Norimberská doporučení
Cíl: dítě se vstřícným postojem k mezikulturní komunikaci

Raným začátkem se všechny zdroje využívají k tomu, aby se dětem v procesu osvojování cizího jazyka mohly poskytnout co nejlepší šance. K tomu patří emoční, tvůrčí, sociální, kognitivní a jazykový rozměr celkového dětského rozvoje. Vysokou měrou k tomu však také patří kompetence pro mezikulturní komunikaci. 

Dítě, které má zájem o různé kultury a je k nim vstřícné, se může později stát mluvčím mezi kulturami,[1] kterého dnešní výuka cizích jazyků prohlašuje za svůj cíl. 

Žákova cizojazyčná kompetence se už nepoměřuje pouze podle jazykové kompetence rodilého mluvčího, ale podle jeho schopnosti zvládat rozmanité úkoly mezikulturní komunikace. Pro dětského žáka a pro ranou výuku cizího jazyka je nutné nabízet obsah a impulzy, na jejichž základě se může rozvíjet otevřenost a tolerance mezikulturního mluvčího. Rané setkání s cizím jazykem by mělo vzbudit zájem o jazyky, rozvíjet radost z jejich osvojování a „motivovat dítě k tomu, aby se dorozumělo i v jiném než vlastním jazyce“.
 

Doporučení:

Raný začátek osvojování cizího jazyka by se měl na jedné straně soustředit na rozvoj jazykových kompetencí, ale na druhé straně by měl také podporovat všeobecné, mezikulturní a učebně strategické schopnosti.

Rozvoj všeobecných kompetencí – jako například rozvoj vlastní a sociální kompetence – se neděje odloučeně od rozvoje ostatních kompetencí, a proto je také důležitým úkolem raného osvojování cizího jazyka.

V rámci rané výuky cizího jazyka by měl být podporován rozvoj těchto všeobecných kompetencí:
  • Vlastní kompetence: Prostřednictvím výkonů a poznatků v osvojování cizího jazyka posiluje dítě pocit svého vlastního já, učí se hodnotit a vážit si sebe i své osobní role uvnitř skupiny a rozvíjí v sobě odvahu k jednání.
  • Sociální kompetence: Zdravé sebehodnocení vede k přiměřenému vnímání ostatních členů skupiny. Dítě vnímá ostatní v jejich osobním významu, učí se vážit si každého jednotlivce, pracuje v týmu a rozvíjí vnímání pojmu „my“.
  • Afektivní kompetence: V kontaktu s ostatními se dítě učí vyjadřovat pocity a také rozeznávat konflikty a problémy a poznává způsoby, které mohou vést i k řešení problémů.
  • Motorická kompetence: Pohyb během procesu učení je základní dětskou potřebou, která posiluje schopnost vstřebávání informací a přispívá k motorickému rozvoji dítěte.
  • Kognitivní kompetence: Cizí jazyk se stává médiem pro zprostředkování obsahu, je méně samoúčelný. Cizojazyčný obsah podněcuje k přemýšlení a podporuje také výkon paměti. Tato kompetence se rozvíjí nejdříve ve věku zhruba od deseti let.
  • Kreativní kompetence: Cizí zvuky a znaky podobně jako nový a nezvyklý obsah jsou obvykle zábavné, vzbuzují zvědavost, podněcují k novým nápadům a k vyzkoušení nových postupů.
  • Kompetence pozornosti: Nové vlivy rozvíjejí vnímavost pro náš okolní svět, pro naše životní prostředí, pro potřeby a nezbytnosti bližních. Pozornost vede k uznání a respektu, ale také k důvěře.
Pro jazykové kompetence, kterými by měly disponovat zhruba desetileté děti, neexistují doposud empiricky doložené výroky, ze kterých by se daly jasně odvodit standardy – s výjimkou skutečnosti, že děti mají schopnost při vynaložení odpovídajícího úsilí dobře zvládnout správnou výslovnost cizího jazyka. 

Lze vycházet z toho, že jazykové kompetence dětského žáka se v jednotlivých oblastech dovedností rozvíjejí rozdílně. To pravděpodobně souvisí se stěžejními body rané výuky cizího jazyka, které zejména ve výuce začátečníků na základní škole spočívají především v oblasti poslechu a mluvení. V mateřské škole a v předškolních zařízeních jsou v popředí receptivní dovednosti – poslech, poslech s porozuměním a porozumění obecně. Na základní škole se k tomu připojuje stále více produktivních a interaktivních strategií a aktivit (mluvení, psaní, ústní interakce).

