Rozhovor s vítězkou v kategorii B2 Kateřinou Martincovou

Kateřina Martincová © Goethe-Institut; Foto: Valentin Fanel Badiu

Interview s Kateřinou Martincovou, žákyní gymnázia v Ústí nad Orlicí. Kromě toho, že hraje na housle a klavír, umí také dobře německy. Němčina je její druhý cizí jazyk, učí se ji pět let. Do Frankfurtu odjela na Mezinárodní olympiádu v německém jazyce, byla to její první návštěva tohoto města. Přivezla si mnoho zážitků, kromě jiného také ten, kdy při vyhlašování vítěze v kategorii B2 uslyšela své jméno. Gratulujeme!

Milá Katko, nepřekazila ti výhra stipendia na Mezinárodní olympiádu v německém jazyce plány na léto? Těšila ses tam?

Nepřekazila, možná jen pozměnila. Sice jsem ještě v tu dobu na srpen nic konkrétního v diáři neměla, ale bylo zřejmé, že nemá cenu plánovat brigádu v zahraničí na celé prázdniny. Bezprostředně po získání stipendia jsem měla samozřejmě obrovskou radost, ovšem těsně před odletem se dostavila mírná nejistota. Ta ale po dvou dnech ve Frankfurtu opadla a s novými přáteli přišla i uvolněnost a radost.

Jak ses sžila s téměř stovkou mladých lidí ze 48 různých zemí? Kdo z nich ti nejvíce přirostl k srdci a začala tě např. lákat země některého z účastníků, o které jsi toho dosud moc nevěděla?

Ze začátku to bylo náročné, jelikož jsem ve Frankfurtu nikoho kromě Lízy Laškevičové neznala. Říkala jsem si ale, že tuto „výchozí pozici“ mají přece všichni stejnou. Tudíž jsem se jednoduše zapojovala do konverzací nebo jsem sama oslovovala druhé. A kdo mi z cizinců nejvíce přirostl k srdci? Islanďanka Bryn a Dánka Katherine. S těmi jsem trávila nejvíce času, skvěle jsme si rozuměly a jejich země mě rozhodně lákají. Obě holky pro mě byly ty nejlepší z nejlepších, ale jinak bych mohla jmenovat asi dalších padesát lidí! Zerina z Bosny, Bela z Arménie, Lebo z JAR, Henrik a André ze Švédska… Všichni byli moc milí a mám je ráda.

Co se ti na programu IDO líbilo nejvíce? Jak na tebe zapůsobil Frankfurt a chtěla by ses tam někdy vrátit?

Na tuto otázku by se dalo odpovědět esejí. IDO mě utvrdila v názoru, že jsou Němci v oblasti vzdělávání velice štědří a precizní. Líbily se mi výlety po okolí i ve Frankfurtu, líbil se mi přístup našich „Betreuer“ (vychovatelů), líbilo se mi zadání úkolů… Nejvíce mě ale možná bavily večírky. Na nich to díky našemu multikulturnímu prostředí opravdu žilo! Do Frankfurtu bych se s radostí znovu vrátila, chtěla bych poznat i periferie.

Jaký to byl pocit, když jsi při závěrečném vyhlašování výsledků slyšela své jméno? A jak reagovali tví blízcí, když jsi jim řekla o svém úspěchu?

Pro mě to byl pocit ještě donedávna nepředstavitelný. Pro cenu jsem si šla se slzami v očích, větší překvapení jsem asi dosud nezažila. Cítila jsem se ale samozřejmě krásně. Na pobytu jako takovém to ovšem nic neměnilo, užila bych si ho stejně i bez vítězství. První místo bylo jen nádherné završení. Mí blízcí byli také dojati, nečekali to o nic víc než já. Doma pro mě rodina připravila oslavu, ukázala jsem jim fotky a připili jsme si; byl to moc příjemný návrat.

Příští rok tě toho čeká hodně: kromě maturity a rozhodování, kam dál po střední, pojedeš také na čtyřtýdenní stáž do Německa. Uvažuješ o tom, že bys šla na vysokou školu do Německa?

Ano, uvažuji. Možností je dnes samozřejmě mnoho, dá se různě kombinovat studium doma a v zahraničí. Mám v plánu zjistit co nejvíce informací o studiu v Německu a v Anglii a snad se potom správně rozhodnu.

V dnešní době je jazykem číslo jedna angličtina, kterou také ovládáš velice dobře. Proč je podle tebe dobré se učit také německy? Co bys poradila tomu, koho němčina až tak moc nebere?

Angličtina je krásný jazyk, celosvětově skutečně hodně žádaný. Já se učím německy, protože si myslím, že je to jazyk neméně krásný. Každý ale řeči vnímá jinak. Pokud někoho němčina až tak nebere, tak mu můžu dát alespoň ten nejpragmatičtější důvod, proč se ji učit: hodí se. Německo je náš největší obchodní partner a znalost němčiny nikdy neuškodí.


 

Otázky kladla Štěpánka Laňová z Goethe-Institutu v Praze.
Copyright: Goethe-Institut e.V 
Srpen 2014