bauhaus reuse, Ernst-Reuter-Platz, Berlin, Německo

Bauhaus Reuse © bauhaus reuse (BHR)
 
Festival na pozadí společenských trendů, jež vzestup moderny provázely, upozorňuje na současné výzvy v oblasti rozvoje a sociálních problémů městského prostoru.
 
Berlínské náměstí Ernst-Reuter-Platz je v tomto ohledu jakožto vzorový poválečný projekt, kterým měl být zdůrazněn kontrast vůči nacistické minulosti, mimořádně zajímavým místem. V rámci své otevřené a prostorově velkorysé dispozice představuje významnou koncentraci odkazu poválečného modernismu. Náměstí obklopuje čtyřproudový kruhový objezd. Svou původní koncepcí se snažilo vyjít vstříc osobní automobilové dopravě, najdeme zde ovšem i vrstvy z různých jiných fází jeho vývoje. Dnes se v tomto velkém veřejném prostoru nacházejí dvě hojně navštěvované univerzity, a náměstí Ernst-Reuter-Platz tak představuje místo s čilým studijním ruchem. Zároveň jsme zde ale také konfrontováni s různorodostí dnešní městské krajiny a obyvatelstva.

Na pozadí pestré směsi stylů z různých období představuje pavilon bauhaus reuse intervenční diskursivní spojnici mezi heterogenním odkazem náměstí a konkrétními otázkami, před nimiž města dneška a zítřka stojí.

 

Národní galerie Praha, Česká republika

Veletržní palác / Trade Fair Palace © NG Prague / NG Praha

Praha je jako někdejší centrum modernistické avantgardy ideálním místem pro diskuse o vztahu mezi Bauhausem a funkcionalismem a o přenosu myšlenek moderny prostřednictvím osobních kontaktů, tištěných médií i přímých a nepřímých vazeb. Hustá síť těchto vazeb propojovala celou střední Evropu: z tohoto regionu totiž pocházela řadu studentů a učitelů Bauhausu, mimo jiné Karel Teige, László Moholy-Nagy a Lucia Moholy. Zároveň architekti v Praze i jiných městech ve střední Evropě nezávisle na sobě přicházeli s vlastními originálními architektonickými a uměleckými, funkcionalistickými idejemi.
 
Ve středoevropských republikách 20. let 20. století se funkcionalismus, jenž se na veřejných i soukromých budovách široce uplatňoval, nesl v duchu emancipace.

Veletržní palác Národní galerie Praha byl jedním z nejvýznamnějších stavebních záměrů nové Československé republiky a největší funkcionalistickou budovou své doby. Byl navržen jako místo ke konání veletrhů a dokončen roku 1928, od počátku 90. let 20. století se ale využívá jako galerie. Vzhledem ke své historii představuje Veletržní palác dokonalé prostředí pro soudobou kontextualizaci moderny, její historie a jejího emancipačního potenciálu.

PLATO Ostrava, Česká republika

PLATO Ostrava PLATO Ostrava | © Martin Polák, PLATO
Jako místo, kde byl festival re:bauhaus zahájen, byla zvolena ostravská galerie současného umění PLATO, a to částečně i kvůli tomu, jak byl její prostor původně využíván: dříve se na tomto místě v centru Ostravy totiž nacházel hobbymarket BAUHAUS o ploše 5000 m². Původní využití prostoru však nebylo jediným důvodem, proč byla galerie PLATO vybrána; k těm dalším patřily současné trendy v umění jako „obrat k řemeslu“, vynikající spolupráce a performativnost. V galerii PLATO se festival zaměřuje na několik inspirativních aspektů, jež souvisí s počátky Bauhausu, a využívá je k reflexi současné praxe v oblasti estetické výchovy.

Ostrava je největším městem oblasti, v níž se setkávají tři národy – Češi, Slováci a Poláci –, a představuje tak ideální místo ke zkoumání dialogu mezi modernou a střední Evropou a toho, jak spolu různé politické události a trendy v meziválečné Evropě souvisely. Zdejší aglomerace, po staletí známá jako hornoslezská uhelná pánev, se podobá Porúří v Německu.

Po skončení studené války prošly Ostrava a její okolí rozsáhlými strukturálními změnami. Ačkoliv je zdejší průmysl stále aktivní, má region spíše postindustriální charakter a nachází se v něm řada industriálních památek. V rámci trojúhelníku Ostrava – Kraków – Katowice začíná probíhat výměna kulturních podnětů, infrastruktura, jež tato města spojuje, ale stále není příliš rozvinuta.