Multikanálová zvuková/video instalace
Idea pojmu „jednotlivec“ je rozhodně moderní poslání, vyznačuje se svou takzvanou individualitou a údajně se liší od komunity, ve které žije. Na trhu s uměním, stejně jako v jiných kapitálových tocích, je „jednotlivec“ často vnímán jako mimořádné téma, jako „influencer“, který je schopen si oblékat a směrovat přímé toky hodnot a moci.
Napětí mezi jednotlivcem a společností se neustále mění. Ale jaký je vztah mezi sociálním a individálním postavením? Žijeme v systému, který je stále více navržen pro vlastní zájem, pro potřeby nebo touhy vlastního já. Solidarita a kolektivní myšlení jsou pro mnohé cizí. Především od března 2020 je solidarita vyžadována, což ne každý chce dodržovat. Kolektivní výchova solidárního myšlení vyžaduje čas a náš demokratický systém je tak v rámci tohoto procesu zpochybněn. Mnoho oblastí naší společnosti je zastaveno, umění a kultuře chybí základ pro argumentaci s veřejným prostorem. Je zde tenká hranice ke ztrátě svobody sebeurčení. Zdá se, že jsme v bitvě, přetahujeme se o její původní význam. Ale neodcizujeme se tímto způsobem? Není tento okamžik distancování, distancováním se od toho, čím jsme doposud žili a také od sama sebe.
ON(e) Distance je zkoumání a pozorování toho, jaký má na mě pojem vzdálenost vliv. Náčrt toho, jak se já a lidé kolem mě cítí během uzamčení. (Životní zkušenost) Je to postřeh, silné rozšíření mé osoby, můj pohled na tuto chvíli prostřednictvím video fragmentů a rozhovorů z různých měst. Nejedná se ani o analytickou, historickou či politickou rekonstrukci posledních osmi měsíců.
Vyvstaly mi otázky: Jak lze vytvořit nové strategie pro umělce, navzdory solidárnímu distancování, aniž bychom riskovali ztrátu jednotlivce? Jak se mohu postavit k solidárnímu systému, aniž bych se od sama sebe odcizila?
Možná je to náčrt, který má zviditelnit mou osobní tragédii postavy „jednotlivce“. Proces reflexe, překreslení možné utopie společného kolektivního myšlení.
Maria Thrän (1984, Eisenach) je umělkyně se sídlem v Berlíně pracující převážně s médiem instalace Prostory jsou ústředním motivem její práce, kterou chápe jako procesuální konstrukci, která vyžaduje zkoumání a přezkoumávání hmoty a systémů. To zahrnuje reflexi ekologických a sociálních rozměrů a vztahů mezi prostorem a tělem. Základem pro její výzkum je kritické zkoumání a zohledňování relevantních technologií a teorií. Světlo a zvuk se stávají sochami vyplňujícími prostor cílícími na různé úrovně vnímání diváka, pro kterého se otevírá nový prostor pro individuální představivost.
Tato výstava byla vytvořena v rámci výstupu Programu Artist in Residence pořádaného artist-run iniciativou Petrohradská kolektiv.
Zpět
