Rozhovor s doprovázející učitelkou Janou Ginzelovou

České účastnice IDO 2014: Kateřina Martincová, Jana Ginzelová, Jelizaveta Laškevičová (zleva); © Goethe-Institut; Foto: Valentin Fanel Badiu

Rozhovor s paní Janou Ginzelovou, učitelkou němčiny z Arcibiskupského gymnázia v Praze 2, která se zúčastnila Mezinárodní olympiády v německém jazyce 2014 ve Frankfurtu nad Mohanem.

Milá paní Ginzelová, na Mezinárodní olympiádu v německém jazyce 2014 jste do Frankfurtu odjížděla jako doprovázející učitelka obou českých účastnic, z nichž jedna je žákyní Vaší školy. Co jste od své účasti očekávala a splnila se Vaše očekávání během těch 14 dní? Nelitujete, že jste na to „obětovala“ dva týdny ze svého volna?

Rozhodně nelituji, ba právě naopak! Jsem za tuto možnost velmi vděčná! Před odjezdem jsem po pravdě řečeno neměla nějakou konkrétní představu. Věděla jsem, že se budu účastnit semináře pro učitele se zaměřením zejména na reálie Německa. Nechala jsem se překvapit a překvapení bylo pozitivní a nadmíru inspirativní.

Ve Frankfurtu byl pro doprovázející učitele připraven zvláštní program. Co všechno bylo na programu a co z toho se Vám líbilo nejvíc nebo mělo pro Vás největší přínos? Mělo téměř 50 doprovázejících učitelů také nějaký společný program se soutěžícími žáky?

Program semináře byl koncipován velmi rozmanitě a vyváženě: aktivity – řekněme – v seminárních učebnách „Haus der Jugend“, v němž byli jednak ubytováni a jednak jazykově zápolili naši studenti, se střídaly s vycházkami po Frankfurtu, jejichž cílem bylo objevování různých tváří této multikulturní metropole s bohatou historií. Za všechny zmíním návštěvu Goethova rodného domu (Goethe-Haus), vyhlídku z Main Tower, malebná zákoutí městské části Sachsenhausen a jeho proslulé „Ebbelwoi“ (rozuměj Apfelwein) a mnohé další. Při semináři jsme povětšinou pracovali ve dvou skupinách se dvěma lektorkami či jsme se společně účastnili nějaké tematické přednášky (Hudba ve škole, tzv. projekt DACH, Rytmus, zvuk, gramatika atd.). Práce ve skupině byla zaměřená jednak na seznámení se mezi sebou navzájem, jednak na poznávání jiných kultur, jako i získávání didaktických dovedností pro vlastní výuku. Lze jen těžko říci, co mě zaujalo nejvíce. Snad nezapomenutelná přednáška prof. Marion Grein týkající se neurolingvistiky, nejednalo se o žádný vědecký monolog, nýbrž o živý, demonstrativní a interaktivní dialog přednášející s učitelským auditoriem.

Jak jsem již zmínila, probíhal náš seminář ve stejné budově jako olympiáda, takže jsme se se svými studenty viděli každý den, mohli jsme se jich zeptat, na čem právě pracují, povzbudit je, mohli jsme se potkat při společném jídle ve zdejší kantýně. Během IDO bylo naplánováno nemálo společných aktivit pro všechny účastníky, tedy jak pro soutěžící, tak učitele jako i organizátory: zahajovací večer, přijetí na starobylé a nejen pro město Frankfurt významné radnici Römer představiteli města i státu, večer národů, kulturní jarmark na Frankfurtském letišti, který byl přístupný veřejnosti, dále plavba po Mohanu, dva koncerty, tzv. frankfurtský večer na univerzitě. S povděkem jsme rovněž přivítali možnost být přítomni při prezentaci a kvízu našich studentů v rámci soutěže.

Jaká panovala atmosféra mezi učiteli němčiny z téměř 50 různých zemí? Zažila jste podobnou mezinárodní skupinu už někdy předtím nebo to byla pro Vás nová zkušenost?

