Dřevěný oblak – architektura přání
Martin Steinert byl hostem
rezidenčního programu a v Praze tvořil a pobýval po dobu tří týdnů u příležitosti konání festivalu
Sculpture Line. Během pobytu vznikla pražská podoba
wooden cloud na Smetanově nábřeží.
Při svých instalačních projektech ve veřejném prostoru jsem se opakovaně setkával s velkým zájmem a účastí obyvatelstva. Potřeba nenechat tyto lidi během procesu vznikání instalace jenom přihlížet, ale aktivně je zapojit do samotné tvorby mě přivedla na myšlenku „dřevěného oblaku – architektury přání“. Možnost vnést své osobní myšlenky, přání, naděje nebo obavy do společného uměleckého projektu ve veřejném prostoru přispívá nejen ke všeobecnému přijetí projektu a ke ztotožnění obyvatelstva s dočasným uměleckým objektem, se kterým tito lidé musejí nějakou dobu žít, ale dělá to ze skulptury také jakýsi manifest či momentku, zachycující náladu určitého města a jeho obyvatelstva.
Po zahájení projektové řady v mém rodném městě Saarbrückenu jsem realizoval „dřevěný oblak“ (wooden cloud) v Petrohradě, Berlíně, Paříži a Rámaláhu. Bylo to 5 měst a 5 množin obyvatelstva ve zcela specifických situacích a se zcela rozdílnými životními podmínkami, starostmi, nadějemi a pohledy do budoucna. A přesto jsem prostřednictvím tohoto projektu dospěl k poznatku, že vedle specifických aktuálních problémů a potřeb existuje mezi všemi velká styčná plocha. Moje tvrzení, které jsem zformuloval na začátku projektové řady, že přání lidí jsou všude na světě stejná, se zatím ukazuje jako pravdivé.
Opakovaně dostávám otázku, jak si vybírám místa pro wooden cloud, podle kterých aspektů vyhledávám města a v těchto městech pak konkrétní stanoviště pro svou instalaci. Rád přiznávám, že na to nemám žádný plán, a používám jako příměr oblak, který je kamsi unášen větrem. Výběr míst probíhá náhodně, intuitivně, spontánně. Pro mě je důležité, aby to byla místa, kde mohu oslovit obyvatelstvo, i taková místa, kde je velký turistický ruch. Ukázalo se, že „dřevěný oblak“ se v místech, kde se právě zastaví, stává nejen sběrným místem pro nejrůznější přání, ale také místem konfrontací, rozhovorů a diskusí. Střet mezinárodního publika s domácím obyvatelstvem může učinit toto místo ještě zajímavějším.
Když jsem byl před dvěma lety poprvé v Praze, zažil jsem zajímavou směs pulzujícího mezinárodního centra a autentičnosti města a vnímal jsem společné působení historie, současnosti i budoucí orientace. Věděl jsem, že právě tady chci instalovat wooden cloud – jako momentku, která zachycuje zdejší atmosféru. (
Martin Steinert)
Zpět
