Job

Méně autority, více pohody

Foto: privat

Česká studentka vypráví o Vídni

Foto: privat
Foto: privat

Kvůli svému magisterskému studiu politologie se Miloslava Korostenská (24) přestěhovala z Českých Budějovic do Vídně. Proč se studenti ve Vídni častěji hlásí ke slovu? A čím se vyznačuje pohoda Rakušanů?

Po maturitě jsem jeden studovala překladatelství v Praze. Jeden z profesorů neustále kritizoval mou němčinu, mou větnou stavbu, výslovnost, slovní zásobu, všechno prý bylo strašné. Proto jsem to studium přerušila a začala studovat politické vědy ve svém rodném městě, Českých Budějovicích.

Němčinu se učím od svých deseti let. Nechtěla jsem, aby mi jeden profesor vzal radost a potěšení z tohoto jazyka. Chtěla jsem zlepšit své znalosti a poznat nové lidi a nové okolí. A protože je Vídeň blízko, rozhodla jsem, že své své celé magisterské studium politologie absolvuji v rakouské metropoli. Zdejší univerzita má, především ve společenských vědách, velice dobré jméno. Žiji tu od října 2011 a jsem velice spokojená.

Foto: privat
Zámek Schönbrunn, Foto: privat

Vídeň mám ráda. Město je multikulturní a má hodně zeleně. Zdejší lidé mi přijdou velmi dobrosrdeční a také na univerzitě mi připadají studenti uvolnění, v pohodě. Zdejší motto zní: „Všechno se dá rozchodit“, na každý problém lze nalézt řešení. Onu pohodu mám skutečně velice ráda. Vždycky, když řeknu, že jsem z Českých Budějovic, z onoho města, ze kterého je Budějovický Budvar, všichni se usmívají, protože dané pivo znají. Z toho mám radost.

Dříve, když jsem myslela na Vídeň, vždycky se mi nejdřív vybavila katedrála svatého Štěpána, Vídeňský les a zámek Schönbrunn. Teď ale pro mě stojí na prvním místě univerzita. Během prvních měsíců jsem měla na přednáškách problémy rozumět všem těm různým rakouským dialektům, zvlášť když někdo mluvil rychle. Teď už jsem ale schopna porozumět takřka všemu.

Foto: privat
Foto: privat

Některé rozdíly mezi univerzitami v Česku a ve Vídni jsou dost velké. Je zde mnoho zahraničních studentů. Moji kolegové pocházejí nejčastěji z Japonska, Číny, Španělska nebo Francie. Studenti dané vídeňské výšky mi připadají motivovanější. Daleko více diskutují a nemají strach se během kurzů projevit. Já věřím, že to spočívá především v tom, že v Rakousku neexistuje příliš autoritativní vztah mezi profesory a studenty. Myslím si, že profesoři své mladší kolegy víc respektují, nesnaží se působit jako vševědoucí. To ale neznamená, že je studium v Česku horší, je to prostě jenom jiné. Na českých univerzitách mají studenti před profesory větší respekt.

Přesto není můj život ve Vídni úplně dokonalý. Potíže mi dělá především zdejší přebujelá byrokracie. Neustále musím vyplňovat nějaké přihlašovací listiny a potvrzení nebo jiné formuláře. To je občas trochu nepříjemné. Ale kvůli takovým malichernostem si rozhodně nenechám vzít radost z mého studia ve Vídni.

překlad: Viktor Poštulka

Copyright: Goethe-Institut Praha
červenec 2012

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...