Třebaže jsem „mezinárodnost“ již měla možnost zažít např. při Světovém setkání mládeže, měla IDO zcela jiný charakter: jednalo se o neuvěřitelně otevřené, přátelské, intenzivní a harmonické soužití kultur a národů na jednom kousku země. Jako by na tuto dobu dvou týdnů zmizely hranice všeho druhu: kontinentů, zemí, národností, jazyků, věku… Tato zkušenost je do velké míry nepřenosná, neuchopitelná slovy. Směli jsme vytvářet a (pro)žít jedinečné společenství. Snad si dovolím vyslovit následující poselství: nespojovala nás jen profese či znalost jednoho (cizího) jazyka („Deutsch öffnet Türen“ – „Němčina otevírá dveře“), ale zejména vzájemný respekt a otevřenost k dialogu a předávání si zkušeností. Škoda, že podobný doušek harmonie se v běžném každodenním lokálním jako i globálním životě dostává v míře vskutku přemalé.

Se svými kolegy z jiných zemí jste si jistě povídala o tom, co dělá starost či radost učitelům němčiny, popř. učitelům obecně v jejich každodenní práci. Zaujalo Vás něco z toho, co jste se dozvěděla od ostatních učitelů? Jsou si zkušenosti němčinářů v různých zemích a na různých kontinentech spíše podobné nebo se v něčem liší?

Vedli jsme nekonečné „kantorské“ hovory o svých školách, metodách, technice ve výuce, snad ještě ve větší míře obecně o školách, školských systémech, rozložení prázdnin, odměňování práce učitelů... Každá země má svá specifika, velmi záleží na geografickém umístění (Nový Zéland, Indonésie versus třeba právě Česká republika) ve vztahu k němčině (ovšem pozor, například v Brazílii i přes výsledky na MS ve fotbale je němčina v kurzu!), dále školství ovlivňuje obecná ekonomická situace jako i prestiž (či neprestiž) povolání učitele v pomyslných žebříčcích popularity profesí. Takže přes tisíce kilometrů, které nás dělí od našich „alma mater“ jsme nacházeli nemálo společného.

Na čem jsme se shodli, byl fakt, že vnější faktory sice mohou mnohé ovlivnit, ovšem vždy základními prvky učení se čemukoli zůstávají žáci / studenti a učitelé a jejich ochota – třebaže jsou učiteli – neustále se učit.

Na závěr Mezinárodní olympiády v německém jazyce se konalo slavnostní vyhlášení výsledků. Jaké jste měla pocity, když jste slyšela, že ve dvou ze tří kategorií vyhrály právě české soutěžící Jelizaveta Laškevičová (studentka Vaší školy) a Kateřina Martincová?

Mohu říci, že mě něco takového ani ve snu nenapadlo! Byla jsem moc ráda, že jsem obě dívky během IDO mohla doprovázet, být jim nablízku, když přece jen nějaká ta tréma klepala na dveře před prezentací či kvízem, že jsme společně mohly podniknout procházku historickým centrem Frankfurtu, prohodit pár slov mezi našimi programy během „Kaffeepause“. Zkrátka a dobře, když jsem uslyšela jméno Katky, tak jsem měla obrovskou radost, a při jménu Lízy mi vyhrkly radostné slzy a zmohla se pouze na slůvko: Wahnsinn! Úžasná byla též nezištná sdílená radost ostatních učitelů, kteří mi nekonečnou řadou gratulovali k tomuto neuvěřitelnému úspěchu.

Oběma studentkám pak tento úspěch ze srdce přeji stejně jako i mnoho úspěchu v následujícím školním roce, který pro ně bude v mnoha ohledech velmi důležitý, neboť je čeká maturita a hledání těch „správných dveří“ pro další životní cestu.

Nový školní rok se blíží, Vám končí prázdniny a nejspíš už jste myšlenkami tak trochu ve škole. Inspirovala nebo motivovala Vás nějak účast na Mezinárodní olympiádě v německém jazyce a chystáte pro své žáky něco nového zajímavého nebo hezkého?

Jednoznačně mohu říci, že nejprve bych chtěla povzbudit všechny učitele cizích jazyků: práce je to bezedná, tak často neviditelná a nepozorovatelná, ale neklesejme na mysli, jakmile naši žáci a studenti mají možnost „live“ (za)žít cizí jazyk, inspiruje je to samo od sebe.

Těším se, že budu moci svou zkušenost předat nejprve svým kolegům na našem gymnáziu. Přivezla jsem si mnoho nápadů, podkladů, učebních materiálů, které budu moci využít při vyučování. Z konkrétních projektů zmíním nápad „korespondenční výměny“ s Novým Zélandem, s novozélandskou kolegyní musíme ještě doladit konkrétní kroky. Ale proč nepoznávat „zemi hobitů“ prostřednictvím němčiny?



Otázky kladla Štěpánka Laňová z Goethe-Institutu v Praze.
Copyright: Goethe-Institut e.V
Srpen 2014