Dlouho jsme znali němčinu Franze Kafky pouze z posmrtných vydání jeho díla od jeho přítele a „správce“ Maxe Broda. Ten ale, aby zajistil jejich maximální rozšíření, Kafkovy spisy upravoval, především s cílem zbavit je všech „pragismů“, které by odkazovaly na regionální používání jazyka v Praze. Již současníci jako Kurt Tucholsky nebo Hermann Hesse tak Kafkovi připisovali „příkladnou“, či dokonce „klasickou“ němčinu. Teprve kritické vydání Kafkových spisů, vycházející od r. 1982 v nakl. S. Fischer ve Frankfurtu, které zachycuje Kafkovy autorské opravy stejně jako zásahy jeho vydavatele, otevírá autentický pohled na němčinu, kterou Kafka používal v běžném životě, a umožňuje formální rekonstrukci jeho jazyka.
Na základě tohoto odborného posouzení textu předkládá představovaná monografie
Franz Kafkas Literatursprache „rozbor“ Kafkovy literární řeči a odpovídá na tyto hlavní otázky: Jakou němčinou skutečně psal a mluvil Franz Kafka? Najdeme v jeho prózách vliv dialektu, stopy češtiny jako většinového pražského jazyka nebo pozůstatky západního jidiš, kolem roku 1900 už téměř vymizelého? Kde se v textu projevuje rakouská, či přímo česká / pražská norma němčiny? Jak silný je vliv říšskoněmeckých nakladatelství z Lipska a Berlína na Kafkův literární jazyk? A konečně: Nakolik je Kafkův jazykový úzus reprezentativní pro německý jazyk používaný v Praze kolem roku 1910?
Boris Blahak studoval germanistiku, historii, hudební vědu a pedagogiku v Regensburgu, Leicesteru a v Brně; doktorská promoce následovala r. 2012; od r. 1999 vyučuje pro Nadaci Roberta Bosche, resp. Německou akademickou výměnnou službu (DAAD) německý jazyk, literaturu a kulturní vědu na vysokých školách v Polsku, na Slovensku a v České republice, naposledy na Ústavu germánských studií Karlovy univerzity v Praze.
Zpět
