Nová dramatika
Hra Wolframa Lotze variuje základní otázky po smyslu života a touze nezmizet ze světa beze stopy. V beckettovsky vykloubeném časoprostoru se potkává nesourodá skupina hrdinů, která vysílá své vzkazy „veškerenstvu“ do hlubokého vesmíru. Po představení následuje beseda s Wolframem Lotzem.
V pojetí režisérů Jana Horáka a Michala Pěchoučka se Lotzův text po výraznější dramaturgické úpravě posouvá směrem k vnitřnímu konfliktu jediné postavy, jejíž přítomnost na scéně je záměrně pouze tušená. Autoři obracejí divákovu pozornost především k iluzivní podstatě jejího světa a především k samotnému divadlu – v sázce je jeho hluboce dramatická povaha, protože příběh plyne a postavy se zjevují a mizí skákavě snovou logikou. Je možné nadobro prchnout z archetypálního setkání dobra a zla? Nebo s neosobním klidem odmítat definitivní mínění o lidském zoufalství, jež je v této inscenaci ústředním a naněkolikrát variovaným motivem? Bolest a touha se v této hře nahlíží feminní a tím poněkud vyostřenou polarizovanější perspektivou. Lidský nebo spíše „její“ život se tu definuje jako tragikomicky nesmělý pokus bez záruky a dimenze přesahující člověka tu přebírá podobu mýtického leč vulgárního vysílače v televizním pořadu. Bagatelizuje se tu vše včetně zrození a smrti, začátku i konce hry. Vše je vzpomínkou a navíc od začátku zašmodrchanou – vzpomínkou na možnou kvalitu lidské existence, na začátek i konec jednoho příběhu.
Autor:
Wolfram Lotz
Překlad:
Michal Kotrouš
Režie: Jan Horák a Michal Pěchouček
Dramaturgie: Jan Horák
Hudba: Dominik Gajarský
Výprava: Michal Pěchouček
Kostýmy: Ondřej Kinský
Asistent režie: Anna Mášová
Účinkují: Sára Arnštejnová, Natália Drabiščáková, Eva Hacurová, Jiří Kniha, Ivan Lupták, Dana Poláková, Marta Vítů
Premiéra: 25. června 2017 ve Studiu Hrdinů
Podpořili: Státní fond kultury České republiky
Překlad vznikl za laskavé finanční podpory Goethe Institutu Praha.
Zpět