Doporučení:
  • Nezávisle na okamžiku raného začátku by každému dítěti měl být v počátečním stadiu poskytnut čas na vstřebání jazykových impulzů, aniž by dítě bylo nuceno k mluvení nebo nepřiměřeně opravováno při vlastních mluvních pokusech.
  • Zvláštní schopnost dítěte dobře napodobovat výslovnost by měla být cíleně a intenzivně podporována, zejména prostřednictvím autentického poslechového materiálu.
  • Osvojování písemné podoby cizího jazyka by mělo probíhat velmi obezřetně.
  • Začátek rozvíjení cizojazyčné kompetence by se mělo obsahově, jazykově a metodicky orientovat podle potřeb dětské komunikace.
Rozvíjení mezikulturní kompetence při raném osvojování cizího jazyka zahrnuje jednak výchovný aspekt společenského styku s ostatními a jednak komunikační aspekt dorozumění prostřednictvím cizího jazyka. Už i v tuto ranou dobu je možné a smysluplné rozvíjet u dětí prostřednictvím cíleně vybraného učiva a učebních aktivit vnímavost pro mezikulturní otázky, například prostřednictvím: 
  • reálií, týkajících se kultury cílového jazyka (např. svátků a zvyků
  • vzájemně kontrastujících materiálů o „cizí“ a vlastní kultuře, prostřednictvím kterých se zostřuje dětské vnímání (např. běžné předměty denní potřeby, umění)
  • materiálů podporujících empatii vůči lidem pocházejícím z jiné kultury
  • napodobování běžných životních situací (hraní rolí), kterým se procvičuje schopnost jednání v mezikulturních situacích.
Dítě poznává jinou kulturu tím, že je mu v cizím jazyce představována prostřednictvím obrazů, textů nebo i virtuálních nabídek. Ústřední roli při vnímání cizího hraje současné vnímání důvěrně známého, protože vytčeným pokrokem v učení je zařazení nových informací a dojmů do důvěrně známého a jejich uvedení do vzájemného vztahu.

Doporučení:

Obsah a metody by měly být voleny tak, aby si dítě zachovalo a prohloubilo svou přirozenou otevřenost vůči novému a aby se v učebním procesu rozvíjelo jeho vnímání vlastního a cizího.

Učební materiál by měl být vybírán tak, aby dítěti umožňoval
  • im Vertrauten das Fremde und im Fremden das Vertraute zu entdecken.
  • objevovat v důvěrně známém cizí a v cizím důvěrně známé
  • akceptovat cizí jakožto cizí
  • učit se zacházet s nejistotami a obavami, plynoucími ze setkání s cizím.
Každý žák představuje podle svých osobních sklonů určitý typ žáka a může rozvíjet vlastní učební techniky a učební strategie, kterých lze v jazykové výuce velmi specificky využívat. 

Učit se prostřednictvím všech smyslů také znamená, že dítě posiluje vnímání sebe sama, že přesně pozoruje sebe a své chování při učení, takže si uvědomuje, za jakých okolností se cizímu jazyku učí nejefektivněji. Je-li dítě seznámeno s co nejrozmanitějšími učebními strategiemi, může rozpoznat, co mu nejlépe vyhovuje, a později si samo utvářet svůj proces učení i učební rytmus. 

Učební strategie usnadňují proces osvojování cizího jazyka a vytvářejí pozitivní postoj k učení a používání cizího jazyka. Tímto způsobem podporují i osvojování dalších cizích jazyků.

Doporučení:
  • Už při raném osvojování cizího jazyka je nutné koncipovat obsah učiva a metody tak, aby to každému jednotlivému dítěti umožňovalo učit se, pozorovat sebe a své vlastní učební chování, postupně poznávat, jakým je typem žáka, a zjistit, kterými smysly se nejrychleji a nejúspěšněji učí.
  • S procvičováním elementárních komunikačních strategií (např. dotazování, používání gestikulace a mimiky atd.) a paměťových strategií by se mělo začít už velmi záhy.
  • Děti by měly dostat příležitost k poznání a vyzkoušení základních technik, díky kterým budou pozvolna schopny učit se samostatně.
čtenářské kompetence by měl začít už v rodině, dlouho před získáním čtecí dovednosti. Naslouchání při předčítání pohádek a příběhů, společné „čtení“ a povídání o obrázkových knížkách uvádějí dítě do kultury čtení a psaní, rozvíjejí radost ze čtení a zájem o něj a připravují na budoucí samostatné čtení. 

Čím je okolí dítěte bohatší na písemnosti, tím samozřejměji se mu zpřístupňuje užitná hodnota písma. Proto se doporučuje představovat písemnou kulturu dítěti už v jeho raném věku, například v mateřské škole. 

Tyto procesy lze v rané výuce cizího jazyka podchytit a dále je rozvíjet. Při předčítání kratších textů je nutné rozvíjet nejen obsahové aspekty, ale také cit pro prvky napětí nebo objevovat zvláštnosti různých druhů textů („byl jednou jeden...“). 

Jako příprava na proces raného osvojování cizího jazyka je výhodou takové prostředí, ve kterém
  • Menschen, z.B. Eltern oder ältere Geschwister, ein lesendes Vorbild für Kinder sind
  • jsou ostatní lidé, např. rodiče nebo starší sourozenci, pro děti čtenářským vzorem
  • je k dispozici rozmanitá nabídka písemného materiálu, ke kterému má dítě volný přístup
  • jsou k dispozici knihy k předčítání a k samostatnému objevování
  • jsou v učebním prostředí, např. v předškolním zařízení nebo na základní škole, k dispozici čtecí a psací koutky
  • dospělí v případě potřeby reagují na dotazy dítěte, a tím podporují proces učení.
Doporučení:
  • Dříve, než se děti začnou blíže zabývat písemnou podobou cizího jazyka, měly by být seznámeny s písemnou podobou svého mateřského jazyka.
  • Prostředí, ve kterém dítě žije, by mělo nabízet co největší přístup k písemnostem, aby se u dítěte už v raném věku podporovala zvědavost a touha objevovat knihy (apod.) a všeobecný zájem o čtení.


Zdroje
[1] Srov. např. Zarate (1997); Krumm (2003); House (2008)