Job

Léto, holínky a švýcrdytš

Foto: © privatFoto: © privat
Au-Pair Kristýna Talafantová v kruhu své berlínské hostitelské rodiny, Foto: © privat

Stačí krátkodobé soužití au-pair a cizí rodiny k tomu, aby mezi oběma stranami vzniklo hlubší pouto? Nebo obě strany čeká po návratu zkomírající facebooková konverzace a fotky padající stále hlouběji na dno externího disku? Příběhy tří brněnských studentek germanistiky Jany Maškové, Michaely Holkupové a Kristýny Talafantové ukazují, že představy o letním au-pair pobytu se sice ne vždy setkávají s realitou, ale přesto mohou přinést i dlouhodobá přátelství.

„Jednou na konci prváku jsem se vrátila znuděná z nějaké nepovedené party a řekla jsem si, že mě to tu prostě nebaví a chci změnu,“ vzpomíná dnes šestadvacetiletá Jana Mašková, jak si před pěti lety ze dne na den sjednala pracovní pobyt ve Švýcarsku. Zvolila ráznou taktiku a ihned oznámila rodině a partnerovi, že brzy na šest týdnů odjíždí na rodinnou farmu poblíž Bernu. „Zaplatila jsem nějaké ty poplatky agentuře a čekala na odjezd.“

Zvědavost a těšení se na nové zážitky mohou zpočátku doprovázet obavy. „Samozřejmě, čím víc se blížil odjezd, byla jsem nervóznější a nervóznější,“ popisuje Jana. „Bála jsem se, aby mě přijali, a nechtělo se mi loučit se s přítelem. Poslední noc jsem probrečela,“ přiznává. Na klidu jí nepřidala ani cesta. „V Brně nás agentura nabrala do busu a vyhodila nás v Bernu. No, co teď, že. Stojíš s obrovskou krosnou v zemi, jejíž jazyk teoreticky znáš, ale prakticky vůbec nerozumíš,“vzpomíná Jana se sarkasmem na svou první srážku se švýcrdytš, „a nevíš, kam se podít.“ Po chvilce bezradného studování prospektů a jízdních řádů se dozvěděla, že má s několika dalšími děvčaty společnou cílovou stanici a v chodbičce vlaku dokonce zjistila, že jedna z nich – Míša - je její spolužačka z fakulty a bude au-pair v rodině několik kilometrů od ní.

Kouzlo prvního dojmu

Na nádraží na Janu čekala sympatická, brýlatá žena s dcerou a velkým autem. Po cestě na farmu si s „novou mámou“ Rosmarie začaly povídat o všem možném, a jak poznamenává, dodnes si povídat nepřestaly – i když už „jen“ formou emailu.

Během pobytu na farmě se Jana rozhodně nenudila – byl to zkrátka pracovní pobyt se vším všudy. „Ráno před snídaní jsem poklidila králíky, vytáhla nádobí z myčky, nachystala snídani. V sedm jsme se s rodiči sešli na snídani. Po snídani jsem vždycky dostala nějaký úkol - buď něco u krav, na zahradě, poklidit v domě nebo uvařit. A v největší sezoně se už ráno vyjíždělo na brambory. Po obědě úklid, krátká siesta a znovu na brambory.“ I přes plné pracovní nasazení si Jana svůj pobyt díky skvělé rodině maximálně užívala. Všichni k ní byli milí a vstřícní, zajímali se o její život i problémy. Nejpříjemnější částí dne bylo společné stolování. „Mléko, jogurt, chleba, marmeláda, sýr, všechno domácí.“ U jídla Jana také pochytila nejvíc místního dialektu „Barndytsch“. Přestože s ní členové rodiny mluvili výhradně spisovnou němčinou, mezi sebou se bavili „po jejich“.„Pokud jsem chtěla být při obědě aspoň trochu v obraze, musela jsem šponovat uši a chytat, co to šlo.“

V následujících pěti letech Jana rodinu ještě několikrát navštívila a díky Rosmarie je se všemi dodnes v kontaktu. Přestože si rodina nemůže kvůli hospodářství dovolit příliš cestovat, Jana doufá, že v budoucnu přijedou do Česka alespoň na krátkou dovolenou. Pobyt u Stettlerových jí dal mnohem víc, než si na začátku představovala. „Když jsem se pak balila domů, zase jsem si lehla na tu postel jako první den a brečela jsem. A to mnohem víc, než když jsem přijela“, dodává.

