Kultura

Hledá se dokument

Aero Film

Nový dokumentární film Hledá se prezident ze zákulisí první přímé volby prezidenta v Česku ukazuje jen věci, které již známe z médií

Karel Schwarzenberg s popovou zpěvačkou Marií Rottrovou. Foto: © Aero Film

Českem už dlouho nic tak neotřáslo jako historicky první přímá volba prezidenta, která vyvrcholila 26. ledna 2013 vítězstvím Miloše Zemana. Diskuze v práci, ve škole, v hospodě i doma u večeře se zejména ke konci roku 2012 pravidelně stáčely na devítku prezidentských kandidátů, přičemž otázka „Koho budeš volit“? v nemálo případech nahrazovala pozdrav, přání dobrého chutnání nebo dobrého rána. Za jednotlivými kandidáty se najednou začaly šikovat až nekritičtí příznivci s plackami na klopách kabátů, schopni do omdlení agitovat na sociálních sítích, i odpůrci neschopní akceptovat alternativní názor. Filmař Tomáš Kudrna sledoval druhou stranu - doprovázel všechny kandidáty na prezidenta a natočil o jejich snažení dokument Hledá se.

Každý měl svého prezidenta. Prezidentská volba v lidech chvályhodně probudila zájem o věci veřejné, občas se ale nešlo ubránit pocitu, že někteří volbu až nepřiměřeně prožívají a neuvědomují si, že s žádným kandidátem se život dramaticky nepromění a chleba levnější nebude.

Jiří Dienstbier, kandidát ČSSD a nejmladší uchazeč o post prezidenta. Foto: © Aero Film

Náležitou pozornost celé volbě věnovala samozřejmě média, která zdaleka nezůstávala jen u rozkrývání financování kampaní jednotlivých kandidátů (u některých to nerozkryla doteď). Už od července 2012 se potenciálními prezidenty zaplňovala i bulvární, společenské a lifestylové rubriky. V červenci k jednotlivým kandidátům také přilnul dokumentarista Tomáš Kudrna, kterému bylo umožněno něco, o čemž si mnozí novináři mohli nechat jen zdát.

Pohled zevnitř

Kandidáti mu totiž dovolili natáčet přímo porady volebních štábů a zaznamenávat zákulisí kampaní. Musel jim jen slíbit, že do výsledků voleb nic nezveřejní. Využil toho Kudrna k natočení neotřelého dokumentárního filmu? Zachytil společenskou náladu v průběhu kampaně a samotné volby? Dokázal popsat „fenomén prezident“?

Jan Fischer, který v určitou dobu podle volebních průzkumů ležel před vítězem Milošem Zemanem. Foto: © Aero Film

Bohužel nikoliv. V propagačních materiálech k novému dokumentu Hledá se prezident, který vstoupil do českých kin 21. března 2013, dva týdny po inauguraci prezidenta Zemana, se Kudrna chlubí tím, že jeho film „zachytil prezidentskou kampaň i volby tak, jak je nebylo možné poznat prostřednictvím zpravodajských médii“. To přitom není tak úplně pravda. Jak už bylo výše zmíněno, snímek Hledá se prezident je cenný tím, že se s kamerou dostal do karavanů kandidátů, za plenty, do šaten a kanceláří, na meetingy štábů za zamčenými dveřmi. Vidíme tak hlavně to, že prezidentskou kampaň v Česku dělat nikdo neumí. A když se o to samozvaní marketingoví čarodějové, ideoví hraničáři a public relations manažeři pokouší, působí to přinejmenším groteskně.

Co si třeba myslet o pasáži, ve kterém lidé z týmu Miloše Zemana instruují prezidentovu dceru Kateřinu, aby „zamakala“ na Facebooku a trochu „promasírovala ty mladý?“ Jak sledovat momentku ze štábu Karla Schwarzenberga, ve které se kandidát strany TOP09 točí propagační video, přičemž vůbec neví o čem, ani jak bude výsledný tvar vypadat? Rovnou nevěřícný smích pak budí (později vyřazený) kandidát Tomio Okamura, jež baví obci Vrbno pod Pradědem bizarní talkshow, která je prokládaná výstupy hudební relikvie 80. let, zpěváka Vítězslava Vávry. O rozpaky se naopak postará kandidátka Táňa Fischerová, které nikdo nedokázal vymluvit pozoruhodnou představu, že prezidentská kampaň se dá vést z kuchyně, popřípadě z obývacího pokoje. Ve vhledech do politické kuchyně je Kudrna opravdu atraktivní a jiný než zpravodajství v televizi nebo na internetu. Ve všem jiném ale mediální obraz kandidátů podporuje a umocňuje.

