soubor dokumentů a prací, který slouží jako základ pro hodnocení učebních pokroků. Na základní škole se mohou děti pozvolna seznamovat s prací na svém jazykovém životopisu.[2]
Vedle vlastního hodnocení poskytuje portfolio možnost informovat o úrovni znalostí majitele portfolia jiné osoby (rodiče a učitele při přechodu na základní školu nebo na vyšší stupeň školy). Obzvlášť užitečné je portfolio při přechodu na druhý stupeň základních škol resp. na víceletá gymnázia apod. Portfolio však není vysvědčení ani doklad o výkonu, ale jakýsi individuálně upravený velmi osobní deník, který má dítěti přinášet užitek. Rozhodně se nedoporučuje udělat z portfolia pod institucionálním nátlakem povinný úkol pro učitele a žáky.[3]
   

Doporučení:

  • Při raném osvojování cizího jazyka je vhodné pozorovat učební pokroky žáků převážně v kontextu učebních procesů. Přílišné soustředění na učební výsledky se nedoporučuje.
  • Každý evaluační proces je nutné pečlivě a dlouhodobě plánovat a doprovázet.
  • Jako možný nástroj pro zjištění úrovně znalostí se nabízí portfolio. Doporučuje se zavést ho už v mateřské škole a vést ho dále i na prvním a druhém stupni základní školy, aby byla v žákově biografii patrná kontinuita.


Zdroje
[1] Rau/Legutke (2008)
[2] Srov. Kolb (2008)
[3] Srov. Burwitz-Melzer (2008) s modelem jazykového portfolia, překračujícího rámec jednotlivých forem škol.