BERND BLUMRICH: KDE SE LIDÉ SETKÁVAJÍ S MOSTY
Zřejmě žádné jiné stavební dílo nepodněcuje naši fantazii k metaforám tolik jako mosty. Pro fotografa Bernda Blumricha představují mosty statiku lidství – denně je stavíme, vstupujeme na ně, přecházíme po nich, strhujeme. Je to nekonečný koloběh.
"Žádný jednou zbudovaný most nemůže přestat být mostem, aniž by se zřítil", napsal Franz Kafka ve své povídce
Most. Když už most nemůže plnit svou funkci, zůstává pomníkem a připomíná svou pouhou existencí svůj někdejší význam. Právě v tom spočívá také šance, najít jeho nový význam.
Mosty přitom Blumrich vnímá metaforicky coby životní události, hraniční zařízení, krajiny, stavby, pamětihodná nebo náboženská místa – seznam lze libovolně doplňovat. Na výstavě nazvané Kde se lidé setkávají s mosty tak najdeme například fotografie z listopadu 1982, kdy se východoněmecká tajná služba Stasi neúspěšně pokusila rozehnat vzpomínkovou akci ke konci první světové války, momentky z léta 1995, kdy umělci Christo a Jeanne-Claude zahalili berlínský Říšský sněm bílými plachtami, nebo působivé záběry tzv. mostu špionů, tedy Glienického mostu mezi Postupimí a Berlínem, jehož středem svého času procházel šev mezi Východem a Západem.
Blumrichova výstava nejen fotografiemi, ale i textem zachycuje působivé příběhy z doby, kdy Zeď skutečně padala. Za zmínku stojí např. snímek okamžiku, kdy po poledni 11. listopadu 1989 padl kus Berlínské zdi, bez velkého ohlašování a závažných politických projevů, bez přítomnosti dechové kapely a zástupců mezinárodního tisku, a kdy se docela prostě a téměř neslyšně místo zdi otevřel nový most, most mezi dvěma světovými velmocemi a světy.
V jubilejním roce 2019 bude v Goethe-Institutu vystaveno 15 velkoformátových fotografií Bernda Blumricha.
Zpět
