Německá umělkyně Katharina Grosse maluje monumentální obrazy vyjadřující touhu, které lze chápat jako nádherný akt mileneckého objetí vztaženého k prostoru, stavbě a divákovi. Pro Národní galerii v Praze připravila velkorozměrnou malířskou instalaci, která radikálně předefinovává malbu a reaguje přímo na industriální prostor galerie postavené ve funkcionalistickém stylu pozdních dvacátých let.
Katharina Grosse studovala na uměleckých akademiích v Münsteru a Düsseldorfu u Norberta Tadeusze a Gottharda Graubnera. Momentálně žije a pracuje v Berlíně. Od roku 2000 do 2010 byla profesorkou na vysoké škole výtvarného umění v Berlin-Weißensee. Nyní je profesorkou pro malířské umění na umělecké akademii v Düsseldorfu. Katharina Grosse používá pro svá díla kompresorem poháněnou stříkací pistoli. První nástěnnou malbu touto technikou vytvořila Grosse 1998 v Sydney jako příspěvek pro 11th Biennale of Sydney a další ve stejném roce v Kunsthalle Bern. V následujících letech vytvořila další velkoplošná díla, která od roku 2001 vyvíjela i ve venkovním prostoru. Instalativní dispozice jejich prací se zdánlivě stávají stále komplexnějšími: podlaha i strop se stavají součástí tvůrčí plochy, suť a kameny se nakopí, nábytek, látky, objekty i věci se zahrnou do díla. Muzea, soukromé budovy, bilboardy, schodiště, kantýny i posilovny byly pomalovány. Její dílo vytváří kontrapunkty a iritace, které vyvolávají iluzi, změněné vnímání reality.
Výstava se koná pod záštitou Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze a s podporou Goethe-Institutu v Praze.
Zpět
