Norimberská doporučení
Dítě v centru pozornosti jazykové výuky


Nabídka výuky cizího jazyka, přizpůsobená dětskému učení, by měla oslovit osobnost dítěte v jeho celkovém rozvoji. 

Nabídka by měla podporovat stejnou měrou jeho emoční, tvůrčí, sociální, kognitivní i jazykové schopnosti pro komunikační jednání v cizím jazyce. 

Aby se to podařilo, je nutné každé jednotlivé dítě podporovat v souladu s jeho osobním vývojem.


Už před narozením se člověk orientuje podle jazyka. Kojenci se intuitivně reagují na melodii jazyka, kterou slyší ve svém okolí. Už jejich první imitace hláskových spojení jsou komunikační akty. 

Přibližně od druhého roku života se osvojování jazyka stává vědomou záležitostí. Jazyk a myšlení přicházejí společně. Dítě si – hravou formou, zaujato samo sebou, ale ve stálé sociální interakci – osvojuje obraz světa a získává přitom uspořádaný vzor jazyka. 

Další jazykový, kognitivní a emoční vývoj dítěte závisí na jeho sociální a kulturní situaci a na tom, zda je vnímáno jako individuum, se kterým je zacházeno v souladu s jeho potřebami, sklony a schopnostmi.

Doporučení:

Podle vývojového stupně, na kterém se dítě právě nachází, se lze v procesu osvojování cizího jazyka řídit níže uvedenými doporučeními:
  • Děti se díky své nepředpojatosti a spontánnosti dokáží pro věc velice nadchnout a jsou velmi vstřícné vůči hravým aktivitám. Dětské zvídavosti, jejíž míra bývá obvykle vysoká, dětské touhy zkoumat, ochoty učit se a schopnosti absorbovat vjemy by se mělo využít k praktickému učení a experimentování, orientovanému na mluvní jednání.
  • Děti jsou časově a prostorově zaměřené na bezprostřední realitu. V prostředí, ve kterém se nepoužívá cílový jazyk, potřebuje dítě srozumitelné impulzy.
  • Děti potřebují k porozumění konkrétní znázornění. Abstraktní obsah dokáží pochopit až od určitého věku. Pro úspěch v učení a pro radost z učení je proto rozhodující situačně a akčně orientovaná výuka.
  • Děti se dokáží soustředit jen krátkou dobu. Obvykle dobrý výkon dětské paměti je nutné podpořit hravou formou a dále ho rozvíjet.
  • V zásadě otevřené jednání dětí vybízí k tomu, aby byly děti zaměstnány mezikulturními tématy.
Úspěchy při raném osvojování cizího jazyka se sice ve své dynamičnosti dostavují s individuálními rozdíly, ale v zásadě probíhají podle určitých vzorců. O přesném sledu jednotlivých fází nebo stupňů dětského osvojování jazyků však zatím neexistuje žádný jednotný poznatek. Piagetův model vývoje se zakládá na mnoha empirických průzkumech, ale dnes je podrobován stejné kritice jako ostatní modely.[1]

Jisté dnes je, že se „lidé v každé době mohou učit nový jazyk nebo několik nových jazyků. Výsledky výzkumu osvojování jazyka a výzkumu lidského mozku však podněcují k podpoře osvojování cizího jazyka v co nejranějším věku. Prokazatelně si lze například do věku šesti let osvojit druhý jazyk bez cizího akcentu. Až do puberty se člověku snadněji než v pozdějším věku učí syntax a morfologie“.[2] Na druhou stranu má na úspěch dětí při učení vliv mnoho dalších faktorů. K nim patří kvalita učitelů a učebních materiálů nebo také trvání a intenzita kontaktu s jazykem.

Doporučení:
  • Na proces osvojování cizího jazyka u dětí by se mělo pohlížet v co nejužším kontextu s rozvojem mateřského jazyka.
  • Během procesu osvojování jazyka by se mělo dítěti poskytnout dostatek příležitostí k tomu, aby si to, co se nově naučilo, vyzkoušelo v sociální interakci, např. s učitelem nebo se spolužáky.
  • Pochopení toho, že proces osvojování jazyka zcela zřejmě probíhá v jednotlivých fázích, vyžaduje změnu myšlení o chybování při osvojování jazyka: Chyby je nutné chápat jako vývojové kroky na cestě k osvojení jazyka a s trpělivostí a uvážlivostí je vnímat jako legitimní dílčí aspekt učebního procesu.
  • Vychovatelka a/nebo učitel by měli chyby vnímat jako důležitou informaci o procesu osvojování jazyka a využívat je k další podpoře dítěte.
Děti v období navštěvování mateřské školy a na začátku základní školy ještě nejsou emočně příliš stabilní. Poprvé se učí obstát v prostředí, které se nachází mimo známé rodinné zázemí. Navazují první přátelství, setkávají se s novými osobami a vytvářejí si k nim důvěrný vztah, sbírají nejrůznější osobní zkušenosti. Tyto zatím ještě cizí situace v souhře s novými zvuky cizího jazyka vyžadují citlivý přístup, který přihlíží zejména k emočnímu aspektu dětského vývoje. 