To už víme

Pořád nám totiž ukazuje něco, co už dávno víme. Třeba to, že nový prezident Miloš Zeman má evidentně více než pozitivní vztah k alkoholu, což dokazuje v saloncích před rozhlasovými či televizními debatami, kde se dožaduje všemožných kořalek nebo při společném focení, na kterém v neznámém opojení doslova „čapne“ za ramena protikandidátku Janu Bobošíkovou. Kudrna také několikrát zdůrazní to, že Zeman má až chronickou potřebu ovládnout a podrobit si jakoukoliv situaci, ani neopomene narazit na jeho hluboké antipatie ke kandidátovi sociální demokracie Jiřímu Dienstbierovi.

Miloš Zeman, vítěz a sočasný český prezident. Foto: © Aero Film

Karla Schwarzenberga potom znovu a znovu ukazuje jako unaveného starého muže, kterého prezidentská šaráda v závěru pravděpodobně hodně nebavila. Favorizovaný kandidát Jan Fischer, který však krutě pohořel, z dokumentu vychází jako ohromně nejistý, až chorobně nervózní muž, pro kterého bylo problémem i státnické zapózování na billboard. I to však víme. Z médií. Kudrna s kandidáty strávil neuvěřitelných 105 dnů, pod kůži se jim ale vůbec nedostal. Prezidentští kandidáti jsou opět stejní jako v televizním zpravodajství.

Snad ještě větší nepříjemnost představuje fakt, že film není neotřelý ani po formální stránce. Působí, jako kdyby sjel z nějaké výrobní linky na dokumenty. Nemá žádnou tvář, žádnou přidanou hodnotu. Kudrna zvolil čistě observační metodu, kdy dění před kamerou striktně sleduje, do ničeho nezasahuje a nic nekomentuje. Což je standardní postup, který nemusí být na škodu. V Kudrnově podání ale celé pozorování působí neuvěřitelně tupě, hloupě a neinvenčně. Hledá se prezident je přesně tím, co si jako první představíte, když někdo řekne „dokument o prezidentské kampani“. Je nejjistějším tahem na branku (možná spíš malou domů), s nulovým autorským otiskem (kterým nemyslím demonstraci volebních preferencí režiséra) a mechanickým těkáním mezi jednotlivými štáby jednotlivých kandidátů. Dokument by měl být publicistikou, Hledá se prezident je vlastně zpravodajstvím o tom, co se děje, když má Česká televize i Prima Family vypnuté kamery.

Jen pro nezasvěcené

Nejsmutnější je potom zjištění, že nejzajímavější moment celého filmu Kudrnovi obstarala konkurence, totiž dokumentarista Vít Klusák, který v rámci projektu Český žurnál točil jiný prezidentský kousek s názvem Spřízněni přímou volbou. Kudrna Klusáka natočil, jak se na oslavě Zemanova triumfu ptá vlivného lobbisty Miroslava Šloufa na to, co na oslavě dělá, když se od sebe se Zemanem distancovali. Ptá se i na další otázky a dostává Šloufa do nekomfortní situace. Kudrna stojí opodál a točí. Kdyby si ho někdo spletl s členem nějakého zpravodajského týmu, který zrovna nabírá ilustrační záběry pro švédskou televizi, nebyl by daleko od pravdy.

Ukázka z filmu „Hledá se prezident“. © Aero Film

Kudrnovo dílo ve výsledku může uspokojit jen cizince, kteří se zajímá o reálie české volby či Čechy, kteří poslední půlrok strávili v kómatu nebo mezi domorodci na Papuee – Nové Guinee bez internetu. Neukazuje mnoho nového, zajímavého ani poutavého a už vůbec věci nedává do netušených souvislostí. Kudrna všude říká, že dokumentem chce „rozpoutat diskuzi“, popřípadě „nechat diváky, aby si sami udělali názor“. Větší klišé říct nelze. Zajímavé je, že podobná přání nejčastěji pronášejí lidé, kteří žádný názor nemají. Popřípadě chtějí rozpoutat diskuzi, která už je dávno v proudu. V případě prezidentských voleb už tato diskuze dokonce skomírá. A Kudrnovo dílo ji rozhodně znovu nenastartuje.


Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
květen 2013

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...