Jana není jediná, kdo strávila nějakou dobu u rodiny v zahraničí. Každé léto vyjíždí jako výpomoc do zahraničních rodin tisíce mladých lidí, nejčastěji s vidinou zlepšení jazyka, získání zkušeností, cestování a přivýdělku. „Každoročně s námi vyjíždí přes pět tisíc klientů. Největší zájem je tradičně o anglicky mluvící země, stále častější je ale i poptávka po severských zemích, jako Norsko nebo Island,“ říká Petra Nováková ze společnosti Student Agency. A jak naznačují statistiky, trend au-pair pobytů v žádném případě nepolevuje - za poslední měsíce firma zaznamenává oproti loňskému roku zvýšený počet zájemců. Ne každý má však nakonec tak příjemné zkušenosti jako Jana. Foto: © privat
Jana und Míša dnes považují společné přátelství za jeden z největších benefitů Švýcarska. Foto: © privat

Je to o štěstí

A co když člověk opravdu nemá takové štěstí a nepadne si s „těmi svými“ zrovna do oka? Dá se nějak docílit toho, aby se ze soužití s rodinou nestalo peklo? „Je to hodně o štěstí,“ myslí si Jana. „Já jsem měla perfektní rodinu, ale třeba Míša má úplně jiné zkušenosti. Ta její byla strašná,“ komentuje naprosto odlišný zážitek své spolužačky, kterou potkala na úplném začátku cestou ve vlaku. A Míša její slova potvrzuje. Její rodina byla „italského typu“, hádky a rozbroje byly na denním pořádku. Matka, mladá cizinka z východu, s ní jednala povýšeně a arogantně. „Nejhorší bylo, že jsem podle ní všechno dělala špatně: špatně jsem dávala nádobí do myčky, špatně jsem vynesla koš, špatně jsem pověsila prádlo. Taky si vzpomínám, jak jsem s ní vynášela skříň do schodů. Ona mě měla navigovat, ale jak neuměla moc německy, tak jsem nechápala, co říká a trošičku jsem odřela roh stěny. A to bylo křiku až hrůza.“ Pobyt jí naštěstí zpříjemnily víkendové výlety s Janou. „Díky Janče jsem procestovala skrz na skrz skoro celé Švýcarsko. Jeden víkend jsme spolu strávily u její rodiny a tam jsem poznala tu pravou švýcarskou pohostinnost.“ Obě dívky dnes považují společné přátelství za jeden z největších benefitů pobytů ve Švýcarsku.

Cestování je během pobytů běžná praxe. „Díky au-pair programům jsou studenti, které hostí rodina a zároveň jim přispívá kapesným, schopni ušetřit či investovat do dalšího pobytu a cestování po dané zemi,“ doplňuje zážitky obou studentek Petra Nováková ze Student Agency.

Bylo to hezké, ale stačilo to

V některých případech mohou být dva měsíce na sbližování málo – někteří lidé potřebují více času k utvoření vztahu, nepouštějí si druhé tak rychle k tělu. Rodiny, které k sobě pravidelně zvou výpomoc či au-pair, mohou být také ve svém přístupu již poněkud profesionálnější, jak ukazuje zkušenost Kristýny.

Kristýna byla již čtvrtá au-pair jedné dobře situované rodiny v Berlíně. Au-pair zde byla již svým způsobem samozřejmost. Vztah s rodinou byl sice bezproblémový, existovala však jasně stanovená pravidla a meze. „Povídali si se mnou, ale pravda, odstup si drželi. Ne nijak extra velký, a možná to ani nebylo schválně. Bylo to s nimi fajn, ale kamarádi se z nás nestali,“ říká Kristýna. Zklamaná prý přesto není. „Myslím, že mi pobyt přinesl to, co jsem očekávala - fajn a milé děti, zužitkování zkušeností s vedením dětí, zlepšení němčiny, zbavení se ostychu. Bylo to fajn, ale rok bych to asi dělat nechtěla,“ přiznává na závěr.

Že Jana, Michaela i Kristýna nepotkaly během svého au-pair pobytu žádného mužského kolegu, není náhoda. Stále totiž platí, že jako pomocnice do rodin s dětmi vyrážejí převážně dívky. „Celkovou klientelu au-pair pobytů tvoří z 95 procent dívky,“ potvrzuje Petra Nováková. Kluci se hlásí především jako vedoucí či pomocníci dětských letních táborů, na pracovní pobyty na farmách či na pozice v cestovním ruchu.

Lucie Jandová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
září 2014

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...