Děti mají nejen specifické schopnosti, ale také zcela konkrétní potřeby, které by se do rané výuky cizího jazyka měly začlenit, aby se dětský žák cítil dobře a aby proces učení mohl být adekvátně úspěšný. Dítě má potřebu
  • cítit se v učebním prostředí v bezpečí
  • přijímat a samo projevovat náklonnost
  • vyjadřovat pocity, radovat se a působit radost ostatním
  • porozumět si s ostatními, sdělovat si s nimi navzájem své prožitky
  • hrát si, být aktivní, hýbat se a dovádět
  • vyjadřovat se tvůrčím způsobem
  • zažívat úspěch a být chváleno
  • dozvídat se nové věci, prožívat, učit se, objevovat, aktivně prozkoumávat
  • nově získané zkušenosti napodobovat při hraní různých rolí (nebo podobnou formou) a tím je emocionálně zpracovat.
Doporučení:

Vychovatelka nebo učitel by měli při stanovování a realizaci cílů, obsahu a metod raného osvojování cizího jazyka stále přihlížet k potřebám dítěte.
Už základní škola by měla děti seznámit s jejich právy podle Úmluvy o právech dítěte, přijaté Organizací spojených národů. Dětem, u nichž se rozvíjí povědomí o jejich vlastních právech, se otevírají rozsáhlé možnosti v jejich bezprostředním společenském kontextu. Základní právo na jazykové vzdělání je zde výchozím bodem pro mnoho dalších práv. Kdo umí číst a psát a dokáže to například i v cizím jazyce nebo dokonce v několika cizích jazycích, naučí se mnohovrstevnatěji komunikovat a snadněji si vybuduje sociální kompetence. 

Právo na vzdělání, na osvojování cizího jazyka implikuje podle toho možnost pronikat do cizích kultur, snadněji chápat cizí prvek, rozvíjet zvídavost i toleranci, vydávat se cestami, které by bez jazykových znalost zůstaly zavřené, a tak neomezeně rozvíjet svou vlastní osobnost. 

Malé děti nepociťují stud z cizího a přistupují ke zvukům cizího jazyka nepředpojatě. Nemohou se však samy domáhat toho, aby jim byla dána možnost osvojování cizího jazyka, které by bylo v souladu s potřebami dítěte. 

Rané osvojování cizího jazyka by mělo všem dětem zaručit v jazykové oblasti tato práva:
  • právo na rané a co nejrozsáhlejší jazykové vzdělání (cílem je rovnost šancí), což zahrnuje jak rozvoj kompetencí v mateřském jazyce resp. v původním jazyce, tak i rozšiřování jazykové výbavy dítěte prostřednictvím raného osvojování cizího jazyka,
  • právo na mezikulturně koncipovaný obsah učení a na možnost mezikulturní komunikace,
  • právo na maximální rozvoj všech schopností, které jsou v dítěti založeny,prostřednictvím jazykové nabídky, což zahrnuje učení všemi smysly k osvojení vědomostí,
  • právo na samostatné jednání a účast na rozhodování v rámci nabídky jazykové výuky,
  • právo dělat beztrestně jazykové chyby,
  • právo dítěte na to, aby bylo akceptováno, a právo na rovné zacházení bez ohledu na původní jazyk, náboženství nebo kulturu.
Doporučení:

Výuka cizího jazyka v raném dětském věku by měla poskytovat co nejvíce praktických příležitostí k cílenému prožívání dětských práv v souladu s věkem žáka a tím k posílení osobnosti dítěte. To zahrnuje nutnost naslouchat dětem, vyzývat je, aby se vyslovily, připouštět jejich otázky a citlivě a opatrně opravovat jejich chyby.


Zdroje
[1] Srov. k tomu a) Piagetův model vývoje b) Bleyhl (2000) c) Tracy (2007)
[2] Apeltauer, Hoppenstedt (vyjde výhledově v roce 2010)

Další informace